Pavel Brímus: Volba do VV je odměna. Prioritu ale má regionální kopaná

Osobnost Deníku

VIDEO: gólman Tečovic Jokl o postupu, připravenosti a svém vzoru

/FOTOGALERIE a VIDEO/ Důležitý krok ke splnění svého, postupového cíle i díky výbornému…

Přečíst článek >

„Na oslavy s výjimkou symbolického přípitku nebyl čas, večer jsem se totiž vracel svým autem domů. A popravdě ani nevím, zda to budu vůbec slavit,“ skromně poznamenal 57letý šéf zlínského okresního a krajského fotbalového svazu.

„Na úvodním zasedání výkonného výboru, které proběhlo hned po mimořádné valné hromadě, jsem již slyšel narážky na uhrazení zápisného. K tomu asi dojde na dalším, březnovém setkání,“ dodal s úsměvem.

VIDEOANKETA: Mistrem ligy bude Slavie, shodují se fotbalové naděje

Co pro vás zvolení do výkonného výboru znamená?

Především skutečnost, že práce, kterou pro fotbal odvádím, je na takové úrovni, že si toho lidé v mém okolí všimli a posunuli mě až do výkonného výboru. Určitě jsem za důvěru rád, kterou mi dali zástupci pěti fotbalových krajů Moravy. Současně je to velký závazek a motivace pro další práci a komunikaci s celým moravským prostředím. Asi vím, do čeho jdu. (úsměv)

Kdy jste začal tušit, že zástupci Moravy mají zájem, abyste byl jejich zástupce ve vedení FAČR?

První indicie se ke mně dostaly někdy na přelomu září a října, kdy se vedení jihomoravského fotbalového svazu rozhodlo odvolat ze svého čela Pavla Blahu, člena Výkonného výboru FAČR. Bylo zřejmé, že se bude muset řešit náhrada na funkci moravského zástupce. O mojí případné kandidatuře se začalo hovořit na přelomu roku, kdy jsme celou situaci diskutovali, abychom na nedávno skončené mimořádné valné hromadě vystupovali jednotně. To byla také má podmínka přijetí kandidatury, mít podporu všech!

Už jednou, na valné hromadě na konci roku 2017, jste kandidoval do vedení českého fotbalu. Proč to tehdy nevyšlo?

To byly právě ještě ty drobné nemoci moravského fotbalu, kdy jsme se na rozdíl od zástupců z Čech nedokázali dopředu domluvit, najít řešení. Na mou pozici, kde se volili dva zástupci, kandidovali čtyři lidé. Všichni čekali, že budou zvoleni, ale realita byla jiná. I přes porážku jsem od té doby inicioval, abychom se na podobných zásadních věcech domluvili dopředu a na vrcholné akci, jakou valné hromady jsou, vystupovali jednotně a zde neválčili. Tak, jak už to několik let dělají v Čechách. Vše zásadní domlouvají na úrovních fotbalových segmentů.

Jaké jsou vaše priority či program pro nadcházející funkční období?

Konkrétní program nemám, ale protože detailně znám práci, problematiku a zákulisí fotbalu na okresní a krajské úrovni, chci na nejvyšší úrovni hájit zájmy kopané této úrovně. Od začátku mé práce ve fotbale se totiž snažím usnadňovat práci oddílům v amatérském regionálním fotbale.

Máte ambice na přední funkce ve fotbale, třeba předsedy FAČR?

(smích) Mé ambice už jsou překonány, ambice na předsedu rozhodně nemám! Tam, kde jsem, je pro mě vyznamenáním, mám z toho vnitřně radost, že má práce a kolikrát i nepopulární rozhodnutí věci mě dokázaly prosadit až do vedení FAČR. Není to ale pro mě neznámé prostředí, neboť s nejužším vedením jsem již několikrát intenzivně spolupracoval, cítil jsem i od těchto funkcionářů podporu. Pro mě to nyní bude hlavně o ještě větším nasazení a práci pro fotbalovou rodinu.

