V té době křídelník Tottenhamu tak 6. listopadu 2011 stál u jeho posledního pohybu v aktivní hráčské kariéře. „Necítím vůči Baleovi zášť, přímo mě nefauloval. Asi to tak tehdy mělo být, protože teď se mi všechno vrací v jiné roli," říká s nadhledem šestatřicetiletý rodák z Přílep v rozhovoru pro Deník.

Přijde vám to už hodně dávno, co se osudový moment udál?

Ano, ale zároveň mám pocit, že ten další čas utekl strašně rychle. Říkám si, že je neskutečné, jak to běží. Na sobě to kolikrát ani nepoznáme, avšak jak rostou děti, na tom jde vidět ten rozdíl.

Vzpomněl jste si v listopadovém čase na situaci?

Ne a jsem za to rád. Je to především tím, že jsem stále u fotbalu a že se nám ve Zlíně daří, takže v hlavě mám pozitivní myšlenky. Navíc já ani obecně nejsem člověk, který by se ohlížel zpátky. Zatím teda. Možná ta doba přijde, ale v šestatřiceti letech je na to brzy. Musím jen říct, že si spíš před Vánocemi vždycky vzpomenu na to, jak jsme se v prosinci 2012 definitivně vraceli domů s rodinou.

Přihodilo se něco speciálního?

Zbytek rodiny, co byl v Česku, a přátelé nám přichystali překvapení. Jak jsme otevřeli garáž od domu, všichni v ní stáli a přivítali nás. Tento moment se mi zapsal do srdce.

Už skoro čtyři roky tedy opět žijete v rodné vlasti. Zvykl jste si na zdejší život?

Moc lidí mi říkalo, že jsem měl raději zůstat v Itálii nebo někde jinde v zahraničí. Ale já už když jsem odcházel ze Zlína do Drnovic, tak jsem byl přesvědčený, že se do našeho kraje vrátím. A za celou dobu se na tom nic nezměnilo. I teď – já třeba rád cestuju, poznávám nová místa, rád si zajedu na dva týdny do Itálie, nicméně vždycky vím, že se vrátím. V Holešově, ve Zlíně jsem vyrůstal, je to můj domov a mám to tady rád.

Nepostrádáte ani činnost u fotbalu. V únoru 2015 vám jako bývalému slavnému hráči nevadilo jít „pouze" do druholigového celku. Vyplatilo se, že?

Možná je to ukázka pro ostatní kluky, že ani druhá liga nemusí být špatná. Ale v daném klubu samozřejmě musí být progres. Kdyby šel dnes někdo do Olomouce či do Ostravy, tak bude vědět, že chtějí postoupit. Oba kluby sídlí v krajském městě, mají podporu partnerů, mládežnickou základnu, jsou systematizované. Pro fotbalisty, kteří nemají větší zkušenosti s funkcionářskou pozicí, to může být ideální chvíle si ji osahat a připravit se na první ligu. Byl bych jen rád, kdyby se více mých exspoluhráčů zapojilo do našeho fotbalu, ale to už si musí každý sám zvážit.

Jste současnou prací naplněný stejně, jako když jste hrál?

Ano, dává mi radost. Po ukončení kariéry jsem si potřeboval od fotbalu rok dva odpočinout, načež přišlo oslovení od Zlína, jestli bych se nechtěl v klubu angažovat. Lákalo mě to, chtěl jsem u fotbalu zůstat i z druhé strany. Všechno nabralo tak rychlý spád, že dnes bych na tom nechtěl skoro nic změnit.

Stačí vám k činnosti manažera zkušenosti nabyté v hráčské kariéře?

Vesměs ano. Prošel jsem několika zeměmi a kluby, přičemž každý měl jinou strukturu a z každého jsem si chtěl vzít něco. Ale člověk se vždycky učí a u mě se to nejvíce týkalo jednání. Každý manažer má jiné vystupování, jiné vyjadřování, jinou metodu, takže to si člověk dává dohromady a snaží se najít klíč k tomu, aby byl výsledek pro Zlín co nejlepší. Hodně poznatků jsem samozřejmě načerpal také od majitele (Zdeněk Červenka – pozn. red.), který zažil spoustu jednání, a to nejen fotbalových.

Jsou potřeba ostré lokty?

Nemyslím si, že je dnes ve fotbale tato doba. Může se kdykoliv stát, že se dvě strany nedomluví, ale nemělo by se stávat, že dojde k nenávisti. To mně ani panu Červenkovi nepřísluší. My jdeme pozitivní cestou, a když holt nějaké jednání nedopadne, nic se neděje. Na světě jsou horší věci. Musím však říct, že vztahy se všemi manažery a kluby mám výborné. A sami ve Zlíně také neznáme nikoho, kdo by na nás řekl špatné slovo.

Na diskusích často čtu, jak vás fanoušci oceňují za práci a za to, že jste se vůbec dal do fotbalu. Vnímáte jejich názory?

Na komentáře se moc nedívám, takže z tohoto důvodu ne. A druhá věc je ta, že já jsem na pochvaly takový opatrnější. Vím totiž, že ve sportu to nejde vždy jen po stoupavé linii. Prožil jsem to v rámci své kariéry. Jednou se mi dařilo výborně, podruhé jsem se potýkal třeba se zraněním nebo s výpadkem formy. Tento přístup máme celkově ve Zlíně. Máme radost, když můžeme fanoušky potěšit, když výsledky a hra jsou pozitivní, ale pro slávu to neděláme. Naplňuje nás to vnitřně.

Jak vlastně práce manažera zamíchala s vnímáním vaší osoby – berou vás lidé pořád spíš jako fotbalistu?

