„Mladým se nechce, schází nástupci. Starat se tak o klub musí prakticky pořád stejní lidé,“ řekl vloni, v posledním rozhovoru pro Deník, fotbalový nadšenec Josef Rak.

„Kdybych neměl fotbal tolik rád, asi bych jej podporovat nemohl,“ potvrdil tehdy předseda provodovské kopané, trenér a v neposlední řadě sponzor, který zdejší klub podporoval v řádu stovek tisíc korun ročně.

„Kolik to přesně je? Popravdě to ani nepočítám, vítězí láska ke sportu,“ smál se ještě před rokem Rak.

S podporou začal na přelomu své fotbalové kariéry.

„Do svých 33 let jsem aktivně hrál, chytal, ovšem nemoc mi pak vystavila stopku. Ale protože fotbal mám velmi rád, vrátil jsem se do něj v roli funkcionáře a trenéra,“ vzpomínal Josef Rak na závěr minulého století.

Tým přebíral v době, kdy hrál nejnižší, IV. okresní soutěž.

„V klubu jsme měli málo fotbalistů, lidí, co by se o fotbal v Provodově starali. Začal jsem shánět hráče, stabilizovat situaci. Naším prvním cílem bylo postupně dostat klub do okresního přeboru,“ vzpomínal na své začátky šéf klubu, který se primárně staral o přípravu, chod a zajištění prvního týmu.

„Poněvadž vlastním stavební firmu, při hledání posil jsem kluky lákal hlavně na práci u mě. Ale nebyla to celá jedenáctka, nejvíce jich u mě pracovalo asi sedm, nyní aktuálně jsou tři, čtyři. Ale i po kariéře u mě řada bývalých fotbalistů zůstala, jako například Gottwald s Březíkem,“ poznamenal k jedné ze svých forem podpory Rak.

I díky této filozofii se Provodov postupně propracoval až do nejvyšší krajské soutěže – přeboru.

„Jsme nejdéle hrajícím klubem v kraji, jsme v něm od roku 2004,“ měl radost, stejně jako z šesti zisků ušatého pohárového grálu a dvou prvenství v krajském přeboru.

„To je asi vrchol, dál se necpeme. Řada hráčů hrála vyšší soutěže a už nechce více. Je to ideální stav, bavíme se fotbalem,“ pochvaloval si vloni mecenáš.

„Nikdy jsem fotbal nedělal jen kvůli trofejím. Na prvním místě a základem je dobrá parta, se kterou nás to společně baví. Občas jsem se vším už chtěl seknout, ale dokud kluci drží pohromadě, rád pomohu a budu se bavit dál i já,“ řekl naposledy loni v únoru Deníku Josef Rak.

Nyní již bude sledovat snažení „svého“ Provodova jen ze shora.

Čest jeho památce.