Jednička ševců mezi třemi tyčemi patřila v uplynulém ročníku k ozdobám celé Fotbalové národní ligy, minimálně na podzim už ale rodák z Vlkoše na Kyjovsku další ostrý start na Letné nepřidá. Na trávnících však zůstane. Jen s tím rozdílem, že tentokrát upřednostní golf. V závěru minulého týdne se z něj totiž stal profesionál.

Třináct let jste s drobnými přestávkami hájil barvy ševců, proč končíte?

S klubem jsme se nedohodli na dalším pokračování smlouvy. Společnou řeč jsme nenašli ohledně financí, proto jsme se po vzájemné dohodě rozhodli jednání ukončit. Mrzí mě to, ve Zlíně jsem chtěl pokračovat. Byla to moje priorita číslo jedna.

Byly vzájemné představy natolik rozdílné, že nešlo najít kompromis?

Myslím si, že z mojí strany to nebylo nijak extrémně rozdílné. Podle mě šlo najít kompromis, ale protože jsme se k němu nedopracovali ani po týdnu, nemělo cenu to dál protahovat.

Loni jste odchytal poprvé v kariéře celou sezonu v profesionální soutěži. Nezamrzí, že odcházíte právě na vrcholu kariéry?

Svým způsobem je to pravda. Po nejlepší sezoně v kariéře jsem skončil. Ale nechtěl jsem se nechat dotlačit k tomu, abych podepsal něco, s čím jsem nesouhlasil s tím, že když se bude dařit a mužstvo postoupí, může mi klub za rok smlouvu vylepšit. O postup už jsem se snažil čtyři roky, bezvýsledně a vylepšený kontrakt mi nikdo nenabídl ani letos. A po sezoně by se opakovalo zase to samé znovu. Proto jsem si řekl dost.

V kariéře jste se přitom mohl zase posunout někam výš, nemyslíte?

Souhlasím. V loňské sezoně jsem se posunul na nějakou úroveň a podle toho jsem chtěl být také ohodnocen. To je přece logické. Šel jsem tedy do rizika. Buď jsem mohl dostat také podmínky, jaké jsem si představoval, anebo mi nezbývalo, než zkusit něco jiného. Nakonec platila druhá varianta.

Ve Zlíně jste přesto většinou patřil k těm lépe placeným fotbalistům, ačkoliv sportovní cíl se mužstvu, jehož jste byl součástí, nedařilo opakovaně splnit. Nechtělo to třeba i více sebereflexe při jednáních?

Možná by spíš chtělo vysvětlit, že nejsme hokejisté, kteří dostávají měsíčně stotisícové částky, z nichž se mohou hráči za pár let snadno zajistit do budoucna. Pokud by tomu tak bylo, bavíme se samozřejmě o něčem jiném. Já už mám navíc svůj věk, a pokud bych teď podepsal na dva tři roky nějaký méně výhodný kontrakt, v budoucnu by byla šance na jeho vylepšení zase o něco menší.

Takže co teď hodláte dělat?

Asi není žádným tajemstvím, že mým dalším velkým koníčkem je golf. V minulých dnech jsem podnikl několik zásadních kroků, které by mohly ovlivnit moji další kariéru. Asi tím nejdůležitějším bylo moje přijetí mezi české profesionály. Už tento týden by se mi měl přehodit status z amatéra na profesionála a již o víkendu mě čeká ve Skalici první profesionální turnaj v této společnosti.

To je hezké. A dá se tím uživit?

To se teprve ukáže. Český golf je o tom, že hráč musí nejenom dobře hrát, ale musí si zajistit také potřebnou finanční podporu. I to je nový náboj mých dnů. Objíždím známé ve firmách a zkouším sehnat nějaké finance, abych v tomto sportu mohl začít fungovat.

Jak vidíte svoji budoucnost v tomto odvětví?

