Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Bude to o hlavách. Už tady byly zápasy, kdy každý počítal se třemi body, například na podzim s Kolínem, ale my jsme se strašně nadřeli. Musíme na ně od první minuty vlítnout, ukázat, kdo je doma a soupeře co nejdřív dorazit," nabádá 28letý pravý bek.

Připomněli jste si zaváhání s Kolínem jakožto varování?

Ještě ne, díváme se sami na sebe. Ale jsme chytří a víme, že tady v takových zápasech s týmy ze spodu tabulky jsme nehráli dobře, byť jsme je nakonec třeba zvládli. Nyní potřebujeme uspět výsledkově, získat tři body, ale zároveň chceme přidat i fotbalovost.

Zaměříte se po zkušenosti se Znojmem na začátek duelu?

Do každého utkání vstupujeme s tím, že na soupeře vletíme. Znojmo nás překvapilo, my jsme se poučili a věřím, že už se to nebude opakovat. Musíme jít do vedení a devadesát minut se koncentrovat sami na sebe, pak se nám bude hrát dobře. Cíl je jasný.

Most zaznamenal devět proher v řadě, přičemž vstřelil jen čtyři góly. Znáte z vlastní zkušenosti, jak se taková série projevuje na týmu?

V této pozici jsem naštěstí nikdy nebyl, zažil jsem jen krátkou řadu porážek. Ale zase je to jen statistika, v sobotu do toho půjdou nanovo. My se na soupeře nemíníme dívat, jsme Zlín, jdeme za sebe a máme cíl, za kterým kráčíme.

Zbývá šest kol do konce a na druhém místě máte stejně bodů jako třetí Varnsdorf. Stoupá už pomalu napětí v kabině?

Vnímá to hlavně veřejnost, že jsme se dotáhli k postupu a hrajeme už o první ligu. U nás v týmu je pohoda, která by neměla být narušena tím, že na nás někdo vyvíjí tlak, že musíme vyhrávat. My si to nepřipouštíme. Pořád je to jen fotbal, který nás baví, proto jej děláme, navíc máme štěstí, že nás zároveň živí. Udělat úspěch a dostat se nahoru je však samozřejmě naším cílem.

Na jaře tým vede trenér Páník. Změnilo se pro vás osobně něco ve hře?

Je to ve stejném rytmu, jde jen o detaily. Pořád je to o bojovnosti, zodpovědnosti a týmovém duchu.

Nicméně oproti podzimu před vámi výhradně hraje Miloš Kopečný. Jak vám funguje spolupráce?

Je to o komunikaci a o tom, abychom si vzájemně vyhověli. Když třeba já útočím, tak on aby zůstal vzadu. Komunikovat přitom musíme oba. Miloš je poctivý a vzhledem k tomu, že jsme z osmi zápasů sedmkrát vyhráli, tak je vidět, že nám to šlape.

Vy, Stanislav Dostál a Michal Malý jste zažili poslední prvoligovou sezonu Zlína – 2008/09. Jaké máte vzpomínky?

Pro takové chvíle člověk fotbal dělá a proč si nyní nejvyšší soutěž nezopakovat? Nejraději vzpomínám na zápas na Spartě a se Slavií. Bylo mi sice teprve 21 let, ale člověk si to uvědomoval a užíval už jen proto, že to byla první liga. Obrázkem nejvyšší úrovně byl také podzimní pohár se Slováckem, v takových utkáních bývá přesně atmosféra, která stojí za to. Ve druhé lize ji tolikrát nezažijeme, a proto máme velkou motivaci postoupit.