„Zaměstnáním jsem limitovaný. Chodím na směny, a styl života je tak úplně jiný než dříve. Nicméně uzpůsobil jsem si režim. Snažím se z Rackové dojíždět na kole, abych měl nadále pohyb. K tomu hrávám i fotbálek v tělocvičně. Věnuji se pořád něčemu, věk nesleduji," líčí bývalý obránce.

Byl to pro vás velký šok vyměnit fotbalové prostředí za to ve fabrice?

Ne. Už když jsem končil střední školu, tak jsem dělal ve Svitu a k práci jsem načichl. Teď je to hlavně o tom, aby člověk dbal na dostatek spánku. Na jiný režim se dá zvyknout. Vždycky přijdou volné dny, během kterých si lze naplánovat, co je potřeba. Kdybych měl malé děti, bylo by to horší. Muselo by se o ně postarat v případě nemocí a podobně.

V práci střídáte tři směny?

Ano. Ranní je od 5.30 do 13.30, odpolední od 13.30 do 21.30 a noční od 21.30 do 5.30. Je to náročné. Hlavně ranní nemám rád.

Jak probíhá vaše směna?

Hodinu nechávám vyrobit jednu dávku cívek a poté ji vyměním za další, což trvá dvacet minut. Vše záleží na tom, jak výroba jede, jestli nepraskají například nitě. Pokud to běží v pořádku, tak jen přihlížím. Někdy žertuji, že jsem jak Mr. Bean, kterého se ve filmu ptali, co dělá a on odpověděl, že se dívá a dívá. (smích)

Neříkáte si teď, jak jste to měl ve fotbale všechno jednodušší?

V jistém smyslu určitě ano. Ve sportu měl člověk zodpovědnost jen za výsledek, kdežto nyní v práci může chyba stát lidské životy. Výsledný výrobek musí být kvalitní, aby nedošlo k nějaké havárii. Ve fotbale šlo o lidovou zábavu a i časově to bylo lepší. Na druhou stranu takový klid, jak si lidé myslí, hráč nemá. Například v přípravě podstupuje velkou dřinu či si nemůže vybrat dovolenou, kdy chce. Vedle toho je dnes ve sportu hodně vědy. Trenéři si s tím dají hodně práce, pak brankář pustí laciný gól nebo útočník nedá šanci a vše vyjde vniveč. Nicméně pořád je to jen fotbal.

Cítíte v zaměstnání od kolegů respekt na základě vaší úspěšné kariéry?

Na směně jsem vesměs se samými bývalými fotbalisty. (úsměv) Třeba s Marcelem Litošem, který hrával za Bohemku. Hecujeme se, jeden je sparťan, jeden slávista, hodně kluků fandí Slovácku a pak jsme tam my Zlíňáci. Po derby jsem byl hodně na koni, nechal jsem si vyvěsit bulletin s výsledkem na skříňce (7. listopadu 2015 porazil Zlín Slovácko 2:1 – pozn. red.). (smích) Máme fajn kolektiv a atmosféru. Fotbalově založený je i vedoucí provozu, tak dennodenně probíráme ligu či evropské poháry.

Svým sportem tedy stále hodně žijete, že?

Ano. Navštěvuji zápasy Zlína a například Ligu mistrů se snažím stíhat. Když pak jdu na ranní, vstávání je docela mučení. (úsměv) Sleduji televizi, ale není to tak, že bych měl dvacet kanálů a přepínal je. Stačí ČT Sport. (úsměv)

Překvapil vás zlínský fotbal, jak se v minulém roce posunul mimořádně vpřed?

Mile. Mé srdce plesá. (nadšeně) Předloni na podzim se na to nedalo dívat, kolikrát se nevystřelilo ani na bránu. Pak jaro šlo jak po másle, mužstvo servírovalo pohlednou hru, což se odrazilo i v návštěvách. V první lize jsem pak v koutku duše doufal, že by se mohlo pohybovat ve středu tabulky, ale realita byla zatím ještě hezčí. Tým předváděl líbivý, kombinační fotbal s řadou zakončení a divák se měl stále čím kochat.

Kde z vašeho pohledu začal zásadní zlom situace?

Kluci dostali zabrat pod koučem Pulpitem a pak hlavní důvod obratu byl ten, že k týmu přišli trenéři Páník a Somberg. Znali hráče, kteří z devadesáti procent pocházeli ze Zlína, zvolili vhodné typy a doplnili je posléze výborně zahraničními fotbalisty či kluky na hostování. Vytvořila se výborná parta, což ve Zlíně vždy muselo být, aby byl úspěšný. Tým si ligy váží.

Překvapili vás někteří hráči svými výkony?

Jako bývalý stoper sleduju hodně obranu. Myslel jsem, že Jugas bude vpravo, ale nakonec trenér udělal dobrý tah, s Hájkem tvoří velmi kvalitní dvojici. Jinak mě tedy upoutal Diego Živulič. Dlouho jsme neměli tak vysokého záložníka a zároveň šikovného. Dovolí si neskutečné věci. Možná od dob Edy Lasoty, ale to byl zas jiný hráč, osobnost. A pak se za poslední rok hodně zlepšil Poznar. Stává se z něj opora nejen po fotbalové stránce, na které bude tým stát. Soupeři z něj musí mít strach.

Stabilizuje se Zlín na prvoligové scéně?

