Vždyť devětadvacetiletý forvard ve Zlíně vyrostl, na Letné strávil většinu kariéry a zažil parádní roky. Nyní ale vytáhlý fotbalista pomohl mateřský klub skolit. Na výhře posledního týmu HET ligy v poměru 2:0 se podílel slušným výkonem a asistencí na vedoucí gól Milana Jiráska. „I když nás Zlín v prvním poločase hodně potrápil, podali jsme docela dobrý výkon a zaslouženě zvítězili,“ usmíval se po sobotním záchranářském duelu Tomáš Poznar.

Společně s dalšími ex-zlínskými hráči Lukášem Pazderou, Dame Diopem a trenéry Páníkem a Sombergem vypsal pro spoluhráče a zbývající členy realizačního týmu speciální prémii. „Jelikož je nás celkově hodně, takže asi něco udělat musíme. Hody budou velké. Bavili jsme se o kýtě, možná bude prase,“ plánuje Poznar.

Bylo pro vás v klíčovém momentu na začátku utkání jednodušší jít do souboje s Kopečným než s Matejovem?
Určitě ano, Robo je zkušenější a je to hráč základní sestavy. Využili jsme toho jejich zaváhání, dal jsem centr před bránu na Baryho, který tam skluzoval na přední tyči, a pak to Milan Jirásek dával do prázdné branky. Tak to má být.

Jak moc vám rychlý vedoucí gól pomohl?
Byla to velká vzpruha, konečně jsme zase vedli, což potřebujeme. Těch zápasů, kdy jsme to museli otáčet, už bylo dost a je to těžké. Dneska to bylo naopak a Zlín pak už nevyrovnal. A dá se říct, že ve druhém poločase už neohrozil ani bránu.

Za týden jste uhráli sedm bodů za týden. Nyní se vám dýchá mnohem lépe, že?
No, přišly body. A navíc už máme i trošku toho potřebného štěstíčka, protože toho v prvním poločase před naší brankou dost lítalo a Zlín mohl vyrovnat. Ale zvládli jsme to, ustáli to a pro nás fakt skvělé body.

Ve druhém poločase se čekalo, jestli vám po náročném programu nedojdou síly. Zlín přitom po přestávce nic neměl.
O poločase jsme to přeskládali, i kvůli tomu, že nás před ním dost zatlačili. Oni totiž dobře rotovali a my s nimi běhali, jenže to byla chyba. Proto jsme se pak postavili do bloku a já šel níž až na úroveň Roberta Hrubého. Potom už jsme věděli, co hrát. Pro nás to bylo dobře, věděli jsme, že Zlín má sílu, nám se ji po přestávce ale podařilo eliminovat.

Pro duel ve Zlíně jste jako odchovanec Fastavu měl o motivaci postaráno. Je to tak?
Byl to velký zápas, což jsme si říkali s Pazdym (Pazdera – pozn. red.) na pokoji. On sám se mě ptal, co bych mu poradil, protože jsem to už zažil. A pro mě je to proti Zlínu vždycky hodně emotivní, protože se vracím domů, vyrůstal jsem tady a chodil do školy. O to cennější je pro mě fakt, že jsme tady dnes vyhráli.

Hrály nějakou roli i příběhy trenérů Petržely a Páníka?
Řekl bych, že je to uznávaný trenér, respektovaná osoba v českém fotbale, ale jeho výroky do novin mě mrzí. Myslím si, že nepatří do fotbalu. Měl by se starat o sebe a jestli cítí nějakou zášť, ať ji neventiluje, protože tam podle mě zkrátka nepatří.

Ale byla to motivace navíc, ne?
To byla. Ten článek, který vyšel, byl od něj podle mě zbytečný a snad zafungovala karma.

Výhrou jste se naplno vrátili zpět do boje o záchranu…
Pořád tam jsme, ale tyhle body jsou super. I kvůli tomu, že nás lidé už odepisovali. A teď už je to lepší. Jen doufám, že ještě přeskočíme pár týmů.

Byl to emotivní zápas i na hřišti?
Ale tak byla to férovka, i když emoce byly cítit. A třeba já sám jsem dobře věděl, kde jsem dělal chyby předtím, teď už jsem je nechtěl opakovat. A to vyšlo. Atmosféra byla nádherná, protože Baník tohle dokáže vytvořit. A mám za to, že tyhle zápasy jsou pro Zlín nejlepší. Tohle cítí domácí fanoušci, stejně jako jsem to cítil i já, když jsem tady hrál. Mám pocit, že Baník dělá dobré jméno lize.

Mrazení bylo?
Ano, bylo. A pořádná byla i nervozita. Přece jen to byl těžký zápas pro nás, což jsem i já cítil, ale jakmile tam přijde dobrá věc, na nervozitu člověk zapomene a soustředí se na výkon.

Vnímáte výhru ve Zlíně jako zaslouženou?
Asi jo, protože ložené šance tam byly neskutečné. Jak De Azevedo, tak i Bary mohli zápas rozhodnout i dřív, ale zaplaťpánůh za 2:0.


Záchranu ale ševcům přejete, ne?
Samozřejmě Zlínu přeji, aby se zachránil, ale já teď bojuju za Baník.