Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V jehož dresu získal dvakrát titul mistra ligy. Jako útočník reprezentoval Československo 48krát (1971–1980) a vstřelil 4 góly. V nejvyšší soutěži za Duklu Praha a Vítkovice nasbíral 355 ligových startů a nastřílel 77 branek.

„Na Duklu nedám dopustit. Jsem v Praze častěji než na fotbale v Otrokovicích. Tam se o mně ještě pořád ví, ale zkuste říct dnes mladým lidem třeba u nás v Otrokovicích, kdo je to Miroslav Gajdůšek. Jsem přesvědčen, že pro většinu z nich je to úplně neznámé jméno. Dukla se svým přístupem k bývalým hráčům blíží standardu ve fotbalově vyspělých zemích, ale patří jen mezi mizivé procento podobných klubů u nás," zdůraznil Miroslav Gajdůšek.

Kdo vás k fotbalu přivedl?

Bratr, který hrával za Jiskru Otrokovice. Později na vojně nastupoval za Duklu Praha B. Jako malý kluk jsem s ním chodil hrávat. Začínal jsem na škvárovém hřišti a nastupoval jsem za mužstva, ve kterých byli kluci i o tři roky starší. To mně hodně dalo. Často jsem býval nejlepším střelcem mužstva.

V dnešní době odchází talentovaní fotbalisté už v žákovském věku do renomovaných klubů. Vy jste však vyměnil Jiskru za tehdejší Gottwaldov až těsně před vojnou…

Tehdy to takové nebylo. V Otrokovicích jsem hrával za žáky a dorost. V sedmnácti letech jsem tam už nastupoval za muže. Pak jsem o rok později přešel do tehdy prvoligového Gottwaldova. Tam jsem však absolvoval jen zimní přípravu a odešel jsem na vojnu.

Vy jste nestihl odehrát za Gottwaldov ani jedno mistrovské utkání?

Odehrál jsem všechny přípravné zápasy a tehdejší trenér Bekeský mně slíbil, že budu hrávat. Navíc jsem měl slíbené, že se mi postará i o školu. V prvních třech zápasech mě však nepostavil a navíc se nic nedělo ani s tou slíbenou školou, tak jsem dostal povolávací rozkaz a šel jsem na vojnu.

Neměl jste za sebou ani jeden prvoligový start, a přesto si vás vybrala Dukla Praha. Jednička mezi armádními kluby. Jak se vám to povedlo?

Už jako dorostenec jsem nastupoval za výběr ČSR. Nejdříve jsem narukoval do Dukly Tábor. Vydržel jsem tam vedle hráčů jako Pešice nebo Caudr jenom týden. Potom si pro mě dojeli z Prahy. Po prvním roce se funkcionáři dlouho rozhodovali, jestli si mě nechají. Byl jsem tehdy totiž takové „tintítko". Byl jsem na tom však dobře technicky a to zřejmě rozhodlo.

V Dukle jste dlouho působil s dalším hráčem, který začínal svou kariéru ve Zlínském kraji, Zdeňkem Nehodou…

Znali jsme se už z dob působení v mládežnických výběrech ČSR. Krátce jsem s ním byl i v Gottwaldově. Do Dukly Praha přišel o rok později než já. Když jsme po vyhraném zápase dostali opušťák, tak jsme jezdívali domů společně. On vystupoval v Hulíně a já jsem pokračoval do Otrokovic. Mládí jsme prožili spolu a byli jsme velcí kamarádi.

Jste stále ve styku?

Není to často. Zdeněk bydlí v Ostravě. Sem tam si zavoláme.

V Dukle jste prožil jedenáct let. Na konci svého působení jste však moc toužil změnit dres a odejít do Sparty. Proč se tak nestalo?

Dostal jsem nabídku ze Sparty a chtěl jsem tam jít, ale nepovedlo se to. Dukla mě tam nechtěla pustit.

Vrcholovou kariéru jste tak končil ve Vítkovicích…

Když jsem v Dukle končil, tak jsme byli na soustředění ve Vonoklasech a shodou náhod tam byly i Vítkovice, které měly nakročeno do první ligy. Za Vítkovice hrával Milan Lišaník, se kterým jsem od malička vyrůstal v Otrokovicích a on mě přesvědčil, abych se vrátil na Moravu. Dodnes toho rozhodnutí však lituji. Ve Vítkovicích jsem strávil tři sezony.

