Ševci nevyužili potenciál, který klub vytváří

Vzhledem k tomu, že z posledních pěti mančaftů, které budou dle všeho bojovat na jaře o záchranu, jsou tři z Prahy, bude to ještě hodně tuhá řežba.

„Nebudeme si nic namlouvat. Uplynulý podzim byl hodně nepovedený. Ambice před sezonou jsme měli úplně jiné," nezastíral sportovní ředitel Alois Skácel. „Vůbec jsme nevyužili potenciál, který tento klub hráčům a dalším pracovníkům nabízí. Hráči si nevážili toho, jaké podmínky jim klub pro kvalitní práci, která je zároveň jejich koníčkem, vytvořil," pojmenoval Skácel zásadní příčinu podzimního nezdaru.

Momentálně probíhá na Letné detailní analýza, ale i bez ní je spousta věcí nad slunce jasná.

„Podzimní klopýtání bude mít pro klub fatální následky v podobě jarních bojů o holé setrvání v soutěži. Přijde mi, že všichni zpohodlněli a zejména hráči jsou vytržení z reálného života. Je na čase, aby se s touto realitou všedního života seznámili. Vůbec si neuvědomují, že kdo v dnešní době špatně pracuje a nevyužívá potenciál, který mu zaměstnavatel vytváří, je na špatné adrese," říká jednoznačně sportovní ředitel zlínského klubu.

A moc dobře ví, o čem hovoří. Po sedmi kolech totiž sestoupil na trenérskou lavičku s cílem mužstvo pozvednout. Ševci sice vyhráli oba následující domácí zápasy, před nádhernou kulisou poctivě odpracovali pohárový duel se Spartou Praha, jenomže potom se vše vrátilo do starých kolejí.

„V tréninku kluci pracovali dobře, ale do zápasů to nedokázali přenést, což je špatně," neskrýval Skácel zklamání.

Odmítal přitom alibistické výmluvy na slabší psychiku některých jedinců či zvýšený tlak, pod který se ševci pod dojmem výsledkových kolapsů dostali. „To bychom omlouvali něco, co omlouvat ani nelze. Pokud je někdo profesionál, musí také jako profesionál pracovat. Lékař rovněž léčí pod tlakem, a tam jde kolikrát o život, přesto to musí zvládnout," zdůrazňuje sportovní ředitel klubu.

Nelze však házet všechny hráče do jednoho pytle. Našli se i takoví, kteří šli na sto procent do každého zápasu. Ne vždy se jim třeba dařilo po herní stránce, nevypustili však jediný souboj a nebyli líní ani na krok.

„Registrujeme zájem o některé naše hráče. A jedná se právě o ty kluky, kteří pochopili, že fotbal je v první řadě o stoprocentním přístupu a tvrdé práci. Bez toho nelze uspět na žádné úrovni," prozrazuje Skácel.

I to byl důvod, proč tři kola před koncem dobrovolně opustil pozici hlavního trenéra a během víkendu dokázal na Letnou přivést zkušeného kouče Martina Pulpita. Ten zkušené hráče i vycházející talenty srovnal do latě, přestal brát ohledy na jména a fotbalisty stavěl pouze na základě ochoty pracovat a podřídit vše týmovému úspěchu. A dá se očekávat, že v podobném duchu bude pokračovat i nadále. Samozřejmě za předpokladu, že na Letné zůstane.

„Cítíme tímto směrem tlak i od našich partnerů a sponzorů, kteří s podzimní částí a předváděnými výkony nebyli spokojení. V dnešní době není jednoduché sehnat peníze pro profesionální fotbal a zajistit rozpočet na celou sezonu. Někdo musí peníze nejprve vydělat, aby je následně mohl do klubu investovat, za to však právem očekává adekvátní zhodnocení," pokračuje sportovní ředitel. „A to se v tomto případě nestalo, z čehož je potřeba vyvodit důsledky," dodává.

Ale ne vše bylo ve zlínském klubu úplně špatně. Nelze totiž nezmínit dobře fungující mládežnické středisko na Vršavě. To pod vedením šéftrenéra Marka Hábla potvrdilo progres nejen v moravském, ale také celorepublikovém měřítku. A někteří dorostenci se už dokonce posunuli do prvního mužstva.