Fastav vyhříval trávník už na Plzeň. Je připraven

Jste předsedou OFS, KFS a nyní ve VV FAČR. Není to moc funkcí najednou? Dá se všechno stihnout? Neuvažujete o rezignaci na některou z funkcí?

Ba naopak jsem přesvědčen, že je to obrovská výhoda! Znám celou jednokolejnou trať, která startuje od amatérského regionálního fotbalu. Opakuji a zdůrazňuji, že mou prioritou a mottem je práce pro okresní a krajský fotbal, kde jsem za ty roky získal spoustu kontaktů a kamarádů. Většinu problémů jsme dokázali vyřešit či se domluvit. Kdyby se cokoliv do budoucna stalo, vždy bude mít prioritu okresní a krajský fotbal, který mě vychoval a katapultoval tam, kde jsem a jsem mu za to vděčen. (úsměv).

Co je vaší profesí, čím se živíte?

Již mnoho let je mou profesí vytvářet organizační servis pro tělovýchovné jednoty a sportovní kluby. V začátcích to byla ČSTV, nyní pak ho nástupní organizace Česká unie sportu, kde pracuji coby manažer pro okres Zlín a v krajské radě jsem místopředsedou. Právě servis pro malé kluby, které z devadesáti procent tvoří právě ty fotbalové, mě přivedl k tak úzkému kontaktu s fotbalem na této úrovni. Této práci se věnuji již více než dvě desítky let a stále mě to naplňuje a baví, zejména pocit, kdy mohu pomoct zajistit i do těch nejmenších klubů finanční podporu prostřednictvím dotací na všech úrovních.

V minulosti jste byl házenkářem. Je vám nyní bližší házená, nebo fotbal?

Házená je pro mne dávná minulost, která je spojena s řadou vzpomínek jak z hráčské, tak funkcionářské kariéry. Málokdo ví, že jsem do 15 let hrál souběžně fotbal a házenou, byl jsem fotbalistou Malenovic. Tehdy jsem za žáky hrál Středomoravskou župu, mimo jiné se spoluhráči, jako byli Franta Mikulička, Petr Marčík, Pepa Hradil či Broňa Cibulka. Pak jsem se rozhodl pro házenou a popravdě ani nevím proč. Velkou zásluhu na tom asi měl Jan Bašný senior, otec nynějšího reprezentačního trenéra házenkářek, se kterým jsem hrál i fotbal – já v útoku, on v bráně. (smích). Házenou a nejvyšší soutěž ve Zlíně jsem hrál do 30 let, kdy mě tehdy zastavil úraz kolene. Pak jsem ještě trénoval s Pavlem Kovaříkem, hráli jsme i evropské poháry, ale v roce 1997 jsem skončil a začal se věnovat právě práci v ČSTV a v okresním fotbalovém svazu.

V jaké je český fotbal aktuálně ekonomické a morální kondici?

Přesto, že je pronásledován celou řadou kauz a nepřehledných situací v souvislosti s MŠMT, je situace uspokojivá. Vzhledem ke skutečnosti, že se připravuje v oblasti sportu vytvoření Národní sportovní agentury, předpokládám, že nejen ve fotbale, ale i v ostatních sportech nastane zlepšení, v tomhle ohledu jsem optimista. V minulých letech byl obecně sport strašně podhodnocován, zvláště po krachu Sazky doslova živořil. Věřím, že ve spolupráci se státními institucemi a zejména finančními prostředky se podaří sportovní majetek, který se nachází v katastrofálním stavu, zachránit a odpovídajícím způsobem zmodernizovat. Je dobře, že pro tento rok byla navýšena finanční částka pro sport na dvojnásobek, pro rok 2019 na 7,5 miliardy. Stát má stále co dohánět, aby napravil minulost a tím jsme se přiblížili zemím s námi srovnatelným a opustili místa na spodních příčkách evropského hodnocení. Jsem přesvědčen, že sport je takový fenomén, že nenechá nikoho na pochybách o jeho významu a poslání.