Je to převrat v české pohárové soutěži. Od rozdělení Československa v roce 1993 se velké překvapení zrodilo pouze v úvodních dvou ročnících, kdy trofej vybojovala Viktoria Žižkov, respektive Hradec Králové. Dalších 21 let vládly samé silné týmy. Když Žižkov v roce 2001 znovu pohár opanoval, už patřil mezi tuzemskou špičku.
Celky ze středu nebo spodku prvoligové tabulky jako by nevěřily, že se mohou na trofej navždy zapsat zlatým písmem. Zápasy povětšinou braly jako povinnost, kterou je potřeba splnit.
Odpovídaly tomu jak zvolené sestavy trenérů, kteří nasazovali hráče širšího kádru, tak projev fotbalistů na hřišti. Na základě toho favoritům kolikrát stačilo zachovat se stejně, protože v součtu měli pořád navrch. A když se šlo do tuhého, tak už neponechali nic náhodě.
Zlínský Fastav, před sezonou také jeden z outsiderů ligy, pochopil, že pohár je cesta, jak vystoupit z průměru. Už před 3. kolem v Tachově kouč Páník hlásal, že cesta k úspěchu je zde kratší než v ligové soutěži. Příležitost na pohádku vyloženě cítil.
„Když hrajeme se soupeři v lize dvakrát za sezonu, ukazuje se, koho dokážeme s naší sílou porážet. Ale v poháru je to jen o jednom utkání a v něm jsme schopní porazit kohokoliv,“ vysvětlil.
Do zápasů s ligovými protivníky posílal nejsilnější možnou sestavu. Vyměňoval jen gólmany, ale ať byl v bráně Dostál, nebo Švenger, mohl být tým v klidu.
„Při skládání základní jedenáctky jsme se vůbec nedívali na únavu. Ohlíželi jsme se pouze na zdravotní stav. Pokud někdo nebyl stoprocentně fit, nestavěli jsme jej,“ podotkl Páník.
Jaký to rozdíl oproti častým výmluvám v Česku, že hrát středa-sobota je náročné a hráči nemají dostatek odpočinku…
„Šibeniční termín jsou dva dny. Hráč potřebuje minimálně čtyřicet osm hodin na to, aby měl tělo energeticky dobře zásobované a byl připravený. Tři dny už splňují normu,“ dodal zkušený odborník.
Mužstvo se v MOL Cupu naladilo na stejnou vlnu jako jeho šéf a s plnou koncentrací i nasazením přecházelo jednotlivé fáze. Ve 2. kole vyhrálo v Třebíči 4:0, ve 3. kole zopakovalo výsledek v Tachově, v osmifinále zdolalo doma Spartu 3:1 po prodloužení, ve čtvrtfinále si znovu poradilo lépe s prodloužením a po výhře 4:2 vezlo postup z Liberce, v semifinále triumfovalo 1:0 na Slavii a ve finále zopakovalo skóre s Opavou. Dřina a touha po trofeji znamenaly pohádku se zlatou tečkou.
„Hráči byli schopní se obětovat pro to, aby vítězství bylo na naší straně,“ vypíchl znovu Páník.
Příkladným přístupem si ševci jako by přiklonili na svou stranu i paní Štěstěnu. Stála při nich v kritických momentech, bez kterých se nemůže obejít žádná cesta na vrchol.
„Fotbal vám většinou hodně bere, ale někdy i trochu vrátí,“ glosoval Páník s úsměvem.
Každému se asi vybaví hlavně prodloužení se Spartou v říjnovém osmifinále. Za stavu 1:1 dorážel balon do odkryté brány Václav Kadlec, ale trestuhodně minul.
„To mi zatrnulo nejvíc. A ještě ve finále při závaru Opavy v závěru,“ přiznal muž, který vede ševce od ledna 2015.
Kromě stoprocentního přístupu a štěstí ovlivnily triumf Zlína samozřejmě i další aspekty. Precizní taktická průprava, která nejvíc vynikla v bitvě na Slavii, výborná fyzická připravenost, kdy mužstvo mělo navrch v prodloužení jak se Spartou, tak v Liberci, či nový herní mód poháru. Všechny fáze se hrály pouze na jeden zápas a složení dvojic se losovalo.
„Změna pravidel zvýšila šance klubů, jako jsme my,“ věděl Páník.
Přesto nebylo zdaleka snadné proniknout až na výsluní. Kdo by chtěl tvrdit, že ano, měl by si vzpomenout, že například semifinálový los přisoudil ševcům duel na Slavii, která předtím neprohrála 24 soutěžních utkání v řadě!
Triumf Zlína je zkrátka zasloužený a za práci jsou mu odměnou trofej, zážitky, zápas v Superpoháru, účast v Evropské lize a atraktivní finanční ohodnocení. Pokud ve středu Manchester United porazí ve finále druhé největší evropské soutěže Ajax, tak dokonce nejméně zhruba 70 milionů korun. Klub by se totiž dostal přímo do základní skupiny.
Nabude pohár v Česku po příběhu Zlína na významu?
