Teprve vysoká výhra 5:0 v jarní předehrávce nad Bystrcí posunula tým alespoň na 13. místo.

„Představovali jsme si, že se budeme pohybovat jinde. Začátek sezony nám přitom vyšel, i když jsme se nevyvarovali některých herních výkyvů. Zlomem se nakonec ukázala zranění čtyř hráčů základní sestavy," připomněl otrokovický trenér Jaroslav Matějíček absenci Zálešáka, Bělašky, Šuranského a Dujky.

„Chyběla nám pak hlavně kvalita a kreativita ve středu hřiště. Na druhou stranu začali dostávat příležitost dorostenci a vlastní odchovanci klubu, například Zach nebo Ponížil. Velkou perspektivu mají i Juráň, Frydrych a Železník. Mužstvo tedy může do budoucna stavět na vlastních hráčích, to je velká výhoda," zdůraznil Matějíček.

Za jeden z nejvydařenějších podzimních duelů pak považuje výhru na hřišti Napajedel. Pohříchu šlo však o jediný tříbodový zisk viktoriánů mimo vlastní stadion.

„Slušné parametry snesl i náš výkon ve Vyškově. Sice jsme dovolili domácím vyrovnat, ale po herní stránce jsem byl spokojený," prozradil 48letý kouč.

Naopak do běla jej rozpálily zbytečné porážky na hřištích obou nováčků z Vracova a Bystřice nad Pernštejnem. „Jednalo se o jedny z našich nejslabších zápasů. V úvodu jsme nováčky nechali naskočit a pak už se nám nepodařilo jejich nadšení zlomit," mrzely otrokovického trenéra nečekané ztráty.

Samostatnou kapitolou pak byla závěrečná série šesti utkání s jediným získaným bodem. Ta má také za následek skutečnost, že viktoriáni příliš klidnou zimu neprožijí.

„V těchto zápasech se ukázalo, že mužstvo je na tom špatně hlavně mentálně. Téměř pravidlem bylo, že jsme si nechali utéct začátek, soupeř jednou dvakrát skóroval a bylo zle," vybavuje si Matějíček.

Další scénář už byl poměrně jednotvárný. Otrokovičtí protivníci se stáhli na svou polovinu a s těsným náskokem v zádech vyčkávali, co viktoriáni vymyslí. Těm sice nešlo upřít snahu, nicméně soužení v koncovce jejich úsilí degradovalo.

„Neproměňovali jsme ani ty nejvyloženější šance, zatímco soupeři trestali téměř všechny naše chyby. Od toho se pak odvíjel i psychický stav mužstva. Kluci si přestávali věřit a při zakončení postrádali potřebný klid a nadhled," líčil otrokovický kouč.

Teprve v předehrávce úvodního jarního kola viktoriáni smůlu protrhli a Bystrc zasypali pěti brankami. Nejlepšími kanonýry mužstva byli čtyřgóloví Trnčák s Juráněm, Viskupič se trefil třikrát.

Brankáři Kašík s Juříkem udrželi celkem třikrát čisté konto. Do všech šestnácti podzimních duelů zasáhli Juráň, Konečný, Zábojník, Ondráš, Foltýn a Viskupič. První jmenovaná trojice pak absolvovala plnou porci 1440 odehraných mi­nut.

Nejpilnějším sběratelem žlutých karet se stal s osmi napomenutími Konečný. Sedmkrát si žlutou barvu prohlédl zblízka také Juráň. Vyloučeného hráče však neměly Otrokovice ani jednoho.

I přes stávající postavení v tabulce se nedají očekávat razantní zásahy do mužstva. „Je sice možné, že někdo odejde, nicméně kostra mužstva by měla zůstat prohromadě," soudí Matějíček.

On sám už u toho ale nebude. Po deseti převážně úspěšných letech ve fotbalové Viktorii na vlastní žádost končí a klub hledá jeho nástupce. „Myslím si, že se nemáme za co stydět. Otrokovice hrály v divizi vždy důstojnou roli," bilancuje zkušený trenér, který za dobrou spolupráci poděkoval i předsedovi klubu Janu Ševčíkovi.

„Vím, že o něm spousta lidí nesmýšlí příliš v dobrém a kolují o něm nejrůznější zvěsti, nicméně náš vztah byl vždy férový. Co jsme si řekli, to platilo," dodává nejdéle sloužící regionální trenér u jednoho divizního mužstva.