Osobnost Deníku
Přečíst článek >

A bylo by vlastně zvláštní, kdyby řekl cokoliv jiného. Kouč zlínských fotbalistů Martin Pulpit do oboru fušuje pěknou řádku let.

V sobotu odkoučoval zápas číslo 500! „Budu rád, když to číslo bude narůstat. Pokud zvládnu osm set utkání, budu rád," říká Pulpit.

Už v osmnácti letech si profesi poprvé osahal. Co to znamená? Ve svých sedmačtyřiceti letech má zkušeností jako málo jeho kolegů.

Taktické pokyny rozdává téměř třicet let! „Jsem vůbec rád, že jsem tak dlouho vydržel," ohlíží se známý bouřlivák za odtrénovanými roky.

Vítkovice, Pardubice, Mladá Boleslav, Hradec Králové, Plzeň, Sokolov, Olomouc nebo Baník. A od loňského roku Zlín. Pražský rodák toho prošel skutečně hodně. Téměř jisté je, že Letná není jeho poslední fotbalová adresa.

Ať už u ševců jeho angažmá dopadne jakkoliv, na jedno se fanoušci Fastavu můžou spolehnout: na zlínský stadion do nejdelší smrti nezapomene.

První kolo FNL, Zlín v sobotu hostil Třinec. 0:0. Jeden by řekl, že tohle bude chtít vytěsnit z hlavy. Kdepak. „Odtrénoval jsem pětistý zápas. Je to hodně vzpomínek, ale bez nostalgie," upozorňuje Pulpit, že dozadu se rozhodně nedívá.

Být fotbalový kouč, to je pořádně náročné na psychiku. Jak to zvládl? „Umím zvládat stres. Někteří berou prášky, drogy, pijí alkohol, já ne," vysvětluje.

Je bezprostřední. S etiketou si starosti nedělá. Když má vztek, řve, běsní, lomcuje rukama, propichuje viníka pohledem. Kdykoliv. I největší tvrďák kabiny sklopí uši. Možná právě tohle mu pomáhá se nezbláznit.

Má odvahu. Ve Zlíně zkouší něco, co ho klidně může stát flek. Rozestavení 4–3–3 v českých podmínkách? Ale ano, zavelel Pulpit. Jenže Zlín na trávníku vypadá zatím všelijak, jen ne jako sehraná parta. „Chce to čas, hráči si na to zvykají. Je to systém, kterému věřím," říká bez pochybností šéf lavičky ševců.

Jak jeho riskantní tah dopadne?

MARTIN VRBAS