Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V týmu se střetl i s řadou dalších exligových hráčů zvučných jmen. Kabinu sdílí například s Lukášem Zelenkou, Petrem Papouškem, jeho jmenovcem Pavlíkem či gólmanem Tomášem Burešem.

Jaké to pro vás bylo sedávat pravidelně vedle takových osobností?

Bral jsem to normálně. Sám jsem přece ligu také hrával a na podobné spoluhráče jsem byl zvyklý. Často jsme nastupovali i proti sobě. Nikdo z nich nebyl Messi, abych z něj měl jakkoliv přehnaný respekt. Možná místní kluci se na ně dívali trochu jinak.

Ve třetí lize jste právem označovaní jako Dream Team. Vnímáte to také tak?

Na třetí ligu máme opravdu mančaft prošpikovaný docela zajímavými jmény, často je to ale spíš kontraproduktivní. Každý se chce na nás vytáhnout a my pořád musíme dostávat svému jménu a potvrzovat kvalitu. Není to jednoduché.

Pomýšlíte na postup do druhé ligy a návrat do světa profesionálního fotbalu?

Nepomýšlím. Sice jdeme do každého zápasu s cílem zvítězit, ale osobně si nemyslím, že by druhá liga byla pro Prostějov přínosem. Spíš si představuji, že by se mělo do mančaftu zabudovat víc místních kluků, na které by chodili i zdejší diváci.

Druhá liga by pro ně lákadlem nebyla?

Ekonomicky je to nezajímavá soutěž. Cestuje se po celé republice, jsou vyšší náklady, ale o moc víc lidí stejně nepřijde. Prostějovu bohatě stačí třetí liga. Na tu máme hráče, zázemí i finance.

Znamená to, že případné nabídky z vyšších soutěží už by vás neoslovily?

Na rok jsem vypadl z profesionálního fotbalu, trénuji mnohem méně a tento roční výpadek je na mně patrný. Už by bylo velmi složité dostávat se do toho zpět.

Sám si také nepřidáváte?

Hůř se hledá motivace. Když jsme třeba ve Zlíně nebo naposledy v Brně trénovali všichni dvoufázově, docela mě i to bavilo. Teď mi to chybí. Tréninky nejsou tak četné ani intenzivní. Kluci mají svoje zaměstnání nebo školní povinnosti a fotbal není na prvním místě.

Vy máte to štěstí, že i další práci jste nalezl ve spojení s fotbalem. Co ještě děláte?

Momentálně trénuji v Prostějově mladší přípravku, ovšem v létě bych se chtěl zase o kousíček posunout. V prosinci jsem si dodělal trenérskou licenci A, takže věřím, že budu působit u nějaké vyšší kategorie.

Vypadá to, že hlavně víkendy asi máte pořádně nabité, je to tak?

Volné víkendy během sezony skoro neznám. Buď sám hraji, nebo jedeme s kluky na nějaký turnaj či zápas. Rád bych občas navštívil i nějaký jiný fotbal, ale za celý podzim jsem byl snad jednou v Olomouci, to je vše. Přes týden si mě zase žádá rodina, takže na řadu věcí vůbec nemám čas.

Navštěvujete svá bývalá působiště?

To je právě jedna z těch věcí, kterou bych si moc přál, ale na kterou vůbec nezbývá čas. Třeba teď jsem se díval na klubové stránky Zlína, abych zjistil, kdy mají kluci soustředění. Loni jsme se potkali v zimě v Luhačovicích, letos to asi nevyjde. Naposledy jsem tak některé potkal na podzim, když k nám přijela na zápas alespoň juniorka.

Velkou část podzimu jste promarodil. Co vaše zdraví?

Zlomil jsem si v jednom zápase zápěstí, dostal jsem na něj sádru a dalších šest týdnů jsem hrát nemohl. V závěru jsem do toho zase naskočil a poslední čtyři zápasy jsem odehrál normálně. Teď jsem byl sice týden nachlazený, ale jinak trénuji i v zimě normálně a bez omezení.

Nalezl jste v Prostějově to, co jste očekával?

Některé věci jsem si představoval trochu jinak, ale vesměs by se dalo říct, že jsem věděl, do čeho jdu. Určitě bych nemluvil o zklamání.

A nezklamala vás ani podivně uzavřená korupční kauza mezi Spartou a Plzní?

Nezklamala. Plně zapadla do českého prostředí. Fotbal je pouze odrazem stavu naší společnosti. Člověk vidí podvody každý den v televizi, proč by měl být fotbal v něčem odlišný? V profesionálním fotbale jsem se pohyboval řadu let a vím, jak to v něm chodí. Aby se změnil, muselo by se vyměnit i vedení.

Netrápí vás pracovat v takovém prostředí, navíc i s dětmi?

Co na to říct? Člověk by se musel zbláznit, kdyby na to měl pořád myslet. Proto se tím raději vůbec netrápím. Sám za sebe se ale chovám tak, abych měl vždy alespoň před sebou samým čisté svědomí.