Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Co všechno jste zvládl a ještě zvládnete během pětidenního volna?

Především jsem si potřeboval vyřídit školní záležitosti na sportovním gymnáziu, kde v tuto chvíli studuji dálkově. Obešel jsem tedy všechny vyučující a domluvili jsme se na další spolupráci. V každém předmětu dostanu předem vypsaná témata a při návratech domů z nich budu skládat zkoušky. V tuto chvíli je to pro mě optimální varianta.

V pondělí jste se přišel podívat i na Letnou na televizní utkání ševců proti Táborsku. Jak se vám líbilo?

Především jsem byl překvapený, že tento zápas dávají do televize. Pro Zlín to byla určitě výborná reklama. Na druhou stranu já dávám před televizí přednost přímému zážitku na stadionu. Na zápase samotném mě mrzel pouze konečný výsledek. I když jsem neviděl utkání až do konce, hra Zlína se mi líbila. Chyběly tomu jen góly.

Sledujete na dálku výsledky zlínských mužstev?

Každý týden hledám informace o starších dorostencích, juniorce i áčku. Klukům držím palce na všech frontách. Je velká škoda, že áčku nevyšel vstup do soutěže, na druhou stranu ale klub dává velký prostor vlastním odchovancům, což se mu může v budoucnu vrátit. Myslím si, že to je dobrá cesta.

Jak jste vůbec v Turíně spokojený?

Po fotbalové i životní stránce je vše super, nemám si na co stěžovat.

Jak jste přivykl italskému fotbalu?

Stále si zvykám. Není to ale ani tak o italském fotbale jako spíš o přístupu k jednotlivým tréninkům a zápasům. Zatímco u nás se hráči kolikrát vydají naplno pouze v mistráku, v Juventusu se šlape naplno celý týden. Díky obrovské konkurenci všichni makají na sto procent.

Rozdíl mezi českým a italským fotbalem už je tedy vidět i v mládežnických akademiích?

Jistě. V Turíně se vše dělá s balonem ve velké rychlosti, na což jsem nebyl od nás zvyklý, i když mě na to trenéři připravovali. Hráči jsou v Itálii technicky vyspělejší, na jednotlivé činnosti je méně času, neexistují žádné prodlevy a tréninky i zápasy probíhají ve větším tempu než u nás.

Jak vůbec vypadá skladba vašeho týdne?

Začnu odzadu. V sobotu absolvujeme předzápasový trénink, a pokud nejedeme nikam daleko, po zbytek dne máme volno. Zároveň je to ale naše jediné volno během celého týdne. V neděli následuje mistrovské utkání, v pondělí si od fotbalu odpočineme a od úterý zase trénujeme. Ve středu a ve čtvrtek jsou na programu tréninky dvoufázové.

Co škola?

Do ní chodíme samozřejmě všichni a máme ji uzpůsobenou tréninkovému programu. Já se však musím ještě o něco více a intenzivněji věnovat studiu italštiny. Po reprezentačním srazu se na ni chci zaměřit ještě o něco více, i když to není zase až tak těžký jazyk a celkem hodně věcí rychle pochytím.

Tlačí na vás v klubu, abyste mohl italsky komunikovat co nejdřív?

Kupodivu ne. Italové mají na všechno dost času. Je to spíš moje soukromá iniciativa. Pár hodin italštiny si proto ještě přidám.

Jak se vám daří v mistrovské soutěži?

Hraji soutěž určenou pro hráče ročníků 1993/94. Ta je kvůli cestování regionálně rozdělena do třech skupin po třinácti týmech. Ty nejlepší si pak mezi sebou zahrají na konci ročníku o italský titul. Já zatím musím být se svým zápasovým vytížením spokojený. Pětkrát jsem naskočil do základní sestavy a už se mi podařilo vstřelit i dva góly.

Už jste naznačil, že osobního volna moc nemáte. Jak to tedy je?

Celý týden máme vyplněný školou a fotbalem. Na hotel se většinou dostanu až o půl sedmé večer a to mám myšlenky akorát na jídlo a na spánek. Jediný volnější den bývá sobota, kdy si se spoluhráči vyrazíme někam na zmrzlinu. Nic jiného nepřipadá v úvahu.

Teď vás čeká kvalifikace s reprezentační sedmnáctkou o postup na evropský šampionát. S čím do Izraele odlétáte?

Jednoznačně s cílem postoupit. Největší favorit je Francie, ale postupují dva. O druhé místo se podle mě popereme s Izraelem, který bude v domácím prostředí velmi nepříjemný. Myslím si, že je v našich silách obsadit jednu z postupových příček.