Není ale samozřejmě jediným „hříšníkem“. Lidé jen z masa a kostí jsou prakticky všichni zlínští fotbalisté.

„Nenapili se jen kluci z Afriky, kteří nemohou na základě svého vyznání. U nás ostatních proběhlo pivo i nějaká ta slivovička. Po příjezdu ze zápasu jsme poseděli s fanoušky v hospůdce u Zvona v Otrokovicích, pak jsme se přesunuli na Letnou, na chvíli se rozutekli, ale nakonec se zase všichni sešli,“ prozradil Deníku ve čtvrtek v poledne Jugas.

Zlínské opoře patří zážitky na celý život jako například hokejistovi Petru Čajánkovi po titulu PSG před třemi lety. Oba dali svému klubu srdce a odměnu si za svůj přístup nesmírně zasloužili.

„Zlín mi poskytl šanci hrát velký fotbal. Měl jsem u něj dluh a myslím si, že teď jsem jej splatil. Středeční úspěch si ale zasloužili všichni v klubu,“ podotkl Jugas, který je na zisk trofeje velmi pyšný.

„Vybojovat pohár se Zlínem je cennější než jej vyhrát s Realem Madrid. Pracujeme ve skromných podmínkách, ale s charakterem. Teď se to potvrdilo, když jsme zvládli těžký duel.“

Důrazný stoper slavil vítězství emotivně hned pár desítek sekund po skončení rozhodujícího zápasu s Opavou (1:0). Přiběhl k tribuně naplněné zlínskými fanoušky a po strastiplném překonání zídky se zařadil přímo do davu, kde jej nadšení příznivci mačkali radostí.

„Po sobotním utkání s Jihlavou jsem neměl dobrou náladu a v emocích jsem fanouškům nepřišel poděkovat. Teď nastala moje omluva. S pohárem,“ pousmál se.

Odpustka se povedla a… Nepočítaje ligový finiš, byla to i tečka Jakuba Jugase za jeho druhou zlínskou kapitolou. V létě se přesune na jinou, doposud nepotvrzenou adresu. Měla by jí však být Sparta. Zatímco v září 2012 opouštěl klub, když bojoval ve druhé lize, v létě odskočí z vrcholu.

„Splatil jsem svůj dluh, můžu odejít s čistým štítem. Je čas jít dál,“ sdělil bývalý mládežnický reprezentant.

Nezávisle na jeho blížícím se odchodu si zlínská historie pamatuje od středy dva slavné Jugase. Jakub se trofejí vyrovnal svému strýci Jaroslavovi, který vyhrál s klubem Československý pohár v roce 1970.

„Asi to máme v rodině. Jsem moc šťastný, že jsme to dokázali,“ uzavřel euforické povídání cílevědomý fotbalista.