Nejprve mu nabídl práci u dorostu, později si ho vytáhl k ligovému áčku. „Vlasta si mě vyhlédl a nabídl mi práci. Kdoví co bych dělal, kdyby mě neoslovil. Možná bych teď někde dělal obchodního zástupce,“ řekl Hoftych. S Marečkem ho nejprve pojilo pracovní pouto, ale brzy se z nich stali nerozluční kamarádi. A to i po odchodu uznávaného kouče do Teplic. „Často jsme si telefonovali a samozřejmě probírali fotbal. Tomu dával Vlasta strašně moc. Neznám jiného člověka, který by se mu tak obětoval. A takového už asi nikdy nepotkám. Často jsem mu říkal, ať ubere plyn, ale v tomto si moc poradit nenechal,“ uvedl současný trenér Zlína.

Během minulého týdne už věděl, že se jeho příteli přitížilo. „Začal ztrácet sílu a energii a přestal odpovídat na esemesky,“ popsal Hoftych. Když zlínští fotbalisté v sobotu zvítězili v Liberci a přetrhli sérii bez výhry venku, věnoval tři body kamarádovi. O den později se ale dozvěděl smutnou zprávu. „Vlasta nabral zbytek sil, dotlačil nás k vítězství, na které jsme dlouho čekali, a pak odešel,“ uvedl trenér.

„Opravdu si myslím a věřím tomu, že když odešel tak výjimečný člověk, určitě musel jít za lepším. Ve fotbalovém nebi prostě měli problém poskládat jedenáctku, tak si vybrali toho nejlepšího trenéra. Vlasta pořád zůstává se mnou, budu dělat fotbal i pro něj,“ slíbil Hoftych.

Ztráta kamaráda ho velmi zasáhla. „Byl to můj nejbližší přítel, který o mně věděl všechno. Mohl jsem mu říct cokoliv a byl jsem si jistý, že toho nikdy nezneužije. Jeho odchod strašně bolí, ale ještě hůř je na tom Vlastova rodina,“ pravil Hoftych, který oceňuje Marečkovu dobrosrdečnost. „Zajímal ho každý hráč, kterého kdy vedl. I kdyby ho pět let neviděl a on se mu ozval, že má problém, chtěl by mu okamžitě pomoci. Pořád potřeboval něco řešit. Zajímaly ho potíže jiných a přitom nerozlišoval, zda jde o uklízečku nebo o ministra. Vlasta byl prostě čistá duše,“ uzavřel Pavel Hoftych.

„Zajímal ho každý hráč. I kdyby ho pět let neviděl a on se mu ozval, že má problém, chtěl by mu pomoci.“