V sobotu proti Baníku Ostrava si osmasedmdesátiletý Šarata zaknihoval utkání s číslem 1050, které odhlásil. „Docela to letí,“ usmívá se známý zlínský spíkr.

O veškerých duelech si vede detailní evidenci. Přesně ví nejen výsledek a střelce branek, ale i jména rozhodčích či sestavy. Za posledních pětatřicet let, co tuto funkci vykonává, chyběl snad jenom na dvou domácích zápasech Zlína. „Ale to bylo ještě ve druhé lize,“ upozorňuje.

V nejvyšší soutěži nechyběl ani jednou. I když měl jít na operaci, termín si třeba jenom o týden přehodil. „Nedovedu si představit, že bych tam nebyl,“ říká.

Hlasatelem se stal v roce 1976. Tehdy končil aktivní hráčskou kariéru, kvůli stavbě domu neměl na tréninky tolik času. Jelikož byl součástí výboru, padlo to na něj a po svém předchůdci Podzimkovi převzal štafetu. Hlasatelský mikrofon pevně drží i na začátku roku 2021. „Nikdy bych neřekl, že tak dlouho vydržím,“ nevěřícně kroutí hlavou.

Kromě Letné působil také na stadionu u elektrárny nebo v Prštném. Mimo zápasů áčka navštěvuje také duely béčka, dříve chodil i na mládež. Nyní už hlásí hlavně při ligových utkáních, slyšet je však i na Vršavě při zápasech juniorky v MSFL.

Vždy pečlivě nachystaný

Když Zlín rekonstruoval trávník nebo opravoval stadion, dojížděl za ševci i do Slušovic, Kunovic, Kroměříže nebo Drnovic.

Nechyběl ani v Otrokovicích, Luhačovicích nebo Spytihněvi. Vždycky byl pečlivě nachystaný, o soupeři i rozhodčích věděl vše podstatné, což platí doteď.

Na stadionu je pokaždé dvě hodiny před výkopem. Když má možnost, pozdraví delegované rozhodčí, zjistí nějakou zajímavost, perličku. „Když třeba přijel Krondl, vždycky jsem mu hlásil, kdy u nás byl naposledy. Sudí si eviduji od devadesátých let,“ informuje.

Detailní přehled má i o soupeři. Nezná jenom jeho historii, ale i současnost. „Za ty roky se to moc nemění. Vždycky hlásím, s kým hrál naposledy, kolikátý je v tabulce a další podstatné věci,“ uvedl Šarata.
Při utkáních sedí v prosklené kabině, na trávník má dobrý výhled. Společnost mu dělá Dominik Zahnaš, jenž ovládá světelnou tabuli a pouští hudbu.

Sám Šarata si hlídá hlavně mikrofon. Občas se mu stane, že ho zapomene vypnout. „Bohužel na něm není žádné světýlko, takže pak nám volají zespodu, ať to vypneme, že je slyšet, co si nahoře říkáme,“ usmívá se. 

Teď to samozřejmě není ono

Mezi diváky zase chodí Lukáš Kobza. Známý spíkr se dostaneme i na trávník, odkud burcuje fanoušky nebo vítá hlavní aktéry.

V době pandemie si vystačí Šarata sám. Hlediště totiž zůstává prázdné, legendárního hlasatele tak poslouchají pouze funkcionáři, hosté nebo novináři. „Samozřejmě to není ono,“ posteskne si.

„Na druhé straně odpadají rizikové zápasy s Brnem, Ostravou, Opavou nebo Spartou. To se vždycky dopředu vědělo, že na stadionu udělají binec,“ přidává.

Jinak ale soupeře nerozlišuje. Je mu jedno, jestli hlásí sestavu Slavie nebo Příbrami. Jednu věc má ale za ty roky vypozorovanou. „Zlín nikdy neuměl zahrát proti týmům ze spodku tabulky,“ všímá si. „Naopak na derby proti Brnu, Slovácku nebo Ostravě se vždycky vyhecoval, to platí i o Spartě či Slavii,“ dodává.