Osobnost Deníku
Přečíst článek >

O rok později v evropském poháru Intertoto pomohl dvěma góly porazit rumunskou Universitatea Craiova (3:2) a zahrál si i proti francouzskému Stade Rennes (0:5, 4:2).

„Návrat beru jako ukončení kruhu. Tady jsem začínal s velkým fotbalem. Se Synotem jsme prožili dodnes nejslavnější období klubu. Nikdo s tím přitom tehdy nepočítal. Byl jsem tady naprosto spokojený,“ tvrdí Trousil, jenž na Slovácko zamířil ze slovenské Dubnice. „Nevrátil jsem se tam, odkud jsem odcházel, ale do absolutně jiného klubu,“ vypozoroval za první dva dny od návratu.

Tehdejší Synot fungoval pod záštitou rodiny Valentů, kteří jej řídili. „Byl to domácký klub. Všichni jsme měli prakticky stejné peníze a hrálo se za stejné prémie. Byli jsme jedna velká rodina,“ vybavuje si Trousil.

Jenže od úplatkářské aféry v sezoně 2003/04 se klub prakticky znovu narodil. „Z vedení už nezůstal vůbec nikdo. Hrajeme na jiném stadionu. V klubu nezůstal jediný hráč. V pátek mě přišel přivítat jen Míra Hlahůlek. Byl jsem v kontaktu s ním, s Liborem Soldánem a Jirkou Kowalíkem,“ prozradil odchovanec Kutné Hory.

Přestože neměl Trousil ani ve svých necelých 36 letech nouzi o ligové nabídky, Slovácko prý pro něj bylo jasnou volbou. „Už jen proto, jaký je tam nádherný stadion. Mluvil se mnou trenér Soukup i ředitel Krejčí, od nich byla nabídka nejvážnější. Přestože se kluci nepohybovali ve středu tabulky, chodilo na ně pět tisíc lidí. Právě pro ně se fotbal přece hraje,“ těší se na tradiční bouřlivou atmosféru.

Přitom mu na stole přistála ještě jedna konkrétní nabídka z Čech a další údajně velmi zajímavá ze druhé nejvyšší soutěže, kterou dostal i jeho parťák Tomáš Polách. „Měli jsme jít oba do mančaftu, který chce hrát příští rok o postup. Ale Slovácko už se mnou komunikovalo během jara. Nebyl problém se na podmínkách domluvit. Čekalo se pouze na vyrovnání s Brnem, což se stalo ve čtvrtek a v pátek jsem přijel,“ popsal Jan Trousil cestu za novou prvoligovou výzvou.

Nechybělo mnoho a na Slovácku se mohl potkat s Tomášem Poláchem, který také pamatuje slavné okamžiky staroměstského Synotu. „Byli jsme o tom přesvědčení. V první fázi jsme vše ještě řešili i s Petrem Švancarou. Těšili jsme se, že si všichni tři zahrajeme spolu. Bohužel dopadlo to jinak, ale to už je fotbal. Nakonec si nás kluby se Švancim vyměnily,“ poukázal na nevyzpytatelnost fotbalového života.

Trousil na podzim 2010 společně s Poláchem odnesl nevydařené výsledky Zbrojovky a po šesti letech služeb musel odejít. „Přesto jsem tam měl ještě roční smlouvu. Ale za ten poslední rok se tam změnilo spoustu věcí, ke kterým se nechci vyjadřovat,“ odmítl být konkrétnější. Poté se však přece jen rozpovídal. „V Brně jsem strávil šest krásných let. Nic mi tam nechybělo a měli jsme našlápnuto, abychom hráli o čelo tabulky. Bohužel stěžejním hráčům se neprodloužily smlouvy. Přicházeli noví, kteří je měli nahradit, což se jim ale nepodařilo. Nijak se na tento stav nereagovalo a dopadlo, jak mělo – sestupem. Ale nedávno jsem hodinu mluvil s majitelem panem Prossem a v klidu jsme si popovídali. Nerozešli jsme se ve zlém a přeji jim, aby postoupili zpět,“ tvrdí Jan Trousil.

Posila Slovácka však s příchodem do Uherského Hradiště o stěhování z moravské metropole ani neuvažuje. „Dcera mi chodí do školy v Brně, takže s rodinou tam zůstaneme a budu dojíždět. I proto jsem si vybral angažmá, které mi do hodiny umožňuje rychlé přesuny,“ pochvaluje si někdejší hráč Kladna a Neratovic.