Rodinný trenérský souboj dopadl lépe pro mladšího Vlastimila. Čtyřiatřicetiletý kouč slušovické rezervy se svým týmem zvládl derby v sousední Hvozdné, kterou trénuje Bořuta starší.

„Výhra 1:0 mě samozřejmě těší. Porazil jsem svého učitele, který mě šest nebo sedm let trénoval v Podkopné Lhotě. Body jsme potřebovali jako sůl,“ prohlásil kouč slušovického béčka Vlastimil Bořuta mladší.

Souboj s otcem velmi emotivně prožíval.

„Celý den to byly neskutečné nervy,“ přiznává s úsměvem.

Emoce plály i na těžkém terénu.

„Na konci to bylo trochu vyhrocené, hráči se postrkali,“ přiznává hostující trenér, který se však do potyčky nezapojil.

Občas v legraci ale na rozhodčího něco houkl, slyšet však byl také Bořuta starší.

„Syn řve stejně jako já,“ směje se známý kormidelník.

Hlavní aktéři pikantního souboje ale byli pod bedlivým dohledem.

„Manželka a synova přítelkyně tentokrát seděli mezi střídačkami. Byli jsme pod dozorem. Všechno ale bylo ve srandě, protože rozhodčí pískal výborně,“ chválil sudího Krajču zkušený kormidelník.

Šlágr 10. kola okresního přeboru Zlínska rozhodl čtvrt hodiny před koncem hostující Sedláček. Slušovickému béčku ani nevadilo, že od 45. minuty hrálo bez vyloučeného Plška v deseti.

„Červená byla zasloužená,“ míní domácí kouč.

„Paradoxně nás to ještě víc semklo. O poločase jsme si něco řekli, udělali nějaké změny a i v deseti jsme byli Hvozdné minimálně rovnocenným soupeřem,“ míní Bořuta mladší.

„Šance měly oba týmy. Domácí na nás ale naběhli a dvacet minut jsme byli pod totálním tlakem. Postupně jsme ale hru vyrovnali a v závěru se konečně štěstí přiklonilo na naši stranu,“ přidává spokojený kouč vítězů, který si triumf nad favoritem vychutnával dlouho po zápase.

Otce ale raději moc nepopichoval.

„To za mě udělalo dalších sto lidí u něj v práci a různě po Slušovicích,“ směje se čtyřiatřicetiletý trenér.

To otec si rád do potomka rýpl.

„Hecovali jsme se každý den. Bydlíme vedle sebe, takže jsme se nemohli minout,“ usmívá se Bořuta starší.

Se synem se potkal hned na druhý den. Nejprve si i s mladším bratrem zahráli společně tenis, pak si dali v restauraci dobrý oběd.

„Servírovala se kolena. Neslo se to v přátelském duchu, i když jsem ho porazil i v tenise,“ prozradil Bořuta mladší.

„Měl jsem narozeniny, takže jsme všechno důkladně probrali,“ přiznává trenér Hvozdné.

Syn je na rozdíl od otce teprve na začátku trenérské kariéry. Slušovické béčko je jeho první štace.

„Kdyby přišla zajímavá možnost, tak bych nad ní přemýšlel, ale myslím, že našemu béčku mám pořád co dát. I když jsem zklamaný z průběhu sezony. Počítal jsem s tím, že budeme výš,“ přiznává.

Slušovická rezerva letos doplácí na zranění klíčových středních záložníků a další absence.

„Až dosud jsme se spíše hledali. Teď věřím, že ještě můžeme zamíchat kartami,“ říká Bořuta mladší.

Trenér Hvozdné synovi nezávidí.

„Béčko to nikde nemá jednoduché. Všude se upřednostňuje první mužstvo. Určitě mu má větší starosti než já,“ myslí si Bořuta starší.

Hvozdná je na tom lépe než rival. Po devíti odehraných zápasech třetí a její trenér si současné období užívá.

„Po deseti letech trénování jsem si dal přestávku, ale přišli za mnou kluci z Hvozdné. Dvakrát jsme postoupili a teď jsme v popředí i v okrese. Fotbal mě zase baví a naplňuje,“ dodává Bořuta starší.