Na Letné někdejší vynikající defenzivní záložník dvakrát působil jako hráč, pak se do Baťova města vrátil v pozici trenéra, když coby asistent vypomáhal hlavnímu kouči Marku Kalivodovi.

„Ve Zlíně jsem strávil krásné roky. Ať už to bylo po rozpadu federace, nebo na sklonku kariéry. Jsem rád, že jsem mohl klubu pomoct a prodloužil si tady fotbalový život,“ říká Josef Mucha.

Vysoký záložník za Svit a Tescomu celkem odehrál devadesát utkání, ve kterých si připsal jedenáct branek včetně premiérového ligového gólu. „Dobře si to vybavuji. Bylo to v zápase s Plzní,“ připomíná.

I když nikdy nepatřil mezi vyhlášené střelce, ve 309 ligových utkáních skóroval devětatřicetkrát, což rozhodně není málo. „Ale na hřišti jsem měl jiné úkoly,“ připomíná poctivý středopolař, který vynikal přehledem, technikou i hrou hlavou.

Do nejvyšší soutěže poprvé nakoukl v sezoně 1993/1994. Do Zlína přišel z Olomouce, kde tehdy trénoval legendární Karel Brückner. „Měl oblíbených dvanáct hráčů a na těch stavěl. Skoro vůbec nestřídal. Proto když se objevila možnost odejít do Zlína, který tenkrát hrál druhou ligu, neváhal jsem,“ líčí.

Jelikož si později natrhl stehenní sval, Sigma o talentovaného hráče ztratila zájem, a tak Mucha podepsal smlouvu u moravského rivala. „Zažil jsem známé trenéry Uličného a Adamce. Oba byli bouřliváci, ale spravedliví,“ říká. „Nejradši vzpomínám na postup do ligy. Tehdy panovala obrovská euforie. Když jsme hodinu před zápasem přijížděli na stadion, už byl plný,“ vybavuje si. „Byly to krásné časy,“ přidává.

Vrátil se do Sigmy

Po dvou letech se ale Mucha se Zlínem rozloučil. I když nad nabídkou Sigmy dlouho váhal, nakonec se vrátil zpátky na Hanou, kde zažil mimořádně úspěšné období.

Po osmi sezonách, ve kterých patřil ke klíčovým mužům v olomoucké sestavě, se vrátil do Baťova města. Už ne ale jako nezkušený mladík, ale coby velezkušený borec se starty v evropských pohárech.

Společně s dalším veteránem Edvardem Lasotou patřil k lídrům a oporám Zlína, který se po šesti letech vrátil do nejvyšší soutěže a potřeboval posílit. „Už jsem si myslel, že půjdu do Rakouska, ale oslovili mě Vlasta Mareček s Pavlem Hoftychem a já kývl. Musím říct, že to bylo velmi úspěšné období, krásné dva roky. V lize jsme skončili dvakrát sedmí a kdyby tenkrát Mareček neodešel do Teplic, tak jsem ve Zlíně zůstal ještě déle,“ tvrdí po letech.

Na Letné se mu líbilo, rodinné prostředí a klid na práci mu vyhovovaly. „Tady to vždycky bylo postavené na dobré partě. Ani vedení klubu nevytvářelo na hráče či trenéry zbytečný tlak. Ať už to bylo dříve, nebo později za pana Červenky, jednání byla vždycky solidní. I v kabině jsme táhli za jeden provaz, což byl základ úspěchu,“ je přesvědčený.

Ve Zlíně zažil spoustu srandy, vzpomínek i veselých historek má nepočítaně, většina z nich je ale nepublikovatelná. „Bylo toho opravdu hodně. Těžko se mi vybírá pouze jedna. Ale ve Zlíně mám pořád spoustu kamarádů, vždycky se sem rád vracím,“ říká.

Užil si oslavy

Proto ho potěšilo, že ho vedení Fastavu společně s dalšími bývalými hráči a trenéry pozvalo na oslavy výročí sta let od založení klubu. Galavečer si po boku manželky náramně užil. „Byla to moc pěkná akce. Moc se mi to líbilo,“ pravil.

S nadšením zhlédl dokument Dej ševče gól! a s velkým zájmem si prohlédl novou publikaci Od SK Baťa po současnost. „To, co se podařilo pánům Hoškovi, Klhůfkovi a dalším, je něco neskutečného a úžasného. Nikdo z nás si asi nedokáže představit, co je to stálo práce a úsilí,“ prohlásil.

