Velmi rád si zakoupil vstupenky na virtuální souboj dvou moravských soupeřů, který se uskuteční již v pátek 1. května od osmnácti hodin.

„Hlavní je, že je to pro dobrou věc. Pokud jde o nemocnice, lidi v první linii, tak jsou peníze vždycky zapotřebí. Já tyto věci kvituji. Jsem rád, že lidé na toto reagují a pomáhají si,“ prohlásil v živé talkshow na klubovém instagramu zlínského Fastavu stoper turecké Antalyspor.

Víte o tom, že jste nikdy nenastoupil v derby Zlína se Slováckem?
To je tím, že jsem se ve Zlíně moc dlouho neohřál. (úsměv). Ale je pravda, že jsem utkání viděl několikrát v televizi. Na stadionu jsem byl přítomný jako žák nebo dorostenec. Byly to vždycky vypjaté zápasy od začátku do konce s výbornou atmosférou. Lidé si pokaždé přišli na své. Jinak proti Slovácku jsem nastoupil jenom v dresu Slavie.

Dá se srovnat regionální derby s tím Sparty proti Slavii?
Já bych v tom zase až tak veliký rozdíl neviděl. Stadion je pokaždé plný, také atmosféra musí být pěkná. Na derby je vždycky plno. Stačí pár tisíc lidí a kulisa je dobrá. Vždycky je to zážitek pro hráč, které to vyburcuje k co nejlepším výkonům. Samozřejmě na derby Sparty se Slavií přijde víc lidí. Mně vysoké návštěvy dělají dobře. Cítím se při nich lépe. Naopak nemám rád, když je lidí na stadionu z různých důvodů málo. A hrát úplně bez lidí třeba kvůli zákazům a svazovým trestům je hrozné. Atmosféra je pak nula.

Přejděme k vám. Kde se nyní nacházíte?
Celý tým je společně s rodinami v Beleku na hotelu klubového prezidenta. Ženy a přítelkyně hráčů se znají ze zápasů. Tady je ale mnohem větší příležitost se lépe poznat. Trávíme tady hodně společného času.

Koronavirus nejdřív nebrali moc vážně

Jak to nyní vypadá v Turecku?
Fungujeme v individuálním režimu. Dostali jsme od kondičního trenéra nějaké osnovy. Plán, co máme dělat. Takže nyní plníme úkoly a čekáme do sedmého května, kdy bychom měli začít společně trénovat. Čekání je ale hrozně dlouhé. Naposledy jsme spolu byli devatenáctého března. Už se na to všichni těšíme.

Věříte, že se soutěž byť v nějakém omezeném režimu dohraje?
Restart má být v polovině června. Od toho se bude situace odvíjet. Dvě země, Holandsko a Francie, soutěže ukončily. Sám jsem zvědavý na to, jak to bude v Turecku. Nikdo z nás to nezná, nebyl vystavený této situaci. Všichni ti zažíváme poprvé, takže se s tím musíme poprat. Nejhorší je, že člověk neví, kdy a zda vůbec sezona začne.

Jsou v Turecku opatření proti pandemii koronaviru tvrdší třeba než v Česku?
Turci byli nejprve až moc optimističtí a sebevědomí. Nebrali situaci moc vážně. V Česku jsme oproti nim asi týdny náskok. Vím to z televize, kterou tady sledujeme. Říkal jsem spluohráčům, co se u nás děje. Brali to však na lehkou váhu. Až později pochopili, že to nebude jenom běžná chřipka. Postupně se v Turecku všechno začalo zavírat, nakonec se to dotklo i fotbalu. Nyní jsou zavřené hranice regionů, takže je to jako že by se člověk ze Zlína nemohl dostat do Brna, Ostravy nebo Prahy. Na hranici regionu stojí policisté a hlídkují.

Jak na pandemii zareagovalo vedení klubu? Přišel jste o část platu?
Něco se chystá. Ještě jsme tomu nebyly vystaveni tváří v tvář. (úsměv) Ale myslím, že prezident přijde a bude na to taky reagovat. Bude se řídit podle nějakých mustrů. Vždyť spousta klubů po \Evropě udělala škrty. Snižování platů k tomu asi patří. Teď asi záleží hlavně na tom, zda se soutěž dohraje, nebo ne. Pokud ne, tak nikdo nemá moc důvodů, aby nám za poslední měsíce platil plnou mzdu.

Jsou turečtí fanoušci velcí fanatici?
Ze zemí, kde jsem působil, jsou asi nejtemperamentnější. Opravdu prožívají každý moment. Atmosféra na stadionu je výborná. I proto stojí za to tady hrát. Antalya je ale velké město. Je zde velký turistický ruch, takže to není typické turecké fotbalové město. Tady se to rozloží mezi pláže a hotely. Třeba Trabzon, kde jsem strávil dva roky, bylo vyloženě fotbalové město. Lidé mě všude zastavovali, chtěli se se mnou fotit, žádali o podpisy. Tady je to klidnější, je to víc na pohodu. Mezi tureckými fanoušky jsem dobře zapsaný. Ohlasy jsou příjemné, pozitivní. Snažím se držet nohama na zemi. Nechci hrát před lidmi divadlo.

