„S děvčaty je to daleko těžší práce než s chlapi. Tvrdím, že každý sport je hlavně o hlavě. A v ženském fotbalu je to z 99,9 procent,“ usmívá se zkušený osmapadesátiletý kouč. „Kamarádům v hospodě vždycky říkám, že to, co oni mají doma, já mám na hřišti pětadvacetkrát. Člověk musí být diplomat, přizpůsobit se situaci. Někdy zakřičet, jindy zase pohladit,“ říká Dolina.
Trénovat začal už jako mladý. Po získání základní licence zašel za známým odborníkem Bohumilem Páníkem.
Nejprve pomáhal hlavnímu kouči Kupkovi, později dostal svůj tým. Na starosti měl kluky z přípravky, zlínské talenty vedl až do páté třídy. Pak je předal zkušenějším kolegům. A tak pořád dokola. „Bylo to super, protože čím jsou kluci mladší, tím byli zapálenější,“ uvedl.
Práce s dětmi jej naplňovala. „Tehdy bylo víc kluků, taky neměli tolik zájmů. Fotbal je bavil a chtěli se zlepšovat,“ cítil. „Tehdy se z tisícovky fotbalistů vychovala stovka, dneska ze sta hráčů vychováme pět nebo deset, což je rozdíl,“ upozorňuje. „Strašně se to láme hlavně v dorostu. V tomto věku je velká úmrtnost. Kluci se fotbalu přestanou věnovat, už mu tolik nedávají,“ přidává.
Posledních osm let se Dolina věnuje ženám. S děvčaty začínal v Březůvkách. Přes Březnici zamířil do Lužkovic, odkud přešel do Zlína. Sloučení s Fastavem ale nebylo jednoduché. „I když se nám to podařilo, nepočítal jsem s tím, že dostanu důvěru a že budu zajišťovat chod ženské složky,“ říká.
Stále nám přicházejí nové tváře, libuje si
Ligový klub má nyní nejen družstvo žen, ale i mladší žákyně a dorostenky. „Počty jsou výborné, v každém týmu máme kolem pětadvaceti holek. Navíc nám stále přicházejí nové tváře,“ chlubí se zkušený kouč, který má společně s Jiřím Řezníkem na starosti ženské družstvo.
V něm je situace trošku jiná. „Tady jsme pořád na začátku,“ přiznává. „Hráčky do prvního týmu si musíme vychovat, ne je kupovat, což je dlouhodobý proces,“ připomíná.
Fotbalistky Fastavu nastupují v Moravskoslezské lize žen. V soutěži, která má pouze šest účastníků, zatím dominují.
Zlíňanky by ale rády výš, hrát pořád dokola se stejnými soupeřkami je nebaví. „Trošku jsem ze soutěže zklamaný. Vloni bylo devět mančaftů, teď je to jenom šest. Máme spolu hrát čtyřkolově, což není optimální. Hlavně doufám, že nás koronavir nezastaví a že se soutěž dohraje,“ přeje si nejen Dolina.
Podle něj na tom ženský fotbal na východě republiky není tak dobře jako v Čechách. „Tady na Moravě je to trošku problém, tam se to podporuje víc,“ všímá si. „Většina družstev nechce navrch, protože nemají peníze na trenéry nebo nechtějí jezdit takové dálky, aby ušetřily. V tomto směru by to mohlo být lepší,“ míní.
I když mají zlínské fotbalistky za sebou teprve šest kol, v klubu už se nahlas baví o postupu. „Chceme hrát co nejlepší fotbal. A když se bude dařit, chceme jít výš. Zlín si to zaslouží,“ je přesvědčený osmapadesátiletý trenér.
Vítězná pětizápasová série Fastavu skončila v sobotu v Hodoníně. Favorit bez čtyř hráček základní sestavy nestačil na bojovný domácí tým, na Slovácku prohrál 1:2 a náskok před druhým Havířovem se z pěti bodů smrkl na dva. „Zklamání to je. Proti dobrému soupeři, který držel hru a byl bojovnější, jsme si ale zasloužili prohrát,“ uznal sportovně Dolina. „V první půlce nás nebylo vůbec vidět. Po přestávce už jsme začali trochu kombinovat a hrát, ale zase nám chybělo štěstí v zakončení,“ posteskl si.
Porážku na nepřízeň osudu ale nesváděl. „Když nám vycházelo pět kol vítězně, smůlu musíme někdy vybrat. Beru to pozitivně,“ hlásil.
Ani na absence brankářky, stoperky, střední záložnice či útočnice se sympaticky nevymlouval. „Je pravda, že jsme tady byli bez čtyř hráček základní sestavy. A když se sestava kombinuje, je to strašně poznat. My ale věříme v sílu kolektivu, i když jsme to v Hodoníně nezvládli,“ dodal.
