Přestože je hned po brankáři Stanislavu Dostálovi nejmladším hráčem na soupisce Tescomy, v prvním mistrovském zápase sezony proti Jablonci by neměl devatenáctiletý Čelůstka na hřišti scházet. O post krajního beka se přitom pral s dvojicí Lukáš Pazdera, Michal Malý, kteří jsou o dva roky dříve narození.
„Jsem rád, že jsem si svoje místo vybojoval,“ těší Čelůstku. Na vztahu s jeho vrstevníky se ale nic nezměnilo. „Vycházíme pořád dobře.“
Spolu s Pazderou, Malým, McQuilkinem, Konečníkem a Bačíkem vytvořili ve zlínské kabině kliku mladých hráčů. Na staré mazáky si ale netroufají. „Snažíme se jim do toho moc nekecat, přece jen už toho mají dost za sebou,“ uznal Čelůstka.
Odchovanec zlínského fotbalu byl do kádru prvoligového mužstva zařazen už loni na podzim, své premiérové minuty v nejvyšší soutěži si ale připsal až v závěru jara, kdy na poslední dva duely s Mostem a Brnem nahradil zraněného Pazderu.
„Má talent, ale musí na něm hodně pracovat a dívat se, jak se připravují zkušení borci,“ řekl na Čelůstkovu adresu tehdejší kouč Tescomy Pavel Hoftych.
A nadějný zadák se jeho slovy zjevně řídí. „Až na generálku odehrál Ondra v přípravě povedené zápasy,“ chválí a zároveň drží při zemi Čelůstku nový zlínský trenér Josef Mazura. „Je mladý a musí se s tím psychicky vyrovnat,“ doplnil.
Když potřebuje poradit, nemusí chodit moc daleko. Stále totiž bydlí v Jaroslavicích se svým otcem Rudolfem, který odehrál v minulé století za Zlín ve druhé lize 117 utkání a v sezoně 1992/93 mu pomohl k postupu do nejvyšší soutěže.
„Na tátovy rady dám,“ přitakává syn. „Sem tam přidám nějaký postřeh, ale jeho hlavními rádci jsou trenéři v áčku,“ přidal se otec, který je na své potomky pyšný. Jeho druhý syn Tomáš totiž momentálně nastupuje za zlínskou sedmnáctku, a v budoucnu tak není vyloučeno, že se oba bratři sejdou v kabině áčka.
„Je to takový můj sen, ale bez ambice. Pro mě je nejdůležitější, aby oba byli normálními kluky a zařadili se mezi ostatní,“ přeje si Rudolf Čelůstka.
