Stalo se. Nedávno ukázal, že třísknout do stolu a rozzlobit se umí i on. Tentokrát už ale „fukar", jak glosoval svůj přestávkový výstup po velkém obratu v Petřkovicích z 1:3 na 4:3, používat nemusel.

Nebyl potřeba. Tím jen opět potvrdil svou kapacitu a pověst trenéra–psychologa. „V týdnu jsem měl s hráči pohovory. Jak s celým týmem, tak i individuálně," vysvětloval Sedlák v neděli po výhře 1:0 nad Blanskem.

Co jste hráčům zdůrazňoval nejvíc?

Že nemůžou přece mrhat jménem Otrokovic i klubu i svým vlastním. Takový kolaps, kdy odevzdáme utkání, už nesmíme připustit. Doufám, že po dnešku se na to zapomnělo a klubu to v zápase s Blanskem vrátili.

Sahat na peníze hráčům jste nemusel?

Nemám to rád. Rozdávat pokuty je úplně ta nejzazší možnost. Nemyslím si, že to k něčemu vede. Trochu jsem ale přeorganizoval nominace na utkání. Tak aby hráči, kteří nejsou úplně v základu, cítili tlak už v tréninku. Není jich moc, ale řekl jsem jim, že se budu rozhodovat podle toho, jak to bude vypadat na tréninku. Další věc byl apel na hrdost. Dokážu pochopit, když se utkání nezvládne. To se stane každému. Nesmí to ale vypadat tak jako ve Velkém Meziříčí.

Jak dlouho jste nemohl spát?

(hořce se pousměje) Nespal jsem dvě noci. To vám řeknu upřímně, že se člověku honí v hlavě spousta věcí. Usnete po půlnoci, probudíte se nad ránem ve čtyři hodiny a přemýšlíte, co s tím. Po zápase jsem měl horkou hlavu. Ale říkal jsem si, nechejme to chvíli odležet. Jeden dva dny jsem to nechal vydechnout. Pak jsem z toho udělal analytický závěr, který by nenarušil tým. Něco se ale přihodit muselo.

Vedení také nějak zakročilo?

Už jsem pár klubů prošel a poznávám, že zdejší vedení je uvážlivé. Měl jsem s doktorem Ševčíkem po zápase rozhovor a uklidňoval mě. Z jejich strany byl přístup takový, aby se do budoucna něco podobného neopakovalo.

CELÝ ROZHOVOR ČTĚTE V TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ DENÍKU