Bývalý hráč Sparty, Anderlechtu, Dortmundu či Monaka chce svými postřehy a radami přispět k úspěšnému turnaji.

„Chceme postoupit z první fáze a zároveň se chceme prezentovat dobrým fotbalem. Hrajeme doma, snad se nám to povede,“ věří autor pětapadesáti reprezentačních branek, který na reprezentační srazy dojíždí z Monaka, kde trvale s rodinou žije.

Neustálé cestování na reprezentační srazy vám nevadí?

Není to žádný problém. Je to v pohodě. Sraz je jednou za měsíc, vždycky týden jsem pryč.

Ve Francii chcete žít napořád?

To nevím. Uvidíme, jak to bude, až nám děti vyrostou. Třeba se jednou vrátíme do Česka. Momentálně to neřešíme.

V Monaku se věnujete fotbalu?

Nene. Působil jsem tam v třetím týmu Monaka, ale už tam nejsem. Velký fotbal hraji doma ve Smetanově Lhotě, ale zápasů moc není. Ve Francii hraji spíš malý fotbal, různé exhibice. Jinak volný čas rozděluji mezi tenis, hokej a padel. Tento nový sport je něco mezi tenisem a squashem. Hodně se rozmohl a docela mě to baví.

Trénování vás neláká?

Moc ne. I když se třeba právě u české devatenáctky do toho zapojuji a kluci mě využívají, ale že bych si dělal nějakou licenci, to ne. Mě spíš zajímá skauting, sledování hráčů.

Jak jste se vůbec dostal k mládežnické reprezentaci?

Oslovil mě hlavní trenér Honza Suchopárek. Zeptal se, zda bych to nechtěl dělat. Každý mládežnický reprezentační tým měl svého ambasadora z bývalých hráčů. Mě to oslovilo, takže jsme se domluvili a já se připojil k mužstvu.

Co všechno funkce patrona obnáší?

Je to od všeho něco. Baví mě být u fotbalu a motat se okolo týmu. Zúčastňuji se tréninků, jsem třeba k ruce trenérům pro nějaké cvičení. Diskutujeme společně o různých věcech. Na starosti mám i mediální věci okolo týmu.

Patří tento ročník k těm lepším v rámci českého fotbalu?

Já si myslím, že perspektivu má, ale pokaždé záleží především na samotných hráčích. Rok a půl jsme se společně připravovali na tento kvalifikační turnaj. Tým se vyvíjel, vyzkoušeli jsme mnoho hráčů. Měli jsme lepší i horší fáze. Vzešla z toho tato dvacítka fotbalistů. Někteří kluci jsou zranění, ale pokud tým podá maximální výkon, mohou se vyrovnat komukoliv.

V kádru jsou i tři hráči ze Zlínska. Jak byste charakterizoval brankáře Kováře, záložníka Kohúta a útočníka Slaměnu?

Určitě mají perspektivu, aby se v budoucnu prosadili a hráli velký fotbal. Hlavně Matěj Kovář, který už má smlouvu v Manchesteru United a chytá za devatenáctku. Má velké předpoklady k tomu, aby byl dobrý brankář. Patrik Slaměna trénuje s ligovým Zlínem, má pár minut v lize. Je to velmi zajímavý hráč, který by se mohl prosadit. A Michal Kohút taky trénuje s áčkem Slovácka. Teďka sice trošku stagnuje, ale jednou z něj taky může být dobrý fotbalista.

Nechybí vám vysocí útočníci?

S nimi je docela problém, neboť jich moc není. Nyní se zranil Kepl, který byl naší jedničkou. Dařilo se mu dávat góly. Zůstali pouze útočníci menšího vzrůstu.

Co říkáte na stav současného českého fotbalu?

Podle ohlasů hráčů je vidět, že se atmosféra trochu vyčistila. Kluci dokázali vyhrát na Slovensku, což je pro sebevědomí celého týmu moc důležité. V Lize národů je sice nějaký postup pasé, ale tým se nyní bude připravovat na kvalifikace o postup na mistrovství Evropy.

Může se současná generace přiblížit úspěchům party s vámi, s Nedvědem, Poborským, Šmicerem, Barošem, Grygerou a dalšími borci?

To nevím. To záleží na mnoha faktorech. Nejdůležitější je, aby se nám povedlo kvalifikovat na závěrečné turnaje.

Je současná mládež jiná než v době, kdy jste s velkým fotbalem začínal?

Já osobně jsem v devatenácti letech hrával výkonnostní amatérský fotbal. (úsměv) Moc to srovnávat nemohu. Současní kluci mají vytvořené maximální podmínky k tomu, aby podávali nejlepší výkony. Pak už je to věcí hlavy, aby si uvědomili, čeho chtějí v životě a ve sportu dosáhnout.

Do Zlína jste dříve vůbec nejezdil. Teď jste sem přijel zase po měsíci. Máte na město nějaké vzpomínky?

Já jsem tady jednou hrál se Spartou, jinak jsem tady byl minulý měsíc na posledním přípravném kempu. Ale ve Zlíně máme vytvořené výborné podmínky a lidé nám vycházejí vstříc. Líbí se mi tady a jednou bych se sem rád vrátil nejenom za fotbalem, ale i soukromě.

Budete mít čas projít si město, okolí?

Minule jsme byli v rámci teambuildingu na hokeji, teď toho času moc není. Ale třeba se někam podíváme.