Kde jste si pak ještě zahrál?

Rok jsem hrával v Přerově. Potom jsem odešel do Rakouska, kde jsem nastupoval za Stockerau. Postoupili jsme do druhé ligy, ale já jsem pak dalších deset let hrál v Rakousku na nižší úrovni.

V reprezentaci jste nasbíral téměř padesát startů, který zápas vám utkvěl v paměti nejvíc?

Nejznámější a možná nejdůležitější byl zápas o 3. místo na ME v Itálii, kde jsme na penalty porazili domácí tým a jeden z pokutových kopů jsem proměnil. Já však preferuji kvalifikační zápas na tento šampionát doma s Portugalskem, který jsme vyhráli 5:0.

Odborníci tvrdí, že jste měl na víc, než čeho jste dosáhl…

Je to pravda. Vždycky jsem spíš nahrával, než bych využíval v koncovce svou levou nohu. Hodně z mých přihrávek těžil kanonýr Zdeněk Nehoda.

Hodnotíte s odstupem let svou kariéru jako úspěšnou?

Mohlo to být ještě lepší. Největší chybu jsem udělal, když jsem odešel z Dukly. Tehdy začal mužstvo trénovat Ladislav Novák a na mém postu začal hrát Tomáš Kříž. Na hřišti jsme se střídali a jako starému hráči se mi to nelíbilo. Dnes vím, že jsem tam měl vydržet. Mohl jsem se pak dostat úplně jinam ven, než jsem se dostal.

Točil jste se kolem fotbalu i po skončení hráčské kariéry?

Chvilku jsem trénoval v Přerově muže. K tomu jsem trénoval i dorost a nemám moc chutí se k tomu vyjadřovat. Rodiče kluků, kteří dávali do klubu peníze, rozhodovali o tom, kdo bude hrát. Když jsem jim požadavky nesplnil, tak mě pomlouvali. Myslím si, že to podobně funguje i teď. To mě od dalšího trénování odradilo.

Neoslovili vás ke spolupráci funkcionáři Jiskry nebo Viktorie Otrokovice?

Před časem jsem dostal nabídku od pana Ševčíka z Viktorie, ale nedohodli jsme se. Z Jiskry se nikdo neozval a musím přiznat, že mě to hodně mrzí. Přišli až letos, kdy mám 63 let a nemůžu pomalu běhat. Asi je to tím, že v klubech působí mladí lidé, kteří mě ani neznají.

To se asi častěji dostanete do Prahy?

Rozhodně funkcionáři Dukly mě zvou pořád. Na zápasy, na Silvestra, no prostě několikrát za rok. Na Duklu nedám dopustit.

Chodíte se dívat na fotbal?

Asi pětkrát jsem byl na Jiskře, ale moc se na to nedalo dívat. Teď jsem se rozhodl, že budu chodit alespoň na Viktorii, protože ta hraje alespoň divizi.

Co vy a fotbal v televizi?

Dívám se na každý fotbal, ale dnes je toho už tolik, že už pořádně ani nevím, kdo hraje. Zápasy splývají dohromady. Dívám se samozřejmě i na jiné sporty. Doma máme kvůli tomu tři televize. Manželka říká, že z toho zblbnu.

Dukla nezapomíná

Praha – V rámci natáčení dokumentárního filmu o Dukle Praha, kterým diváky provede Ondřej Vetchý, přijeli zástupci klubu natáčet do Otrokovic i za Miroslavem Gajdůškem.

„Dukla je známá tím, že na své bývalé hráče nezapomíná. Na Zlínsku se narodilo mnoho fotbalistů, kteří se podíleli na slavném období klubu. Vzpomínám třeba na Svatopluka Pluskala, Zdeňka Nehodu, Rudolfa Kučeru nebo Miroslava Gajdůška," zdůraznil jeden z iniciátorů projektu, manažer mládeže Dukly Praha Petr Studénka.

Natáčení dokumentárního filmu výrazně pomohl vstup Ondřeje Vetchého, kterého hlas v tomto filmu diváci uslyší. Dukla Praha spustila projekt v září loňského roku. Výroba bude probíhat v koprodukci s Českou televizí do června. Na kanálu ČT 4 by se pak na podzim měl tento dokument objevit.

„Bude v něm spousta archivních záběrů a vyprávění legend ze současnosti i minulosti. Premiéra proběhne v září přímo na stadionu Dukly Praha, dodal Petr Studénka.