Pokouším se navázat spolupráci s jednou promotérskou společností, která pořádá evropskou Challenge Tour. Pokud by se mi s ní povedlo uzavřít nějaký kontakt a alespoň trochu se prosadit na samotné Tour, byl by to velmi slibný krok do budoucna, neboť bych měl na pár let zajištěnou obživu. Na druhou stranu je to sport stejně jako fotbal, a když se mi v něm nebude dařit, měl bych to strašně těžké. I borci, kteří hrají na Tour dvacet, třicet let, mají každý rok nemalý problém s tím, aby nahráli určitý počet peněz nezbytných k dalšímu pokračování kariéry.

Není to příliš velké riziko?

Je i není. Já jsem zvyklý z fotbalu, že si vše musím vydřít sám. Nikdy za mnou nestáli vlivní rodiče, jak dnes bývá zvykem, neměl jsem ani žádné manažery, kteří by mi k něčemu pomohli, a vše bylo jenom na mně. Teď mě tedy čeká další taková etapa, jen s tím rozdílem, že půjde o golf.

Ten ale nehrajete první rok. Prostředí znáte?

Znám. Mezi amatéry jsem u nás patřil mezi nejlepší čtyřku, ale na profesionálním okruhu začínám úplně od nuly. Nicméně věřím v to, co dělám a budu pracovat co nejlépe, abych předvedl nějaké solidní výkony a výsledky.

Dá se to chápat tak, že za fotbalovou kariérou děláte tlustou čáru?

Fotbal v žádném případě nebalím, i když teď mám opravdu trochu jiné starosti. Dál se připravuji individuálně, makám na sobě, protože celý život poctivě trénuji a moc dobře vím, že to, co mi v golfu pomáhalo, byla příprava z fotbalu. Díky tomu jsem měl oproti jiným trochu navrch, proto v tom hodlám dál pokračovat. Pokud to jenom trochu půjde a s trenéry se domluvím, rád bych se týdně účastnil alespoň dvou brankářských tréninků, čímž bych se udržel v potřebné kondici.

Budete ještě shánět paralelně s golfem nějaké další fotbalové angažmá?

Je velmi pravděpodobné, že do konce tohoto roku už si nikde nezachytám. Zpráva o tom, že jsem volný, vyšla až teď, kdy už má drtivá většina profesionálních klubů soupisky uzavřené. Do té doby to vědělo jen pár známých a samozřejmě kluci v kabině. Nemohl jsem si tedy myslet, že na mě někdo čeká s otevřenou náručí. Ale je možné, že v zimě budu usilovat o nějaké další angažmá.

Nebyl jste jediným zkušeným hráčem, který na Letné skončil. Dál nepokračují ani Roman Dobeš či Bronislav Červenka. Překvapilo vás to?

Trochu ano, hlavně u Broni Červenky, který odehrál dobrou sezonu a vynechal jen minimum zápasů. U něj to asi nebyla otázka peněz. Jestli se však klub rozhodl jít cestou spíše mladších hráčů, má na to právo. Osa týmu zůstala, jsou zde zkušení Kroča, Hubáček, Kubica, Hruška, Polách či Malcharek a kolem nich šikovní talentovaní kluci, což by mohlo fungovat. Viděl jsem mančaft v některých přípravných zápasech a vypadalo to opravdu dobře.

Novou brankářskou jedničkou bude mladý Stanislav Dostál, záda mu má krýt Ota Novák. Může i toto fungovat?

Už loni jsem říkal, že Standa Dostál má obrovský potenciál, aby tady mohl chytat dalších deset let. Je to šikovný kluk, který se jen potřebuje ve druhé lize vychytat. Může z něj vyrůst velmi dobrý gólman a rozhodně bych z toho strach neměl. Spíš mě zaskočilo obsazení brankářské dvojky.

Proč?

Rozhodně nechci říkat cokoliv špatného proti Otovi Novákovi. Měli jsme spolu velmi dobrý vztah a věřím, že spolu budeme dobře vycházet i nadále, ale přece jen si myslím, že jeho role by měla být trochu jiná. Pokud se klub starších a zkušených hráčů zbavuje, nerozumím tomu, proč z trenéra gólmanů dělá brankářskou dvojku. Ota na to samozřejmě má a případný záskok určitě zvládne, pro klub to však příliš perspektivní řešení není. A hlavně to není moc fér vůči Jirkovi Adamuškovi, který odešel na hostování do Kroměříže, ačkoliv se celé léto pral o post dvojky. Podle mě teď na celý Zlín zanevře.

