„Než jsme se rozešli po posledním letošním tréninku, jasně jsem hráčům řekl, že budeme hrát na jaře o špici. Zlín je čistý, ekonomicky stabilní klub s výbornou infrastrukturou, fungující mládeží, podporovaný městem a krajem. Už jen kvůli tomu nemůžeme mít ambice pohybovat se někde ve středu tabulky,“ pronesl Skácel, jehož celek půjde do druhé části soutěže ze šestého místa s odstupem tří bodů na druhé Bohemians Praha.

Vrátil jste se do druhé ligy po dlouhé době. Je jiná?

Tehdy byla kvalitnější, více fotbalová. Teď je to hlavně o bojovnosti a disciplíně. Jsou ale mužstva jako Ústí nad Labem, Bohemians, Sokolov, Jihlava, Karviná, která hrají výborný fotbal.

Patří k nim i Zlín?

Ještě ne, ale chceme se ke špičce dopracovat. Na podzim jsme odehráli řadu utkání výborně, některá slušně, vyloženě nepovedené bylo pouze v Sezimově Ústí. Je ale potřeba říci, že mužstvo je nezkušené z pohledu odehraných minut v těžkých zápasech. V tom za týmy před námi zaostáváme, což se projevuje v mentální a herní vyspělosti hráčů a součinnosti všech řad. Za poslední dva roky odešla ze Zlína spousta fotbalistů. Kompletní jedenáctka. Proti jaru je základ týmu úplně obměněný. Z obrany zůstal Jelínek, ze zálohy Roman Dobeš, z útoku nikdo. A teď najednou zjistíme, že z kluků jako Dostál, Malý, Jugas, Poznar, Motal, nebo Železník se mají stát opory, což je proti logice věci. Ve Zlíně se udělaly z náhradníků opory a chvíli jim bude trvat, než to zvládnou. A když nezvládnou, nemohou jít dál.

Zkušenosti nabrali na podzim, takže budete na jaře silnější?

Jednoznačně v to věřím. Navíc máme čtyři měsíce času, abychom se zlepšili.

Tvrdíte, že jsou potřeba hlavně zkušenosti. Ty ale v přípravných duelech nezískáte, ne?

V trénincích se ale můžeme zdokonalovat a pak se uvidí, jestli to hráči v mistrácích prodají nebo ne.

Zůstane mužstvo pohromadě?

Před startem jsme si řekli dvě věci. Za prvé, že budeme úplně jiní. Za druhé, kam kluci dojdou. Spousta jich je tady šest sedm let a svůj čas nestrávili efektivně. Klub není sociálka.

Znamená to, že se s některými rozloučíte?

Určitě. Pár jich odejde. Když to řeknu natvrdo, svoji šanci promarnili. Klub jim přitom vytvořil luxusní podmínky a oni toho nevyužili.

O koho půjde? Tuší to hráči?

Nevím, ale na začátku přípravy jim bylo jasně řečeno, o co hrají.

Budete posilovat?

Hned po posledním zápase s Vlašimí jsme si sedli s majitelem klubu panem Červenkou a bavili jsme se o tom. Dnes máme hodně kluků pod smlouvou. Budoucnost je mít méně smluvních hráčů, ale kvalitnější. Nepotřebujeme kvantitu, kterou v dostatečné míře produkuje mládežnické centrum na Vršavě. Když někdo přijde, musí být hotový do základu. Chtěli bychom dva takové hráče. Jednoho dozadu, druhého dopředu. Majitel je na ně ochoten dát peníze.

Čili dorazí gólový útočník, který vám schází?

Doufám, že ano. Tomáš Poznar mohl rozhodnout spoustu zápasů. Je to pracovitý, vynikající kluk, stejně jako třeba Železník. Oba mohli mít osm branek, ale pořád se ještě učí.

Nezkusíte se poohlédnout po posilách v zahraničí?

Je to jedna z cest zkvalitnění mužstva, kterou se hodláme vydat. Se společností Nehoda jsme proto rozjeli spolupráci a od ledna k nám nastoupí do přípravy dva fotbalisté z Nigérie, jeden ročník narození 1991, druhý 1993. Už tady byli na podzim na zkoušce. Jsou to první vlaštovky. Podepsali smlouvu na rok, mají vyřízené pracovní povolení, zajištěné ubytování. Jejich kultura pohybu je někde jinde. Přinesou do kabiny oživení, okysličí ji. Celý svět se otevírá a Zlín nezůstane pozadu. Jeden začne přípravu v juniorce, druhý v dorostu, budeme si je testovat, vychovávat.