Ano. Pokud tým setrvá u své hry a členové klubu budou fotbal nadále dělat tak smysluplně, tak v pohodě. Musí se přitom pamatovat na to, že diváka je potřeba pozvat výkonem. Rozmyslí si, jestli půjde dvakrát na hokej v týdnu, nebo na fotbal. Finančně je to náročné. Když fotbal bude kvalitní, zajdou si třeba jednou na fotbal, jednou na hokej. My jsme si vždycky říkali, že musíme uhrát dobré výsledky, než začne hokej. Jinak jsme byli v ústraní.

Zavzpomínáte si při sledování fotbalu někdy na svou aktivní činnost?

To spíš v rámci staré gardy. Oživili jsme ji právě proto, abychom se sešli bývalí fotbalisté, zahráli si a pak se posedělo, probralo dění a vzpomínalo. Máme hezké zážitky a spoustu historek. Kolikrát je to na setkání jak ve včelím úle. Největší problém je se vyfotit. Pořád vykládáme a pak se dvacet minut skládáme. (smích)

Nad jakou historkou se i po letech bavíte?

Náš masér Franta Stružka měl starou škodovku snad třicet let a neustále ji měl naleštěnou. A my jsme mu na ni jak v jednom filmu (Co je doma, to se počítá, pánové… – pozn. red.) dali kdysi inzerát, že mu ji prodáme. Nahlásili jsme to kamarádům a oni mu začali volat, že o ni mají zájem. (smích) Pak se ale jeden z nich prozradil a Franta to pochopil. Vzal to v pohodě a dělaly se z toho šprýmy. (smích)

Na co z fotbalového života vůbec nejraději vzpomínáte?

Na partu. V kabině byl vždycky někdo, kdo ji stmeloval, skupinky neexistovaly. Vše jsme spolu prožívali společně. I při zakončené jsme zůstávali celou dobu pospolu, nikdo se nerozprchl, jak to teď bývá. Jednou jsem se s kamarádem domluvil, že přijde s varhanami, hrála se muzika, zpívalo a stalo se to tradicí. Bylo to bezva. (nostalgicky) A také mi hodně utkvělo v paměti, jak jsme ve druhé lize před utkáním s Třincem lopatami odklízeli sníh. Já jsem upravil vápno a pak jsem zaznamenal hattrick. (smích)

Jakého úspěchu si nejvíce považujete?

Dvou postupů do první ligy (v letech 1993 a 2002 – pozn. red.) a premiérových branek v nejvyšší soutěži. Byly zrovna dvě proti Bohemce. Můj kamarád z Rackové mě za ně nemá rád, fandí jí. Tehdy jsme se ještě neznali, ale nyní mi to rád připomíná. (smích)

Jste rád, že jste se pohyboval v profesionálním fotbale v 90. letech a v první polovině nového tisíciletí, nebo byste raději hrál dnes?

Líbí se mi dnes fotbal. Liga jde nahoru, už nejsou dominantní jen dva mančafty, ale je jich šest se stabilní formou a i diváků chodí více.

A co z hlediska přístupu hráčů, zejména těch mladých – nebyl dříve lepší?

No, je pravda, že teď je to tak, že si každý udělá to své a jde pryč. My jsme to sice také tak vcelku měli, ale pořád ta parta byla prvořadá. Nebyli jsme zatížení Facebookem a podobně. Roli hrál hodně i trenér, my jsme mívali štěstí, naráželi jsme na soutěživé. Takový Petr Uličný by za deset korun všechny pokopal, jen aby vyhrál. Ale ve Zlíně je i teď kolektiv výborný. Spíš v těch školách je to horší. Když jsem trénoval, bylo těžké dotáhnout kluky na trénink.

V listopadu jste se na ligový pažit Zlína na chvíli vrátil, když vám klub při derby se Slováckem blahopřál k 50. narozeninám. Jak jste ceremonii vnímal?

Bylo to pěkné, moc mě to potěšilo. (úsměv) Navíc to vyšlo na takový hezký zápas, kdy byl plný stadion a vše se umocnilo výhrou.

Dostal jste také dres jako upomínku. Vyvěsil jste si jej?

Zatím je ve skříňce. Mám jich více, co jsem ještě různě posbíral, vyměnil. Nyní na ně nemám prostor, ale jak bude více času, mám představu, že si je vyvěsím. Je to cenné. (úsměv)

Z jakého kousku máte obzvlášť radost?

Považuji si dresu z roku 2002, jak jsme vybojovali nejvyšší soutěž. Z prvního postupu se mi někde ztratil. V euforii jsem jej asi hodil divákům. Jestli jej má někdo doma, třeba se přihlásí a ukáže mi jej. (smích)

Když se ještě na závěr vrátíme k vašemu velkému jubileu – oslavil jste jej pořádně?

Asi jo. Tak, že tu budu ještě dalších padesát let. (smích)

PETR KLHŮFEK

Narozen: 15. 11. 1965 ve Zlíně

Pozice: bývalý obránce

Mládežnická kariéra: Moravan Otrokovice (1977–1984).

Profesionální kariéra: TJ Gottwaldov (1984–1985), Dukla Praha (1985–1987, vojna), Zlín (1993–2004).

Bilance v I. lize: 93 utkání,

7 gólů, 9 žlutých karet, 2 červené karty (1993–2004: Zlín).

Současnost: operátor přípravy materiálu v Continentalu Ba­rum.