„Z této cesty nehodláme uhnout. Je správná, o čemž svědčí zvýšený zájem o naše talentované mladíky. Do budoucna hodláme ještě více posílit význam Vršavy v rámci celého klubu," uvedl Skácel.

Statistiky hráčů po 16. kole FNL

Branky: 4 – Lukáš Železník, 3 – Lukáš Holík, Pavel Malcharek, 2 – Michal Malý. Asistence: 3 – Lukáš Pazdera, 2 – Robert Bartolomeu, Tomáš Polách, Lukáš Holík, Lukáš Železník. Nejvíc zápasů: 16 – Stanislav Dostál, David Hubáček, Lukáš Holík, Lubomír Kubica, 14 – Tomáš Polách, 13 – Pavel Malcharek, Michal Malý, Pavel Elšík, Lukáš Železník, Lukáš Salachna, Martin Hruška, Tomáš Hájek. Nejvíc odehraných minut: 1475 – Dostál, Hubáček, 1383 – Kubica, 1216 – Polách, 1173 – Malý, 1132 – Malcharek, 1098 – Hájek, 1084 – Salachna. ČK: 1– Hájek. ŽK: 6 – Hájek, 5 – Malcharek.

Do hry zasáhlo během podzimu celkem 22 hráčů. V tabulce domácích zápasů mají ševci negativní bilanci 3 – 1 – 4, venku bodovali pouze dvakrát s bilancí 1 – 1 – 6. Společně s Vltavínem a Vlašimí vstřelili pouhých 12 branek, nejmíň v celé soutěži.

Proč to ševcům tak moc drhlo?

Uspokojení. Hráči to sice nepřiznají, ale i laik z tribuny poznal, že někteří zapomněli, co je dovedlo k jarním výsledkům. Zarážející je to zejména u mladších hráčů, kteří ještě v podstatě ničeho nedosáhli.

Chyby zkušených. Očekávané opory mužstva střídaly světlejší momenty s těmi horšími. Na řadě inkasovaných branek byli právě ti, od nichž se to neočekávalo.

Absence útočníků. Například třetiligová juniorka odjela do Třebíče bez jediného čistokrevného útočníka. I trenér Pulpit označil takové počínání za nezodpovědné.

Přestárlý mančaft. Na tom se shodli trenéři soupeřů. Jejich charakteristika byla jednoduchá – hráči za zenitem bez výraznějších sportovních ambicí a mladí, kteří na druhou ligu ještě nemají, i když si sami myslí něco jiného.

Kouzlo Letné. Ševci na něj spoléhali až příliš. Jenomže ani doma to samo nešlo. A body chybějí.

Jak to vidí trenér Martin Pulpit?

close zoom_in „Žádná velká spokojenost panovat nemůže. Ani pod mým vedením nedosáhlo mužstvo na požadovaný počet bodů. Při svém příchodu jsem měl představu, že bychom nahráli ve třech zápasech čtyři pět bodů, pak by byla situace přece jen trochu veselejší. Patnáct bodů je patnáct bodů. Osobně mě mrzí zejména domácí porážka s Varnsdorfem, který jsme na šance jasně přehráli, jenomže soupeř z jedné dalekonosné střely na bránu trefil tři body, zatímco my jsme neproměnili ani penaltu. Minimálně remíza by nám pomohla. Alespoň částečně jsme si pak spravili chuť v Ústí nad Labem, kde jsme rozhodně nebyli favorité. Těší mě, že v žádném ze tří zápasů mužstvo herně nepropadlo, v zimě je však potřeba zapracovat do týmu hráče se schopností vstřelit branku."

Podzimní hodnocení hráčů očima Deníku

BRANKÁŘ

Stanislav Dostál – na podzim nechyběl ani minutu. Jeden z mála hráčů, který snesl přísná měřítka a patřil k příjemným překvapením. S pozicí jedničky se po odchodu Aleše Kořínka vyrovnal nad očekávání dobře a kromě zbytečné penalty v Mostě po nedorozumění s Pazderou a gólu z dálky proti Varnsdorfu mu nemohli trenéři nic vyčítat. Naopak ve spoustě zápasů ševce podržel.