Také v polovině minulé sezony měl Zlín na druhou příčku manko tří bodů a vyhlásil postupový cíl, jenže místo toho se musel v jednu chvíli obávat pádu. Na konci jara pak končící trenér Kalivoda řekl, že tlak na hráče byl vytvořený uměle. Nebojíte se, že teď opakujete stejnou chybu?

Nemáme jinou možnost. Bylo by falešné namlouvat si, že nechceme postoupit. Chceme. Hotovo. Tečka. Buď to zvládneme, nebo ne. Máme, dejme tomu, ještě rok, aby naši odchovanci získali další zkušenosti a pak se posunuli nahoru. Pokud ne, hrozí jedno nebezpečí. Budeme sami sobě dávat pořád berličku „odchovanci, neodchovanci“, ale zůstaneme průměrným druholigovým mužstvem. Znovu opakuji. Máme veškeré předpoklady postoupit, jen je využít.

Po šesti kolech jste soutěž vedli, pak se ale zranil do konce sezony tvůrce hry Polách. Získali byste s ním více bodů?

Jednoznačně. Na začátku jsme byli precizně nachystaní, vyhrávali jsme. Ostatní týmy v pátém šestém kole teprve hledaly sestavy. Pak nám vypadli další zkušení hráči. Ne jeden nebo dva, s čímž se dá počítat, ale v Sokolově hned šest. To bylo moc. Šanci ale díky tomu dostali Salachna, Linek, Motal, Holík. Mohli jsme si udělat obrázek, jestli s nimi můžeme počítat. Tohle byly plusy. A ještě bych k tomu řekl jednu věc. Vstupovali jsme do nového ročníku s břemenem zpackané jarní sezony. Projevilo se to hlavně v utkáních, kdy na nás padla po zranění Polácha deka. Přestali jsme vyhrávat a najednou šlo vidět, že kluci mají v hlavách předchozí sezony.

To šlo tak poznat?

Hráči mi to řekli přímo. Že začátek je dobrý a pak zase všechno špatně. Že se to opakuje. Naštěstí jsme se z toho dostali. Všichni trenéři pracovali na tom, aby to kluci pustili z hlavy.

Šesté místo a 27 bodů je tedy maximem možného za dané situace?

Mohli jsme mít více i méně bodů. Beru to tak, že pro všechny je to úspěch. Na oslavy ale není čas. Čeká nás moře práce.

Zlín měl v předchozí sezoně sedmou nejhorší obranu a pod vámi se stal nejméně inkasujícím mužstvem soutěže. Nebylo to ale na úkor ofenzivy? Sedmnáct branek je druhý nejnižší počet.

Logicky se musí někde začít. Až na první poločas utkání v Karviné, kde jsme poprvé nastoupili bez Polácha, jsme ale nehráli z hlubokého bloku. Všude jsme hráli otevřený fotbal, který byl ale postavený na základech, jak bránit, kam se pohybovat po ztrátě míče, jak založit protiútok. Tohle je ale běh na dlouhou trať a musí být podpořený výsledky.

Před vlastními diváky se vám dařilo a v tabulce domácích zápasů jste první. Na cizích hřištích ale s pěti body třetí nejhorší. Kde hledat příčiny tak výrazného rozdílu?

Jednoznačně v sebevědomí hráčů, které venku nemají. Doma máme nejvyšší návštěvy, což o něčem svědčí. Pak kluci přijedou ven, kde je v hledišti čtyři sta lidí a vyloženě nefotbalové prostředí. Tohle dělá hodně.

Jenže na jaře hrajete osmkrát venku a doma jen šestkrát. A bez toho, aniž byste vozili více bodů, postoupit nemůžete.

Máte pravdu. Kromě utkání v Sezimově Ústí jsme ale venku nepropadli. Opakuji, že hráčům schází herní zkušenosti. Cením si ale toho, že i ve fázích, kdy byli pod tlakem, věděli, jak se chovat. Začínají být schopní reagovat na změny vývoje zápasu, vědí si rady v krizových momentech, když se jim nedaří. Na jaře půjdeme nahoru i venku.

Jako jediný tým jste neměli na podzim hráče, který by musel stát kvůli čtyřem žlutým kartám. To tolik dbáte na disciplínu?

Rozhodčí Zlín dřív vnímali jako tým, který hodně kecá, a to včetně lavičky. Všichni se cítili ublížení. Tohle skončilo. Teď máme mezi rozhodčími daleko lepší pověst. To je jeden z důvodů. Druhý, že jsme možná až moc hodní. Zlín byl dříve známý svou tvrdou a nepříjemnou hrou, k níž se musíme vrátit.

Jaký máte nejbližší program?

Po pondělním tréninku dostali hráči volno, příští týden absolvují testy v Olomouci, pak přijde na řadu hokej. Přípravu začínáme v pondělí 2. ledna.