Ševce samozřejmě dál zpovzdálí sleduje. Nejen Muchu překvapil triumf Fastavu v MOL Cup a přímý postup do základní skupiny Evropské ligy. „Samozřejmě jsem to Zlínu moc přál, bylo to vyústění práce klubu a trenéra Boba Páníka,“ říká.

Na finále v Olomouci se stejně jako na pohárových utkáních byl podívat. „Sice Evropská liga už byl trošku vyšší level a ševci to měli těžší, ale zase načerpali hodně zkušeností, které se jim budou v dalších sezonách hodit,“ míní. „A samozřejmě velkou nevýhodou bylo, že domácí zápasy nemohli hrát na svém domácím stadionu,“ přidává.

I letos Moravané v nadstavbové části bojují o účast v předkole prestižní evropské soutěže. I když Zlínu jarní část už tradičně příliš nevyšla, po změně trenéra se zvedli a zase vítězí. „Rodinné prostředí se postupem do pohárů trošku změnilo. Na můj vkus přišlo do Zlína dost zahraničních hráčů, ale asi nebyla pro Zlín jiná možnost, jak mužstvo posílit. Teď ale Fastav hraje dobrý fotbal a doba, kdy putoval mezi první a druhou ligou, je už dávno pryč,“ říká Mucha. „Zlín je sice stále regionální klub, už ale patří mezi pravidelné a úspěšné účastníky nejvyšší české soutěže,“ přidává. „Věřím, že se nějaký úspěch v horizontu několika let zase dostaví.“

Trénuje v Jihlavě

Že by u toho v pozici hlavního trenéra byl také Mucha? Jednapadesátiletý kouč na čtvrtý návrat na Letnou nyní nepomýšlí. „Momentálně jsem vázaný jinde, pracuji v Jihlavě. Každého trenéra ale samozřejmě láká a zajímá první liga. V ní je však pouze šestnáct mužstev a třeba se nám právě s Jihlavou podaří do ligy dostat. Zlín ale momentálně trenéra má a po sezoně jistě bude řešit, jakou cestou se vydá,“ říká.

Mucha se nyní soustředí na práci ve Vysočině. Fotbalisty Jihlavy po derby s Brnem čeká klíčová baráž s Karvinou, kde právě asistent kouče Radima Kučery čtyři roky působil. „Pro mě to bude hodně specifické dvoj-utkání. Je pravda, že Karvinou jsem si do baráže nepřál. Ligové mužstvo je favoritem, my se ale pokusíme překvapit a postoupit,“ slibuje fanouškům.

Nový formát FORTUNA:LIGY s nadstavbovou částí a play-off se mu však příliš nezamlouvá. „Já bych byl pro starý formát. Všechny velké země to tak mají,“ uvedl.

Kromě fotbalu se někdejší skvělý záložník zajímá také o tenis. Muchova dcera Karolína je česká profesionální hráčka a v rámci okruhu ITF získala dva tituly ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.

Úspěšná dcera

„Samozřejmě to prožívám a dceři fandím. Je to pěkné, když dítě dosáhne ve svém oboru nějakého úspěchu. Cesta k němu je vždy dlouhá a náročná. U Karolíny jsem ale cítil, že to může někam dotáhnout. Vždy měla správný přístup a tenisu obětovala téměř vše,“ říká hrdý tatínek, který se sice v začátcích kariéry nadané dceři hodně věnoval, ale kvůli povinnostem fotbalového trenéra nemá čas jezdit s ní po soustředěních a turnajích.

„To měla vždycky na starosti moje žena, která se Karolíně hodně věnovala. Já i teď samozřejmě řeknu svůj názor, ale přece jenom jsem fotbalový trenér, ne tenisový,“ usmívá se Mucha.

Zatímco manželka letos poprvé doprovodí dvaadvacetiletou tenistku na Roland Garros, kouč Jihlavy místo výletu do Paříže zůstává v Česku, kde vrcholí fotbalové soutěže. „Mým snem je podívat se do Wimbledonu,“ vyznává se.

„Ale práce trenéra mi to trochu komplikuje. Na tenis se dostanu výjimečně po sezoně v prosinci nebo v létě, kdy mám volno. Jinak se ale dívám v televizi,“ zakončuje povídání Josef Mucha.