OBRÁNCI

David Hubáček – nejzkušenější zlínský fotbalista si v první půlce podzimu na Fotbalovou národní ligu teprve zvykal. Přechod z nejvyšší soutěže pro něj nebyl jednoduchý a nevyvaroval se několika chyb. Ve druhé půlce podzimu už to byl ale očekávaný tahoun, jakého na Letné potřebovali. Hlavně zarputilostí a bojovností šel mladším spoluhráčům příkladem.

Lubomír Kubica – v létě se málem musel z Letné poroučet, nakonec mu ale nahrálo svalové zranění Zdeňka Kroči a postupně se zabydlel v základní sestavě, byť několikrát musel vzít zavděk i startem za třetiligovou juniorku. Trenéři se u něj mohli spolehnout na potřebný důraz a kvalitní hru hlavou, nad některými minelami ale kroutili hlavami i oni. Pro jarní záchranářské boje se však dá na podobných typech stavět.

Michal Malý – na pozici stopera potvrzoval výkonnost z předchozí sezony. Dokonce se dvakrát zapsal mezi střelce. Pak jej však trenéři přesunuli na kraj obrany. Směrem dozadu si odehrál svoje, ovšem typický moderní krajní bek vytrvale podporující útočnou činnost mužstva vypadá přece jenom trochu jinak. Nevyrovnanými výkony tak pustil zpět do hry Lukáše Pazderu.

Tomáš Hájek – v bleděmodrém to samé, pouze z opačné strany. Jeho místo je na stoperu, na levém okraji obrany jde spíše o dočasné řešení. Mladý bek si sice nemůže vybírat, kde bude hrát, ale potom je potřeba hodnotit s rezervou i jeho chyby na místě, kde není tolik pevný v kramflecích. Přesto zde v minulosti pod trenéry Křečkem a Skácelem odehrál i lepší zápasy a dokázal také nebezpečně zaútočit. Bojovnost a agresivita jsou pro něj samozřejmostí.

Lukáš Pazdera – v létě chtěl změnit prostředí a asi správně tušil, že s novým angažmá by přišel i potřebný impuls. Často totiž získával zápasovou praxi v dresu třetiligové juniorky. Za áčko navázal na nevyrovnané jarní výkony a příliš neuplatňoval svou největší přednost, kterou jsou tahové věci a následné centry do vápna. Zpět si jej vytáhl až trenér Pulpit, který má podobně útočně laděných beků na Letné nedostatek. Fotbalistu s prvoligovými zkušenostmi dokonce posunul v posledním zápase na kraj zálohy.

Zdeněk Kroča – zde toho moc k hodnocení není. Urostlý stoper půlku podzimu promarodil, pak se rozehrával s třetiligovou juniorkou a do základní sestavy áčka naskočil poprvé až v 11. kole. Po příchodu trenéra Pulpita chodil kvůli své výšce jako střídající hráč na hrot. Otázkou ale je, zdali se zkušený obránce s takovou roli spokojí.

ZÁLOŽNÍCI

Tomáš Polách – i on musel cítit, že to není z jeho strany úplně ono. Pět branek z loňské sezony je zapomenuto. Tvořivý středopolař i na podzim dokazoval, že s míčem opravdu umí, několikrát své spoluhráče poslal do šancí, jenomže efekt byl pouze minimální. Zbytek mančaftu na jeho kousky spoléhal možná až příliš a často zůstával osamocen. Pod trenérem Pulpitem si zahrál jediný zápas. Zkušený záložník přece jenom není příliš soubojový typ a má i mezery při hře dozadu. Jeho pozici znesnadňuje také skutečnost, že v zimě se zapojí do společné přípravy Lukáš Motal a Róbert Matějov, tedy dva typologicky totožní fotbalisté.

Pavel Elšík – v základní sestavě se objevil pouze v prvním utkání sezony. Potvrdil však jarní útlum a hrával spíše za třetiligovou juniorku. Postupem času ale bylo lépe. Trenér Skácel jej využíval jako střídajícího hráče a pod koučem Pulpitem odehrál poslední dva zápasy v základní jedenáctce. Dobrá hra hlavou, bojovnost a ochota běhat mu otevírají šanci i směrem k jarním odvetám. Podobné typy hráčů má trenér Pulpit rád.

