Ale zlínští kamarádi ani přítelkyně prvoligového fotbalového obránce Vlastimila Vidličky se bát počeštělého přízvuku v jeho řeči nemusejí. „Doma by mi to neprošlo,“ tvrdí se smíchem teplický zadák.

V klubu působíte třetí sezonu. Zvykl jste si?

Celkem rychle, s adaptací velký problém nemám. Myslím, že v pohodě.

Jaký je rozdíl mezi životem v severních Čechách a na východní Moravě?

Záleží, jak si ho uděláte. Ale lidé tam jsou malinko jiní. Moraváci jsme přátelštější a otevřenější. Ale potkal jsem tam spoustu skvělých lidí, takže si tam nemám na co stěžovat.

Ani přízvuk jste příliš nezměnil.

Doma by mi to totiž neprošlo, kdybych přijel s českým přízvukem. Neříkám, že mi občas neustřelí nějaké počeštělé slůvko, ale i nadále jsem zůstal plnokrevným Moravákem.

Máte od spoluhráčů a přátel spoustu zakázek na dovoz valašské slivovice?

Občas mě někdo z kluků v kabině nebo známých požádá, abych přivezl nějaký litránek slivovice, protože tam samozřejmě není. Já vždycky milerád vyhovím.

Jak často se dostanete domů do Zlína?

Jednou za čtrnáct dní. Přítelkyni mám ze Zlína, tak se snažím jezdit co nejvíc, nebo ona za mnou. Je to ale složité. Ve Zlíně jsem celý prosinec, snažím se si tyto chvíle co nejvíce užít, ale už mi to pomalu končí. Bohužel. (Směje se.)

Jak reálné je ve vašem případě ještě zahraniční angažmá?

Do léta mám platnou smlouvu v Teplicích. Uvidím, jestli prodloužím, během ledna ji budu řešit. Venku by mě něco lákalo, protože mi bude třicet a už musím myslet i na zadní vrátka. Proto nebudu tvrdit, že bych nic nechtěl, protože je to samozřejmě o penězích.

Už jste ale jednou angažmá v zahraničí zkusil. Na jaře 2005 jste působil v polské Wisle Krakov, ale po skončení sezony jste odešel. Proč to nevyšlo?

Je to už dávno. Přesně nevím proč. Šel jsem tam za trenérem Ličkou, který si mě tam vytáhl. Po sezoně ale skončil, a tím pádem se i pro mě situace změnila. Wisla je velký klub s velkým finančním zajištěním. Mužstvo se hodně obměňuje. Přijdou jiní hráči, místo nich musí někdo odejít. Moc extra jsem nad tím nepřemýšlel.

Kdy se chcete vrátit do Zlína?

Jsem Zlíňák, s kluky jsem v kontaktu pořád. O dění v klubu se zajímám. Když přijedu a mám čas, tak se jdu s nimi pozdravit. Neříkám, že s vedením, ale občas si zavolám i s trenérem Markem Kalivodou. Určitě bych si na sklonku kariéry v dresu Zlína rád zahrál, doufám, že to bude v první lize. Snad se jim podaří postoupit, protože by si to zasloužili.

Přes špatný úvod i konec podzimu jste skončili s Teplicemi na 6. místě se ziskem 25 bodů. Jaké jsou příčiny vašich kolísavých výkonů?

Během podzimu se hodně obměnil kádr. Hrávali spíš mladší kluci, což je i příčina, že výkony nebyly stabilní. Tři zápasy jsme hráli slušně, potom další tři špatně. Mužstvo si musí sednout a uvidíme, co bude na jaře.

Jsou v Teplicích stále cíle poháry?

Cíle jsou vždycky stejné. Ale tím, jak se pohybujeme v lize a jaký tam máme bodový rozestup, tak v lize bude dosáhnout na pohárové příčky těžké. Ale jsme v Ondrášovka Cupu a tam nám jednoznačně velí dojít co nejdál, pokud možno i vyhrát a postoupit do Poháru UEFA.