Pepa byl super kluk

Ve středu tomu bylo přesně rok, kdy celý svět zasáhla zpráva o úmrtí fotbalového reprezentanta Josefa Šurala. Jak na smrt spoluhráče vzpomínáte?
Nevzpomínám na to moc dobře. Shodou okolností jsme tehdy byli na stejném místě, v hotelu v Beleku. Moje žena mě ráno vzbudila s tím, že si přečetla zprávu o tom neštěstí. Ten den byl pro mě hodně dlouhý. Já jsem ještě ten den byl s klubovým prezidentem v Alanyi na veřejném rozloučení. Bylo to hodně emotivní. Ještě teď jsem z toho špatný. Člověk v tu chvíli vnímá, co je pro něj v životě nejdůležitější. Já jsem takové cesty jako Pepa absolvoval taky víckrát. Je to velká ztráta nejen po fotbalové, ale hlavně lidské stránce. Je to smutné. Pepa byl super kluk.

Byl jste někdy uctít památku kamarády v Antalyi?
V tom parku jsem nikdy nebyl, ani jeho sochu jsem neviděl. Samozřejmě v Alanyi jsem byl, ale jenom na hotelu či stadionu. Nebyl čas se jít podívat. Jinak Pepa má obrovskou fotku hned při vstupu na stadion s nápisem nikdy nezapomene. Je vidět, že si ho Turci hodně vážili. Má tam hezkou památku. Nejde si toho nevšimnout.

Štve vás hodně, že bylo odloženo EURO?
Mrzí mě to. Rok je ve fotbale hrozně dlouhá doba. Po úspěšné kvalifikaci, kdy jsme byli všichni v euforii a po zápase s Kosovem dobře naladění, ve výborných formách a většina kluků i zdravých. Teďka je to čára přes rozpočet. Prostě si ale musíme na EURO počkat. Já jsem ve středu absolvoval telefonický hovor s trenérem Šilhavým. Ptal se mě, jak tady fungujeme, zda jsme v pořádku. Nejbližší sraz je plánovaný na září, ale není vůbec jisté, jak na situaci zareagují vlády. Klidně se může stát, že se s kluky z nároďáku sejdeme až příští rok v březnu.

Jde o to se nějak hecnout

Plánujete zakončit kariéru v rodném Zlíně?
Do města i kraje se určitě rád vrátím. Na Moravě to mám rád, je to srdcovka. Se ženou se o návratu bavíme, jiné místo ani nehledáme. Jednou chci žít v okolí Zlína. Pokud bude vedení Fastavu chtít, nejsem proti. Mně se ten nápad líbí. Bude však záležet hlavně na tom, zda budu zdravotně fit a ještě stíhat. Za Zlín jsem hrával. Chtěl bych se vrátit na místo, kde jsem začínal. A kdybychom se ve stejném dresu sešli i s bráchou, bylo by to o to krásnější.

Na které spoluhráče či trenéry rád vzpomínáte?
V áčku Zlína mám Poznyho, se kterým bych si taky rád ještě zahrál. Rád vzpomínán na Jirku Chytrého, který je nyní asistentem u reprezentace. Trénoval mě už ve zlínském dorostu. Výborný rok jsem absolvoval před přestupem do Slavie pod trenérem Minářem. Zapomenout nemohu ani na Pavla Hoftycha, který mi dal možnost nakouknout do áčka, když si mě vytáhl v osmnácti letech z dorostu.

Z Baťova města jste se vydal do světa. Hrával jste ve Slavii, Itálii, Anglii nebo Turecku. Je něco, co vám ve vaší hezké fotbalové pohádce schází?
Možná to vypadá jako pohádka, ale každodenní pohádka to rozhodně není. (úsměv) Za tím vším stojí spousta práce, přemlouvání sebe sama do tréninku. Už nejsem nejmladší, musím si hlídat určité věci, abych vydržel v tréninku i v zápasech. Jsem ale spokojený s tím, jak se kariéra vyvíjela a vyvíjí. Doufám, že ještě nějaký rok venku udělám. Pro mě je ale hlavní zdraví všech mých blízkých. Nyní vidíme, jak je současná situace nepříjemná. Snad ji všichni brzy překonáme a vrátíme se zpátky do reality, která tady byla předtím.

Jaký je váš vztah ke zdravotnictví? Potřeboval jste někdy pomoc?
Mně se v kariéře i životě naštěstí velké zranění vyhýbaly. Pamatuji si ale, kdy jsem měl asi šest let, tak jsem skoro měsíc ležel ve zlínské nemocnici. Musel jsem tam být většinu času sám. Vzhledem k k věku to pro mě bylo docela nepříjemné. Naši za mnou chodili pouze na krátké návštěvy. Jinak jsem nic vážného neměl. Ze zápasů jenom různé natažené svaly, vazy nebo otřes mozku. Fotbalistů, kteří podstoupili vyšetření či absolvovali různé operace, ale celá řada. Proto si všichni sportovci doktorů vážíme.

Kde berete motivaci do práce, vstávání?
I když se mi nechce, tak se rychle probudím. Mám totiž syna Sebastiana, který má rok a půl. A když vstává, slyší ho všichni, včetně sousedů. Potom jsem velmi rychle na nohách a funguji normálně. Všechno je to ale o chuti do tréninku. Ta sice není vždycky, ale jde o to se nějak hecnout.