„Jak se říká, trenér má vždycky pravdu. Bohužel i teď to není jinak,“ uznává 23letý zlínský zadák Lukáš Pazdera. „Neumíme si to vysvětlit,“ kroutí hlavou zlínský odchovanec.
Přece jen, zkuste říci, proč mimo svoje prostředí nebodujete?
Mluví se o tom, že je to v hlavě a psychika dělá šedesát až sedmdesát procent výkonu hráče. Před vlastními diváky si věříme více, ale zase na druhou stranu venku hrajeme od útlých kategorií, takže jako hráči bychom na to měli být zvyklí a ne řešit, jestli hrajeme doma nebo venku.
Trenér Kalivoda vyznává ofenzivní taktiku s pohybem a velkou aktivitou a díky tomu Zlín domácí fanoušky baví a na Letné vítězí. Hrajete stejně i na cizích hřištích?
Snažíme se a možná to je ten důvod, proč nám to tolik nejde. Smutné je, že my bychom měli dávat venku góly z brejků, jenže naopak my je z nich od domácích inkasujeme.
V předchozím ročníku bylo v týmu více zkušenějších hráčů než letos. Nesouvisí horší výsledky venku i s tím?
Minulou sezonu jsme oproti téhle hráli venku více zataženě, vzadu na nulu a vyčkávali na brejky. A někdo vždycky gól dal, většinou Vozábal, Žůrek nebo Kroupa. I teď máme útočníky nebo záložníky, kteří umí vstřelit gól, ale nemáme zase tolik štěstí a potřebnou kvalitu venku, abychom mohli nepříznivý výsledek otočit.
Těšíte se více na duely na vlastním stadionu než na soupeřových?
Takhle bych to nestavěl. Hlavně se zbytečně dostáváme pod tlak tím, že venku nebodujeme, a tím pádem musíme doma vítězit. Domácí zápasy jsou ale od toho, abychom vyhrávali.
Teď v sobotu hostíte Třinec, který se po nepodařeném startu zvedá a čtyřikrát v řadě neprohrál. Sledujete jeho výkony?
Jasně. Ale je úplně jedno, jestli je mančaft v krizi nebo v laufu. Každý chce bodovat.
Jako jeden ze tří zlínských hráčů jste odehrál na podzim všech 810 minut, což u vás nebývalo zvykem. Kde hledat příčinu?
V první řadě se mi vyhýbají zranění. Musím to zaklepat. (Klepe si na hlavu.) A pak se snažím na tréninku pracovat tak, abych mohl hrát a pak oplatit trenérovu důvěru na hřišti v zápase.
V předchozí sezoně jste alternoval i na pravém okraji středové řady. Kde se cítíte lépe?
Vždycky jsem hrával spíše pravého obránce, ale v dnešním fotbale je úplně jedno, jestli jsem pravý obránce nebo záložník. Je spousta situací, kdy se jednotlivé posty prolínají. Zahraji si hodně, i když je to kondičně dost náročné. To je ale trend moderního běhavého fotbalu.
Před vámi se hodně často střídají záložníci. Nevadí vám to?
Každý je typově jiný. V kabině ale vycházíme dobře, a i kdyby přede mnou hrál třeba, Ivo Zbožínek, tak je to celkem jedno. (Smích.)