Lukáš Salachna – talentovaný defenzivní záložník rozhodně není líný na krok a nebojí se ani osobních soubojů. Hodně ale kazil, což bylo vidět a sráželo to i jeho výkony. Trenéři však správně brali v potaz jeho věk a potřebu dát mu ve Fotbalové národní lize větší prostor na aklimatizaci. On toho využil a černou práci pro mužstvo odvádí v každém zápase. Podobný typ jako svého času na Letné Vít Vrtělka. Nenápadný, leč pracovitý.

Radim Bublák – umí zrychlit mezihru a tvrdě vystřelit, fotbalu však nedává úplně všechno. Je pravděpodobné, že pod trenérem Pulpitem se to změní. Potenciál na základní sestavu v něm určitě je, na podzim toho ale příliš nepředvedl. Střídal světlejší okamžiky s těmi slabšími. Má na víc.

Martin Hruška – i on dlouho vzpomínal na formu z předchozí sezony. Bojovnost a zarputilost mu v žádném případě nešly upřít, jenomže už to nebyla ta motorová myš, která deptala obrany protivníků odvážnými průniky či gólovými pasy. Na své lepší fotbalové časy se zkušený matador rozpomněl v závěru podzimu a dá se čekat, že na jeho morální vlastnosti budou trenéři v bojích o záchranu sázet také na jaře.

Robert Bartolomeu – fotbalista s angolskou krví trenéry několikrát namíchl. Fotbalově to sice nebylo špatné, naopak, jenomže pokud mladý hráč nepřidá k herní kvalitě i potřebnou pracovitost, nikam se neposune a ustrne. Vše vyvrcholilo v domácím zápase se Žižkovem, kdy jej kvůli malé touze tvrdě bojovat o tři mistrovské body trenér Pulpit předčasně posadil na lavičku ještě v prvním poločase.

ÚTOČNÍCI

Pavel Malcharek – kdyby měli ševci jedenáct takových bojovníků, hrají dnes úplně na opačném pólu tabulky. Důrazný útočník navazuje na výtečná představení z loňské sezony včetně horší produktivity. Ta jediná devalvuje jeho výkony. Přesto dal na podzim tři góly a ve všech případech z toho byly tři body. Neúnavný hecíř a svým herním pojetím nepříjemný fotbalista pro každého soupeře. Ačkoliv není původem ze Zlína, za ševce by i dýchal. V tuto chvíli nejdůležitější hráč, který s věkem dospěl a pochopil, že fotbalu musí dávat úplně vše. To samé chce i po ostatních.

Lukáš Železník – opět nejlepší střelec mužstva. Čtyři branky jsou však na nejlepšího kanonýra uplynulého ročníku Fotbalové národní ligy přece jen trochu málo. Střelecky mlčel až do devátého kola proti Třinci. Ze čtyř branek dal dvě z penalty. Jeden pokutový kop navíc neproměnil. Třeba proti Vlašimi ale na oba góly přihrál. Nebylo by správné jej vzhledem k nízkému věku zatracovat, může se zlepšovat, nicméně kratší hostování v jiném klubu by jej možná nakoplo i po herní stránce.

Lukáš Holík – neskutečně hřeší na svůj talent. V budoucnu by klidně mohl hrávat nejvyšší soutěž, jenomže bez poctivé dřiny druholigový stín nepřekročí. Jeho výhodou je obrovský nadhled, řadu věcí si vůbec nezabírá a na hřišti si zlínský mladíček kolikrát počíná jako protřelý mazák. Umí se prosadit v soubojích jeden na jednoho a pozitivem jsou i tři vstřelené branky. Jeho přístup ale není ve všech případech stoprocentní.

Petr Kurtin – pro něj platí to samé. Střelecký potenciál opakovaně prokázal na jaře v dresu třetiligové juniorky. Do Fotbalové národní ligy se však neprosadil ani letos. Důvody jsou pořád stejné. Asi nejlépe dokresluje jeho charakteristiku nucené střídání již v prvním poločase utkání se střížkovskou Bohemkou. Jen fotbalový talent a střelecký instinkt zabijáka prostě nestačí. I v tomto případě by jeho hostování v jiném klubu prospělo všem stranám.

Tomáš Poznar – není moc co hodnotit. Do sezony vstoupil špatnou nohou. Naposledy hrál v pátém kole, když ve Vltavíně střídal. Na Letné nebyl spokojený, cítil se na víc. Uškodila mu letní anabáze ve Znojmě. Fotbalovější tvář ukázal až v Trnavě, kde nyní hostuje.