Na šestnáctce šmikl pravou nohou, levačkou přes hlavu vystřelil a míč trefil křižně do sítě. „Bylo to spontánní zakončení, automaticky jsem to v té situaci zkusil. Pak jsem si říkal, že se mi taková branka konečně povedla. Je to sen každého fotbalisty skórovat v mistrovském utkání tímto způsobem," popsal s úsměvem šťastný 34letý střelec, který hrál v letech 2004 až 2007 ligu ve Zlíně.
Byl to váš nejhezčí gól, jaký jste kdy vstřelil?
V mistrovském zápase určitě. Ale na tréninku se mi stejná branka povedla už asi před deseti lety ve Zlíně na umělce na Vršavě.
Nepolámal jste se při kopu?
Ne ne, jsem velice dobrý akrobat. (úsměv) Akorát správce stadionu bude muset asi zapískovat důlek, který se udělal poté, co jsem dopadl. (smích)
Jaké ohlasy vzbudil gól?
Spoluhráči už mě znají, že si takové momenty vychutnávám. Poločasová přestávka nebyla tentokrát o taktice, ale na talíř jsem dal svou branku. Říkal jsem, jak jsem skvělý a že kdyby ty nůžky chtěl někdo naučit, tak jsou možné u mě lekce. (smích)
Takže nyní vyučujete v plné třídě?
(smích) Ano, dneska mám s muži v Luhačovicích trénink (rozhovor vznikal v úterý odpoledne – pozn. red.), tak čtyřicet pět minut to budou nůžky a pak si chvilku zahrajeme. (smích)
Nevezme vás po takovém kousku zlínský trenér Bohumil Páník na derby na Slovácko místo Poznara?
Branku asi neviděl a myslím, že by mi ani nevěřil, že jsem takový gól dal. (smích)
V kariéře už více trénujete, než hrajete. A vedle sobotní výhry s Luhačovicemi B 8:4 jste s třetiligovým Zlínem jako kouč v pátek vyhrál v Otrokovicích 4:0 a s áčkem Luhačovic jste v sobotu v krajském přeboru porazil Boršice 6:2. Lze si přát ještě lepší víkend?
Určitě. Ještě vítězství devatenáctky Zlína, kde jsem zainteresovaný jako pomocný kondiční trenér (prohrála v Příbrami 1:2 – pozn. red.) a samozřejmě ligového áčka, které mělo pauzu. A prostě všechny kluby ve Zlíně aby vyhrály. (úsměv)
Je náročné zvládat tolik rolí najednou ve fotbale, jak je tomu u vás?
Vypadá to hrozně, ale když člověk dělá to, co jej baví, tak je to v klidu. Co mají vykládat lidé v Barumu, když chodí třeba na dvanáctky či dokonce šestnáctky? Já spíš ty víkendy nemám volné, ale na rodinu si čas najdu vždycky. Jde to, když si člověk věci zorganizuje.
Cítíte se už více jako kouč než jako hráč?
Po těch třech a půl letech co trénuji už asi ano.
Kariéra vám jde strmě nahoru, už jste na třetiligové úrovni. Jak to vnímáte?
Někomu se to může zdát jako raketový start, ale také může přijít raketový pád. Jsem rád, jakou jsem dostal ve Zlíně příležitost a snažím se nezklamat.
Kam byste chtěl v trenérském řemesle až dokráčet?
Tímto způsobem vůbec nepřemýšlím ani si nedávám megalomanské cíle. Soustředím se jen na přítomnost. Na vše další je dost času.