„Konečně nastupuji pravidelně. Předtím jsem jen naskakoval, bylo mi řečeno, že na druhou ligu nemám, že v profesionálním fotbale se nikdy neprosadím, protože jsem na tom psychicky špatně. Ale teď už mám nějaké zkušenosti a do zápasu dokážu přenést pohodu, kterou mám i v osobním životě. Nezatěžuji si hlavu zbytečnostmi jako dříve," vysvětlil 21letý Bartolomeu, proč se mu nyní tak daří.

„Změnil jsem myšlení, přestal jsem se na fotbal tolik upínat. Když se mi něco nepodaří, tak se prostě nepodaří, život jde dál. A hlavně jsem i zdravý. Na hostování v Hulíně na podzim jsem měl problémy se svalem," nabídl svůj pohled o 23 dnů mladší Kopečný.

Prožíváte nejhezčí období kariéry?

Bartolomeu: Určitě prožívám dobré chvíle. Hraju, zaznamenal jsem góly, v mužstvu máme parádní atmosféru. Jsem spokojený, všechno teď do sebe zapadá.

Kopečný: Dostal jsem se doposud na nejvyšší úroveň, dal jsem i góly, takže asi se mi daří nejvíc v kariéře. Jsem i v osobním životě spokojený, nemám žádné problémy, na nic nemyslím, užívám si jen fotbalu. Ale i v Hulíně jsem střílel branky a cítil jsem se hodně spokojený.

Čemu přičítáte to, že se váš parťák dokázal zapracovat do profesionálního fotbalu a je nyní úspěšný?

Bartolomeu: Miloš je odměněn za dlouhodobou pracovitost. Ukazuje se, že ten, kdo maká, se časem někam posune.

Kopečný: Rob byl vždycky fotbalový, fotbalovější než já. A i když byl dobrý, tak nepolevil v práci. Taky si přidával. Nepromrhal zkrátka ten talent, který měl. Ostatní, co s námi hráli v mládeži, se na to pak vykašlali.

Co byste si vzali od toho druhého?

Bartolomeu: Nejsilnější stránkou Miloše je zarputilost. Nevzdává se, tak to bych od něj bral. V hlavě to má tak nastavené už od žáků a prostě jde, nemyslí na nic jiného než na naplnění svých cílů. Někdy mi tohle chybí.

Kopečný: Fotbalově bych si vzal jeho střelu. A jinak Rob má svou hlavu, jde si podle svého.

Poznávají vás teď lidé více na ulici?

Bartolomeu: Podpis ještě nikdo nechtěl. Akorát na Facebooku mi někteří lidé napsali, že dávám pěkné góly a mám tak pokračovat.

Kopečný: Na mě v neděli začal volat čau čau asi 30letý kluk. Přemýšlel jsem nejdřív, jestli ho odněkud znám… Říkal mi poté, že byl na fotbale a dali jsme se chvíli do řeči. Bylo to příjemné.

Mladí fotbalisté kolikrát, co se jim vydaří pár utkání, začnou mít nosy nahoře. Nestane se vám něco podobného?

Bartolomeu: Ne (důrazně). Teď je to spíš taková euforie, že si to užíváme. U nás není nikdo takový, že by vyletěl do výšin a myslel si, že to půjde samo. Víme, že úspěchů dosahujeme jen pracovitostí.

Kopečný: Přesně tak. Když povolíme, dařit se nám přestane, protože ostatní soupeři nejsou špatní. Otočí se k nám štěstí zády a budeme prohrávat.

V posledních zápasech jste totálně zbořili pevné defenzivy Pardubic a Varnsdorfu. Čím to?

Bartolomeu: Sedli jsme si herně. Do utkání dokážeme přenést nacvičené akce z tréninku. I týmy, které jen bránily, neměly šanci, protože jsme hráli to, co chtěl a čekal trenér.

Kopečný: Dříve každý nevěděl, kde se má pohybovat na hřišti v jaké chvíli. A máme i štěstí, kterému jdeme naproti bojovností a běháním.

Jak se zvýšila po třech vyhraných duelech reálnost postupu do ligy?

Bartolomeu: O devět bodů (úsměv). Přesvědčili jsme se o své síle, ale jak říká trenér i my samotní – nesmíme usnout na vavřínech.

Kopečný: Máme větší sebedůvěru. Ale musíme se prezentovat pořád stejně. Čekají nás vesměs soupeři z dolní poloviny tabulky a to bývá většinou horší, protože se zakopou před vlastní šestnáctku a my musíme obranu dobývat.

Vy si v zápasech měníte pozice na stranách hřiště. Jak k tomu dojde?

Bartolomeu: Je to o tom, jak se cítíme. Když třeba „Kopec" vnímá, že se mu na obránce nedaří, tak zavolá a já řeknu buď, že se vyměníme, nebo ať třeba ještě chvíli počká.

Kopečný: Můžeme si oba zavelet. Zatím spíš Rob dává signály, ale mně to nevadí. Někdy to vyplyne i ze hry, když třeba Rob zahrává standardky. Není čas se poté měnit zpátky. Je nám však jedno, jestli jsme vpravo, nebo vlevo.

Jaký je váš fotbalový sen?

Bartolomeu: Určitě dostat se do zahraničí. Chtěl bych si zahrát v Liverpoolu, protože se mi líbí jeho styl a celkově mám rád anglickou ligu. Baví mě dívat se na hráče typu Sterlinga, Coutinha či Hazarda. Přál bych si s nimi nastoupit (úsměv).

Kopečný: Můj sen je menší. Chtěl bych si zahrát ve Spartě, které odmala fandím (úsměv).