Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Euforii si necháváme na večer. Ale emoce neopadávají. Každý úspěch se musí oslavit. Z každého úspěchu musí mít člověk radost. Ale před pěti lety, kdy jsme byli mladší, byla euforie větší,“ pousmál se 36letý Ulman oblečený v červeném tričku pro vítěze poháru, na který opět po roce posadil dcerku Vanesku.

Dvakrát slavil se Spytihněví, včera podruhé i s Provodovem.

„Spokojenost. Přibude nová polička. Zase jsme o rok starší. Uvidíme, kam to bude příští rok směřovat,“ culil se střelec.

Ilustrační foto.
Mistrovská kopaná

Ve sbírce má i ceněný double se Slováckou Spartou.

„Ten pro mě znamená nejvíc. Vyhrála se soutěž i pohár. Ve Spyťáku se sešla parta, asi nejlepší mančaft, jaký jsem zažil. Tady jsou zase samí zkušení borci. I s nimi je radost hrát. Dáme si to do nohy. Už to není běhání jako zamlada,“ rozesmál se Ulman, který pomohl Provodovu k obhajobě poháru.

V roce 2015 však Provodov padl na penalty se Štítnou nad Vláří.

Včera však Koryčany za stavu 2:1 vyrovnat nedokázaly a Provodovu oslavy nepokazily.

„Měli z nás respekt. Byli zakřiknutí, ale postavil je na nohy vyrovnávací gól. Měli tam jeden průnik po lajně. Gólman to nadvakrát chytil, ale napotřetí už jsme mu dali hodně prostoru. Nemělo by se to stávat,“ zmínil trefu koryčanského Kovala z 37. minuty.

Ulman se před zápasem hecoval se starým známým trenérem Koryčan Miroslavem Bednaříkem, proti kterému hrával ještě v dresu Spytihněvi.

„Před zápasem mi říkal, ať nedivočím. Odpověděl jsem mu, že už to není jako zamlada. Asi to přivolal a začal jsem divočit. Kromě dvou gólů jsem měl i šanci navíc. Po zápase říkal, že mě zarazí, že to není možné,“ culil se autor osmi gólů v letošním ročníku krajského přeboru.

Fotbalisté Provodova (v modrém, při vyhlášení v červeném) pošesté ve své historii ve středu 3. května ovládli krajský pohár, když ve finále na zlínské Letné porazili účastníka I. A třídy Koryčany 2:1 dvěma góly Ulmana.
Fotbalový Provodov po šestém triumfu už mluví o konci. Rozhodnou prý sami hráči

Ovšem s přibývajícími léty ubral na brankové produkci, přesto čich na góly mu zůstává. Najít si prostor ve vápně je jeho doménou.

„Poslední dobou už to není jako dřív. Je k tomu potřeba i štěstí, které jsem neměl,“ postěžoval si Ulman.

Přesto návraty na mateřský stadion na Letné mu vycházejí náramně. Stejně jako vloni Dolnímu Němčí i letos rozhodl. Ovšem netradičně pravou slabší nohou.

Nejprve uklidil centr z prostoru penalty do sítě, podruhé využil vyběhnutí brankáře a z dálky jej poslal do opuštěné sítě.

„Dávám je tu pravidelně, asi mi to tady sedí,“ usmíval se spokojeně.