Přiblížíte, jak jste se dostal k pískání?
Do roku 1992, tedy mých 30 let, jsem aktivně hrál fotbal. Prošel jsem Tlumačovem, Pasekami, Tečovicemi, končil jsem v Loukách. Ve stejném roce jsem se přes kamarády a bývalého rozhodčího Láďu Goňu dostal k pískání. Začínal jsem u futsalu, v hale. Díky sálové kopané jsem poznal cizinu – dostal jsem se do Belgie, Běloruska nebo Španělska. Pískal jsem i finále ME. Od roku 1994 jsem působil ve velkém fotbale.

Chytlo vás pískání okamžitě?
Musím říct, že ano. Bavilo mě to. Tehdy jsme to měli jednodušší. Než se dnešní mladí dostanou do vyšších soutěží, tak to trvá, musí se tím trpělivě propracovat. I já se pochopitelně chtěl dostat co nejvýše, maximem nakonec bylo pár utkání na lajně v MSFL a čtyři sezony v divizi.

Pískáte 30 let. Co vás u fotbalu drží?
Stále je to pro mě koníček – rád jezdím po okresu, vídám funkcionáře, se kterými jsem dříve hrával fotbal. Navíc pořád můžu být nějak na hřišti – jako hráč jsem v týdnu chodil na tréninky a o víkendech hrával zápasy. V tomto trendu nějak chci pokračovat.

Změnil se fotbal za tu dobu?
Když to porovnám někdy s rokem 1996, 1997, tak je dnes o dvě třídy níže. Úroveň šla dolů. První třída je skoro jako okres. Na druhou stranu se zlepšily stadiony i hrací plochy, ještě jsem pískal na škváře. Například nebylo ani zavlažování. Navíc jsou spravené areály, stánky s občerstvením.

Víkendový zápas mezi Březůvkami a Biskupicemi skončil smírně.
Objektiv Jana Zahnaše: Březůvky s bývalým Beranem dotáhly manko proti Biskupicím

A co návštěvy na zápasech?
Dědiny jako Provodov a další jsou ve čtverce. Tento trend se vrací. Hrají derby, dojde se podívat více lidí jak na Velké Karlovice v krajském přeboru. Nejlepší je v tomto ohledu I. B třída, hodně se toho hraje kolem komína, tam přijde 200-300 lidí, což je více než třeba na Kvítkovice proti Hlučínu nebo Frýdku.

Máte to jako rozhodčí v současnosti těžší?
Doba je taková, jaká je, lidé jsou kvůli zdražování a dalším věcem naštvanější, agresivnější, někteří se jdou na fotbal jen vybít. Rozhodčí proto musí být osobnost, autorita. Je potřeba si udělat pořádek. Jelikož jsem taky hrával, tak vždy říkám, ať si to každý někdy zkusí. Vidíte to pak z druhé perspektivy.

Čelil jste za vaší éry inzultaci vlastní osoby?
Samozřejmě mi nadávali. Musím ale zaklepat na čelo, že inzultace na mojí osobu se nikdy nekonala. Ve Frýdku-Místku nás kdysi zamkli v šatně a klíče pak hodili do Ostravice. Mladým tak vždy říkám, aby klíč nenechávali venku a naopak ho pokládali na stůl. Zůstávají na mě vždy jen hledět. (úsměv) Jednou jsem mával v Bystrci, na hřiště vběhlo asi 100 lidí. Přijela policie, pak to ukončili. 

Vybaví se vám i další zápasy?
Na derby Hulín – Kroměříž jednou přišlo 1 500 diváků, utkání skončilo 1:1. To se pak píská s radostí. Řídil jsem také utkání s návštěvou přesahující 2 000 fanoušků. Naopak jsem pískal zápas mezi Slušovicemi a Mysločovicemi, hrálo se 0:0. Pořád to zakopávali, nastavil jsem okolo osmi minut. Pak o mně někde napsali, že se nastavovalo přes 20 minut, což samozřejmě nebyla pravda.

Celorepublikově je nízký počet rozhodčích. Jaké pro to máte vysvětlení?
Vídám to často – pro kluky je nejhorší začátek. Odradí je to. Pískají zápas IV. třídy mezi Kudlovem a Jaroslavicemi „B“, kam přijde dvacet diváků. Těch málo jim pak po pár pivech začne nadávat. Nelíbí se jim, že taková utkání soudcují. Říkám jim, že musí vydržet, že čím výše půjdou, tím bude vyšší i jejich úroveň.

Jaké to je po finanční stránce?
Dříve to nebylo nic moc, dneska je to pro kluka slušný základ kapesného. Za žáky jsme měli 30 korun, za chlapy stovku. Momentálně si ve čtvrté třídě přijdete na pětistovku. Peníze ale nesmí být motivace, ty musí být na druhém místě. V mém věku jsem s nimi ale spokojen. (úsměv)