Jak se daří sportu a hlavně kopané v této malé obci, které leží v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, jsme se tedy nemohli zeptat nikoho jiného než právě Jaroslava Habarty.

Jakým sportovním odvětvím se ve Slavkově věnujete?
Jediným soutěžním oddílem je náš fotbalový klub. Máme sice ještě stolní tenis, aerobik a tenis, ale to jsou všechno nesoutěžní rekreační kluby. V podstatě jsem předseda celého Sokola, ale všechno je to svázané jenom s fotbalem.

Kolik máte mužstev v soutěži?
Bohužel jenom dvě - muže a žáky. Letos jsme chtěli dát dohromady po osmi letech dorost, protože nám vyšlo hodně kluků ze žáků, ale nepovedlo se. Slavkov je poměrně malá dědina a těch kluků tu prostě není.

Říkáte, že jste malá obec. Kolik nastupuje domácích hráčů za první mužstvo Slavkova?
Teď zrovna to nemám spočítané, ale v loňské sezoně bylo v kádru jedenáct hráčů ze Slavkova a pět cizích fotbalistů. Říkal jsem, že budeme hrát vždycky minimálně tak, aby víc než půlka byla domácích hráčů. Kdyby mělo být víc cizích hráčů, tak bych tu třídu nehrál.

Platíte hráče za zápasy?
Ježíš, to mám říkat?

Nemusíte, ale fotbalový národ to zajímá.
Jednotlivé hráče neplatíme. Máme kolektivní odměny a za vyhraný zápas mají všichni něco do kasičky, ale není to žádná hrůza.

Vy sám jste v zastupitelstvu obce, místostarosta Libor Švardala dokonce nastupuje v základní sestavě (v současné době je zraněný - pozn. autora). S podporou sportu a fotbalu ve Slavkově od obce by tedy neměl být problém?

Nebylo to vždycky úplně ideální. Nastartovalo se to až za minulého starosty a poslední čtyři pět let je to na úrovni, kterou si představujeme.

Jaký je rozpočet na jednu sezonu?
Fotbalový oddíl má rozpočet tři sta tisíc korun.

Kolik dává obec?
Jednu třetinu.

A zbytek pokryjete z čeho?
Sokol Slavkov má ubytovnu, která je využívána hlavně pro dělníky, z toho jsou nějaké peníze. Potom máme u obce velice slušnou průmyslovou zónu, kde je spousta firem, a ty nám podle svých možností také finančně pomáhají. Dál děláme různé výdělečné akce jako třeba hodovou zábavu a pořádáme plesy.

Ale není žádným tajemstvím, že největším sponzorem fotbalu ve Slavkově jste vy.
Je to pravda. Já mám společnost Rojal v Uherském Brodě a vždycky jsem byl ve Slavkově hlavní sponzor.

Můžete říct, kolik do fotbalu dáváte peněz?
To bych nerad. Víte, jak to kolem peněz u nás chodí.

Je to polovina vašeho rozpočtu?
Tak to určitě není.

Pojďme tedy zpátky k fotbalu. Předloni jste se horko těžko zachraňovali a v minulé sezoně z toho byl málem postup. Co se změnilo?
Po té zpackané sezoně jsme si udělali hráčskou schůzi a řekli jsme si, že takhle to dál nejde. Šlo hlavně o přístup hráčů k tréninku a k zápasům, který se v minulé sezoně hodně zlepšil. Potom přišli dva zkušení hráči Michalčík a Zajíc, kteří se stali oporami mužstva.

Ve Slavkově jsem byl na fotbale několikrát, ale chybí mně tam to, co dělá fotbal fotbalem – diváci. Jak je možné, že lidi nechodí na fotbal?
Tak to je problém Slavkova. Možná je to tím, že dědina není velká. Na každý zápas nám chodí stabilně padesát, šedesát nejvěrnějších fandů s výjimkou derby zápasů třeba se sousedním Stráním. Ale to je převážná většina diváků ze Strání. Když je u nás sto platících diváků, tak to je pro nás svátek. Hrajeme mistráky v sobotu, abychom nalákali fandy z okolních dědin, ale příliš to nepomáhá.

V současnosti Slavkov trénuje šestačtyřicetiletý Radek Sopůšek, kterého můžeme někdy vidět nastupovat i v mistrovských zápasech. Jak jste s ním spokojený?
Radek Sopůšek vystřídal v předminulé sezoně Jana Hudce ze Slovenska, když jsme se zachraňovali v I. B třídě. Sopůšek u nás hrával, znal prostředí i hráče, věděl, jak to u nás chodí. Podařilo se nám společně soutěž zachránit a já jsem s ním maximálně spokojený a doufám, že i hráči.

Vás nikdy trénování nelákalo?
Já to neumím! Nikdy jsem k tomu neměl ani vlohy. Trénink bych zvládl, ale vím, že bych neuměl vést mančaft při utkání.

Kde byste rád viděl mužstvo po skončení soutěže?
Neklademe si nějaké veliké cíle. Na vyšší soutěž nemáme hráčský potenciál a já budu spokojený, když budeme hrát někde kolem pátého místa.

Miroslav Habarta

Narozen 6. 5. 1962.
Fotbalový nadšenec, který šéfuje fotbalu ve Slavkově. Sám má za sebou bohatou hráčskou kariéru. Začínal doma ve Slavkově a postupně prošel ligovým dorostem Slovácké Slavie, krajský přebor si zahrál v sousedním Dolním Němčí, odtud putoval do Uherského Brodu, kde zažil jedno z nejslavnějších období brodské kopané. Ve třetí lize nastupoval po boku takových ikon brodského fotbalu, jako byli Blaha, Pavlíček, Gajdůšek, Buráň a další. Aktivní fotbalovou kariéru ukončil v osmatřiceti letech. Jaroslav Habarta celý svůj volný čas věnuje fotbalu a na otázku, jestli má nějaké další koníčky, odpověděl otázkou. „Mám pět dětí, stačí?“