„Ještě jsem ji pořádně neviděl, tak jsem tam vyrazil s přítelkyní. Vypnul jsem od fotbalu. Na město mám jen samou chválu, moc se mi líbí, že je ze starší doby. Karlův most, náměstí Republiky a další památky, to je krása. Naše hlavní město Záhřeb je taky hezké, ale Praha je lepší," usmíval se 25letý chorvatský útočník.

Relaxoval jste, ale zároveň zažíváte momentálně velkou slávu, je to tak?

Konečně jsem dostal v zápase více prostoru a jsem moc rád, že se mi tak povedlo vstřelit vítěznou branku. Nedávno jsem tři týdny marodil s nataženým tříslem a nemohl jsem se dostat do formy. O to víc si teď toho cením. Volala mi rodina a i kluci mi tady všichni gratulovali. Užívám si to. (úsměv)

V Příbrami jste skóroval po 33 sekundách pobytu na trávníku a následně byl radostí bez sebe. Cítil jste se jak v sedmém nebi?

Bylo to hektické, měl jsem šanci ihned po nástupu. To kdybych dal, tak by šlo asi o rekord. Záhy to však už vyšlo a po gólu jsem nevěděl, co mám dělat. (smích) Kdyby byla otevřená brána na stadionu, tak vyběhnu pryč. Naštěstí přiběhl Vukadin Vukadinovič a zastavil mě. (smích) Byl to krásný pocit.

Považujete branku za nejcennější, jakou jste v kariéře vstřelil?

Byla veledůležitá, zvlášť když jsme hráli venku a ještě k tomu na specifické půdě. Ještě však zmíním trefu z chorvatské třetí ligy. V Dugopolje jsme díky mému gólu a vítězství 1:0 postoupili do druhé nejvyšší soutěže (sezona 2009/10 – pozn. red.).

U pokladníka Lukáše Železníka jste to měl drahé s příspěvkem do kasy?

(smích) Přihlásil se hned. Ale klidně budu moc rád platit pořád, hlavně když budu dávat góly. (smích)

Branka je vám teď dílčí odměnou za trpělivost. Bylo složité zachovat pracovitost a čekat na šanci?

Nedělal jsem problémy. Makal jsem stále poctivě na tréninku a gól je mi teď opravdu odplatou.

Ve Zlíně jste podruhé. Jste spokojený s působením v klubu po letním návratu?

Čekal jsem, že dostanu ve hře více prostoru, ale jednak mě zbrzdilo zranění, jednak útočníci Železník a Poznar mají skvělou formu. Jsem soudný a respektuji svou pozici, když kluci hrají dobře. Má naštvanost je pozitivní, chci se zlepšovat.

Jaký máte vztah s kolegy v útoku jakožto konkurenty?

Je to v pohodě. Občas mě pokárají za češtinu, nicméně snaží se mi ve všem pomoct. I s jazykem to myslí dobře. Celkově jsme skvělá parta, stojíme jeden za druhým.

Je pro vás čeština hodně složitá?

S porozuměním nemám problém, s mluvením ano. Limitují mě trochu i obavy, někdy se totiž snažím něco zformulovat, přitom se spletu a kluci se pak smějí. (smích) Nicméně každým dnem se zlepšuji a věřím, že to tak bude pokračovat. (úsměv)

Při prvním vašem působení ve Zlíně na jaře 2014 tým vedl trenér Martin Pulpit, teď jej koučuje Bohumil Páník. Jak se vám pod ním pracuje?

Lépe než pod trenérem Pulpitem. Je to psycholog, umí navodit uvolněnou a příjemnou atmosféru a nám se pak dobře hraje. I jeho tréninky jsou fajn. Předchozí kouč byl také dobrý, ale vše bylo hektické. Přenášel na nás hodně tlak.

Můžou se fanoušci a i všichni lidé v klubu spolehnout, že se z něj nyní nevytratíte?

(smích) Došlo tehdy k nedorozumění. (vážně) Nepochopil jsem se s agentem, pak jsem zjistil, že mi skrýval některé věci, což se mi nelíbilo a vyměnil jsem jej za jiného. Ve Zlíně jsem byl vždy spokojený, lidi tady mám rád a jen proto jsem se vrátil. Plus hrál roli i jiný realizační tým. Teď určitě neuteču. (úsměv)

Jaký máte nejbližší cíl ve Zlíně?

Jako útočník chci dávat góly. Slibuji, že v zimě budu dál makat a věřím, že získám dobrou formu, kterou na jaře zúročím. Snad se dostanu více na hřiště.

Páník: Jsem rád, že byl Marko trpělivý

Chorvatský útočník očima trenéra fotbalistů Zlína Bohumila Páníka: Marko Jordana jsem připravoval na ten pravý den, kdy nám pomůže. Kluci z Balkánu jsou trochu jiní, méně taktičtí a trvá jim to, než zapadnou do stylu. Jsem rád, že byl trpělivý a dozrálo to k tomu, že nám v Příbrami vystřelil tři body. Budeme jej ještě velmi potřebovat v posledních třech podzimních utkáních. Stejně jako Diego Živulič a Vukadin Vukadinovič patří do mužstva i po osobnostní stránce. Charakter hráče a týmový duch jsou pro nás vždy důležité, na tom si zakládáme. Tato trojice je pro nás oživením.

Jordan žolíkem číslo dvě. Jsou to promyšlené tahy, říká kouč

Zlín – Mistrovské, geniální. Jinými slovy nelze označit dvě střídání trenéra prvoligových fotbalistů Zlína Bohumila Páníka v zápasech se Slováckem a v Příbrami. Nejprve role vítězného žolíka připadla srbskému záložníkovi Vukadinu Vukadinovičovi, který rozhodl derby po třinácti minutách na hřišti, o víkendu jej pak napodobil chorvatský útočník Marko Jordan. Ten zasadil úder Příbrami hned po třiceti třech vteřinách! Velká náhoda? Kdepak.

„Vše jsou to připravené, promyšlené tahy. Kdyby tomu tak nebylo, šlo by o chaos," zdůraznil Páník.

Potvrzují se tak jeho taktické dovednosti, které sahají do velkých výšin.

„Hlavně na to musíte mít hráče, pak to jde samo. Vždy máme dopředu danou nějakou strategii a s Markem jsme v Příbrami stoprocentně počítali. Jen bylo otázkou, kdy přijde vhodný okamžik k jeho nasazení a nám se s realizačním týmem podařil trefit. U Vukiho proti Slovácku to bylo podobně. Ten už přešel hranici a vydobyl si místo v sestavě," sdělil 58letý kouč.

Vedle toho se ukazuje také jeho schopnost hráče na roli náhradníka excelentně připravit. Ti pak nejsou uražení a na hřiště jdou nažhavení. „Takového psychologa jsem ještě nezažil.

O každém soupeři hodně mluvíme a studujeme jej. Čtyřikrát týdně sledujeme video. Na Slovácko trenér věděl, co bude potřeba. Počítal jsem, že budu v základu, ale on mi skvěle vysvětlil situaci, řekl, že mě pošetří na střídání a že rozhodnu utkání.

Nebyl jsem naštvaný, věřil jsem mu a ono se to tak přesně stalo," ocenil Vukadinovič. „U mě to bylo úplně to samé," přidal se Jordan.