V Kroměříži však bude pravidelně chytat, zatímco na Letné by asi jen zahříval lavičku. Není to tak lepší?

Není. Zápasová praxe je jedna věc, tréninkový proces druhá. Mnohem lepší by pro něj bylo, kdyby se přes týden připravoval s áčkem a jednou za čtrnáct dní si třeba zachytal za juniorku. Takto se postupně vypracoval i Standa Dostál. Tím, že Jirku poslal klub na hostování a místo něj dopsal na post dvojky trenéra brankářů, mu v podstatě vyjádřil určitou nedůvěru. Osobně mi to do hlavy nejde a příliš s tím nesouhlasím.

Ale počkejte. Vždyť i vy jste svého času v Kroměříži hostoval, vzpomínáte si?

Ano, ale to byla úplně jiná situace. Tenkrát tady byli dva velmi dobří gólmani Víťa Baránek a Ota Novák, přes které bych se nedostal. Proto jsem šel do Kroměříže. Tady se ale bavíme o postu brankářské dvojky, nikoliv trojky. Když to trochu zmírním, řekněme, že je to klacek hozený pod nohy mladého brankáře.

Pojďme ještě k vašim čtyřem neúspěšným pokusům o návrat do první ligy. Máte na to nějaký soukromý názor?

Pochopitelně k tomu mám co říct. Moc se mi nelíbí, když se někdo ohání tím, že taky ostrouháme rozpočet, abychom napodobili Ústí nad Labem nebo Znojmo. Tyto kluby ale nepostoupily kvůli tomu, že měly rozpočet o deset milionů nižší než Zlín. Tyto kluby postoupily proto, že pracovaly koncepčně. Kádry držely delší dobu pohromadě, citlivě jej doplňovaly a pak slavily zasloužený úspěch.

Zlín to nedělal?

Zlín zůstal vždy v půli cesty. Dvakrát nebo třikrát zvládl podzimní část soutěže, vyhlásil útok na postup, ale ani jednou se mu během zimy nepodařilo tým posílit a nabudit, aby zvládl i jarní odvety, v nichž jde do tuhého a láme se chleba. Loni to bylo zase opačně. Klub prezentoval své ambice hned na začátku a po devíti kolech hrál málem o záchranu.

Co s tím?

Klub by měl udělat nějakou stabilizaci mančaftu, vybrat kádr, kterému věří, s nímž hodlá pracovat a této koncepce se držet. Síla jedinců tady je, silné však musí být celé mužstvo. Jak roste hráč, roste také tým. Možná to nevyjde hned, ale dva tři roky by měly stačit. Finanční zázemí, infrastrukturu, kvalitní mládež, to vše se podařilo ve Zlíně vybudovat. Teď už to jen umět prodat a postup vykopat. Čtyři roky jsem se o to snažil, vím, co to obnáší, ale jde to, i když je to hodně těžké. Vždyť Zlín je krajské město, první liga sem jednoznačně patří, nicméně musejí chtít všichni. Nejenom hráči. Vedení klubu a celý Zlín by jim v tom měli pomoct.

Může být určitým příslibem setrvání trenéra Marka Kalivody v pozici hlavního trenéra?

Jednoznačně. Ve Zlíně nikdy nebyl, není a myslím si, že ani do budoucna nebude důvod měnit takového trenéra, jakým Marek je. Zažil jsem zde opravdu hodně trenérů a vyjma Pavla Hoftycha a možná v některých fázích ještě Ladi Mináře tady nebyl tak dobrý a kvalitní trenér. Mára zná dopodrobna všechny hráče, každou věc na stadionu a umí vyjít také s vedením klubu. Zlín je totiž opravdu hodně zvláštní a specifický klub a kdokoliv přišel z venku, vždy pohořel. Pokud tedy má tento mančaft postoupit, bude to právě pod ním. Zlín potřebuje trenéra, který ví, jak to tady chodí, což je v tuto chvíli jedině Mára. Do ligy dovede klub jedině on.