Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Co se teď bude dít, si nedokážu představit. Je to nádherné, velký úspěch," vykládal kouč Nedachlebic Libor Soldán, který emoce nedával příliš najevo. „Já teď pojedu domů, protože ráno jdu do práce. Ale někteří kluci si vzali volno," přiznal Soldán.

„Zklamání je to vždycky, ať už v první lize, nebo krajském přeboru. Ale za pět minut kluci zapomenou. Už to, že jsme si zahráli finále tady na Letné, je úspěch. Myslím, že bude veselo," bral porážku s nadhledem Ladislav Ďurďa při znělce šampionů a zkrápění hráčů Nedachlebic šampaňským.

Nutno dodat, že nic jiného mu nezbývalo. Nedachlebice jeho tým herně přejely. Snad největší šancí Slušovic byla už v 6. minutě střela Burši, která skončila těsně vedle Hájkovy tyče. „Soupeře jsme nepustili pomalu k ničemu," pochvaloval si Soldán, někdejší výtečný stoper staroměstského Synotu. „Potýkáme se s tím celou sezonu. Nemáme typické hrotové útočníky, kteří by naše úsilí v poli korunovali gólem. Mít podobné útočníky, jako mají Nedachlebice, výsledek mohl být jiný," myslí si kouč Slušovic.

Už ve 3. minutě se před Hašou otevřela slušovická obrana, ale to se své šance ještě zalekl. V 8. minutě si pohrál se dvěma obránci rychlík Sedlář, krásně vypálil, ale míči dal špatnou faleš. „Dělal nám největší problémy. Na něj jsme neměli, abychom ho zastavili," přiznal Ďurďa.

Po čtvrt hodině hry pak krásně z přímého kopu Haša protáhl Štefka v brance, který ale na míč letící na vzdálenější tyč nedosáhl a Nedachlebice poprvé slavily. Slušovice se sice chvíli nadechly k náporu, ale Hájek sbíral jen „maliny". Pak přišly dvě podobné střelecké pozice Faldyny, ale v prvním případě z velkého vápna jen rozezvučel břevno a podruhé přestřelil. „Od první minuty jsme šli víc za vítězstvím. Kluci hráli výborný fotbal. Měli jsme tam několik šancí v obou poločasech. Když to bylo dlouho 1:0, strachoval jsem se, abychom nedostali nějaký hloupý gól. Ale kluci to odmakali. Bylo vidět, že to strašně chtěli vyhrát. Dali do toho srdíčko a navíc i fotbalovost," lebedil si Soldán.

Po pauze to ještě Slušovice zkusily, ale postupně se Dobeš a spol. spíš ponořili do křeče. „Zdálo se, že jsme druhý poločas měli víc ze hry, malinký tlak jsme nákopy vyvinuli. Soupeř ale vyhrál zaslouženě tím, jak se na zápas připravil. Měl silný útok a pomohlo jim, že se uzdravil Faldyna," zmínil Ďurďa klíčovou postavu fotbalových „Fialek".

Byl to právě někdejší kanonýr Synotu a Kunovic, který byl v 84. minutě na konci nádherného ťukesu. Kanonýr jen tečoval a Štefek podruhé musel lovit míč v síti. „To už jsme otevřeli obranu a rozhodli," věděl Ďurďa, jehož týmu v 78. minutě pomohlo břevno při další krásně kopnuté standardce Haši.

Nedachlebice to mrzet nemuselo, za necelou čtvrthodinku mohly vypuknout bujaré oslavy. I s přivezenými doutníky a láhví sektu, o kterých nechtěl kouč Soldán před zápasem raději ani vědět. „Jak vidíte, vedení se o to postaralo. Dovezli šampáňo i doutníky. Nachystali všechno. Je to oslava se vším všudy," usmál se Soldán a vydal se do víru oslav.

Finále poháru KFS

Slušovice – Nedachlebice 0:2 (0:1)

Branky: 15. Haša, 84. Faldyna. Rozhodčí: Zpěvák – Kostelník, Bernatík, 600 diváků.

Slušovice: Štefek – Janků, Burša, Čuřík, Poslušný – Hrnčiřík, Zbranek (76. Macík), Vlachynský, Dobeš, Lošťák – Šimek. Trenér: L. Ďurďa.

Nedachlebice: Hájek – Pisklák, Kaňovský, Soviš, Chaloupka – Brzica (80 Hána), Ryška, Haša, Bartoš (87. Zoubek) – Faldyna, Sedlář. Trenér: L. Soldán.

Brankář Adam Hájek slaví pohárový hattrick a říká: Jedu si zahrát Ligu mistrů

Zlín – Završil pohárový hattrick. Potřetí za posledních šest let včera zvedl na trávníku zlínské Letné gólman Nedachlebic Adam Hájek nad hlavu pohár hejtmana Zlínského kraje. V letech 2009 a 2011 slavil totiž se Spytihněví double a ve druhém případě zároveň i postup do divize. „Tohle je ale nejvíc," užíval si slastné pocity Adam Hájek poté, co udržel proti Slušovicím čisté konto.

Vážně tenhle triumf stavíte výš než postup do divize?

Tenkrát to bylo vysněné. Kdyby se ale tehdy do divize nepostoupilo, ve Spytihněvi by se to rozpadlo o dva roky dřív. Už nám chyběla motivace. Tohle vítězství je víc.

Které finále bylo nejtěžší?

Asi tohle než předchozí dvě. Předtím jsme věděli o soupeři, proti komu hrajeme. Ať už proti Provodovu, který jsme znali ze stejné soutěže. Podruhé to bylo proti Podkopné Lhotě, která hrála o soutěž níž a věřili jsme si na ni. Teď ale proti nám stál soupeř ze stejné soutěže, jen z jiné skupiny. Nevěděli jsme, co od toho čekat. Zápas byl jednoznačně v naší režii.

Čím to bylo, že jste soupeře k ničemu nepustili a zákroky pro vás byly chuťovkami?

Asi odhodláním. Chtěli jsme víc. To jednoznačně.

Jdete do práce?

Shodou okolností mám volno. V neděli odlétám na Sicílii. Dostal jsem se k plážovému fotbalu a letím tam na zápas Ligy mistrů, kde budu chytat za Bohemians Praha 1905.

Jak jste se k tomu dostal?

V Uherském Hradišti bývá beachové léto. Kluci vloni vyhráli celý turnaj a postoupili jsme na Český pohár do Prahy. Tam jsme skončili třetí a já jsem vyhrál cenu o nejlepšího gólmana. Za čtrnáct dnů mi volali, zda bych neletěl s reprezentací do Španělska na mistrovství Evropy.

Je to odměna?

Je. Dostal jsem se k tomu sice jako slepý k houslím, ale snažím se plážovému fotbalu věnovat nějaký čas. Je to příjemné. Člověk se aspoň někam podívá a uvidí krásný fotbal na písku.

Co je těžší?

Pro mě momentálně písek. Jsou tam odlišnější pravidla. I brankoviště je jiné. Je to o technice nohou, všechno se hraje vzduchem. A pohyb na písku je samozřejmě těžší.