Osobnost Deníku

Jak oslavím úspěch já? Výjimečně si dám štamprli slivovice a zapiju ji plzeňským pivem," usmál se 60letý zkušený stratég.

Klíčové pro včerejší finálový duel bylo podle něj přípravné utkání s Opavou během zimní přestávky.

„Hodně nám pomohlo, že právě u nás brousili systém 3-4-3. Tehdy jsme si na něm vylámali zuby, hůř se hráčům bránil. Když se ve finále po přestávce vrátili k 4-4-2, věřil jsem, že zápas dohrajeme do vítězného konce," netajil se optimismem Páník.

Své emoce i přes obrovský úspěch, na který zlínský fotbal v poháru čekal dlouhých 47letý, po zápase krotil. „Už jsem trošku nad věcí. Každopádně tento úspěch je pro celý tým zklidnění po těžkém jaru, je to po nás všechny pohlazení po duši. Věřím, že si to kluci uvědomí a ligu důstojně dohrají," netají se přáním zlínský kouč.

O své další budoucnosti ve zlínském klubu po pohárovém triumfu nechtěl spekulovat.

„Vyhazují se trenéři i z prvního místa, není to nic zvláštního. Jsem už u týmu dva a půl roku, což je dost, je tady i stav opotřebení. Pak se buď mění hráči, nebo trenér," pousmál se.

„Na toto téma se teprve s vedením klubu setkáme, uvidíme, jaká bude jeho vize. Bude záležet, zda půjde Zlín do předkola nebo přímo do skupiny. Nyní budeme držet palce Manchesteru, možná jim pojedeme držet palce osobně," smál se lodivod Fastavu.

V jedné věci po utkání měl radost – konečně se ziskem pohárové trofeje vyrovnal svému velkému kamarádovi Petru Uličnému.

„Měl jsem v něm v tomto směru vzor. Před utkáním mi smskou přál. Nyní, když s ním půjdu na tenis, se mi už alespoň nebude smát, že on má pohár a já ne," dodal s nadsázkou Bohumil Páník.