Co si všímám poslední dobou, tak si myslím, že mě už vidí víc jako manažera. Přece jen už je to nějaký čas, co jsem hrál a také mají vliv ty pozitivní výsledky ve Zlíně.

A vaše podpisy jsou hojně žádané i dnes?

Lidé mě poznají, podívají se, ale už je to jiné, než jak jsem se vrátil. Začlenil jsem se do běžného života a i mně to tak vyhovuje. Intenzivnější je to v Itálii, tam jsou lidé otevřenější. Víc se přihlásí s prosbou o fotku.

Pojďme bilancovat. Už víme, že jste i po hráčské kariéře fotbalem naplněný. Ale co váš život, změnil se?

Jiné je to v tom, že si program můžu sám naplánovat. Už nejsem tolik řízený podle toho, kdy je trénink, nemusím nedobrovolně někde běhat a podobně. Na druhou stranu jsem měl v klubech kolikrát trénink jen hodinu a půl ráno a dál už jsem nemusel přemýšlet, co je ještě potřeba. Koncentroval jsem se už jen na sebe. Stejně jako dřív však prožívám cyklus mužstva. Za celou dobu jsem ve Zlíně nevynechal předzápasový trénink, debatuji s kluky, s trenéry a cítím to chvění, že další den vypukne finále týdne. A jak sobota nastane, ráno si jdu zaběhat, přemýšlím o utkání a žiju jím. Říkám si: Už aby bylo. (úsměv)

Co se týče volného času, máte jej víc?

Právě že ho moc nemám. (smích) Například ve středu probíhalo ligové fórum v Praze, návrat večer, ve čtvrtek od 10 do 12 sezení na klubu, odpoledne trénink a poté autogramiáda ve Zlatém jablku a v pátek zase trénink. (úsměv) Manželka mi říká: Ty máš pořád ten fotbal. Člověka provází i v jiných chvílích, v podstatě ani nejde vypustit z hlavy. S majitelem si hodně voláme a tak dále. Zabere to hodně času.

No, takže změny žádné převratné. Vezmu to z jiného úhlu – jak se za pět let pohnula vaše váha?

(smích) Když jsem skončil, první půlrok to bylo v pohodě. Pak jsem něco přibral. Podílelo se na tom i to, že z člověka najednou opadl sportovní stres. Kila jsem se snažil srazit, ale vždycky přicházela období, kdy se mi váha zase trošku zvedla. Ovšem v posledním půlroce se mi hodně osvědčilo běhání. Po tom jsem se dostal na nejnižší číslo od ukončení kariéry. Shodou okolností jsem se po čase vážil před dvěma týdny a bylo to plus dvě kila oproti tomu, jak jsem hrával. Takže jsem byl pozitivně naladěný, čekal jsem horší čísla. (smích) Snažím se udržovat. V pondělí jsem si zaběhal deset kilometrů.

Symbolická tečka na závěr: Jménu Grygera nemusí být konec na vrcholovém trávníku, fotbalu se věnuje i váš jedenáctiletý synek David. Baví jej?

Ano, prožíval ho vždycky. Teď je nesmírně spokojený ve Zlíně. U těchto kluků je nejdůležitější, aby ze hry měli radost. Na Vršavě je jich hodně šikovných, trenéři tam odvádějí výbornou práci. Syna podporuji, ale cestu mu nechávám volnou.

ČASOVÁ OSA ZDEŇKA GRYGERY

6. listopadu 2011

V londýnském derby mezi Fulhamem a Tottenhamem si po střetu s Garethem Balem přetrhl zkřížený vaz v koleni a ze hřiště musel být odvezen s kyslíkovou maskou.

Prosinec 2012

Konec působení v Anglii. Po zranění český fotbalista absolvoval dvě operace na klinice v americkém Vailu u vyhlášeného lékaře Richarda Steadmana, snažil se vrátit do mužstva Fulhamu, ale veškeré úsilí zhatila dvě po sobě jdoucí zranění stehenního svalu. Přestěhoval se zpět do Česka a tomu, že by zde pokračoval v kariéře, nechal jedno procento.

Leden 2013 – únor 2015

Chodily mu nabídky z české první ligy, ale vábení odolal. Kariéru ukončil a od fotbalu si dal odpočinek. „Když se na to dnes dívám s odstupem, měl jsem jedinou myšlenku na návrat, a to že bych hrál první ligu za Zlín. Jenže byl jsem v takovém zdravotním stavu, že jsem si nedovedl představit hrát profesionální fotbal a navíc klub byl ve druhé lize. Tato soutěž mě netáhla," přiznává Grygera.

16. února 2015

Odpočinek končí, druholigový Fastav Zlín představuje na oficiální tiskové konferenci Zdeňka Grygeru jako manažera pro mezinárodní vztahy a rozvoj klubu. „Bylo to po změnách v klubu. Přijeli za mnou Milan Plesar a Zdeněk Dvořák a našli jsme společnou řeč. Cítil jsem výzvu," vzpomíná.

Červenec 2015

Ševci po spanilé jarní jízdě postoupili do nejvyšší soutěže ze třetího místa a s tím se změnila i pozice bývalého českého reprezentanta. Zatímco ve druhé lize vytvářel klubu spíše image, pro nejvyšší soutěž se stal sportovním manažerem A-týmu. „Už když jsem hrál, tak jsem si říkal, že by mě tato pozice bavila. Manažer je ve fotbalovém dění, stará se o chod týmu, o směřování klubu, poznává nové lidi a tak dále. Byl to pro mě největší posun," uvedl Grygera.

11. listopadu 2016

Zdeněk Grygera je úspěšným manažerem druhého celku české první ligy. Co bude dál?