VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Vršava znamená pro Chytrého ostrov jistoty

Zlín /ROZHOVOR/ – Když zuří na moři bouře, touží námořníci po kusu pevné země. Takový ostrov stability a jistoty představuje pro fotbalového trenéra Jiřího Chytrého zlínská Tescoma.

7.5.2011
SDÍLEJ:

Jiří ChytrýFoto: DENÍK

Právě proto se po bouřlivých štacích v Uherském Hradišti, Ostravě a krátké epizodě v Karviné objevil letos v zimě opět na Vršavě. Uznávaný mládežnický odborník usedl na lavičku prvoligové sedmnáctky, které vdechl nový život.

Jste zpět ve Zlíně. Berete to jako návrat ztraceného syna?
Na jednu stranu asi ano, na druhou je to ale ve fotbale normální. Posty se točí, trenéři mění.

Ve Slovácku ani v Baníku jste dlouho nevydržel a neodcházel zrovna v nejlepším. Co se stalo?
Pracoval jsem na úrovni, kdy mladí přechází z dorostenecké do dospělé kategorie. V našem prostředí to znamená juniorka. Měl jsem představu, jak by to mělo fungovat a ani v jednom z těchto klubů – a obecně v českém fotbale – to nefungovalo. Moje práce se pak rozplynula, byla neefektivní a zbytečná. Jsem přesvědčený, že tohle je nejdůležitější fáze vývoje mladého hráče. A pokud se systémové věci nezmění, na tomhle postu už nechci dělat.

Můžete rozvést, co vám vadilo?
Byl jsem oslovený s tím, že prioritou klubu je uplatnění vlastních hráčů z akademie. To se mi obrovsky líbilo a půl roku to fungovalo. Jurkemikovi jsem dělal u áčka asistenta a jako šéftrenér jsem dohlížel na mládež. Měl jsem kompetence i pravomoc. Se změnou vedení klubu jsem ale o ně přišel a stal se na čas koučem juniorky. Jenže celou přípravu jsem dělal s kádrem, který potom do soutěže vůbec nezasahoval. Pro mě to byla absolutně bezpředmětná záležitost. Ubíjelo mě to. Na tohle stačí vedoucí mužstva, který dostane lístek se seznamem, kdo bude hrát.

Nadřízení nešli přesvědčit?
Mluvili jsme o tom, ale takhle to bylo nastavené. Priority byly jiné, začali se kupovat hotoví hráči. Snažil jsem se bavit o budoucnosti, jestli je perspektiva na postu šéftrenéra mládeže. Vedení klubu se ale nevyjádřilo, a proto jsem využil nabídku Baníku Ostrava s tím, že tam to bude jinak. S panem Ličkou jsme se v teoretické oblasti shodli. Jenže jsem zase přišel do klubu v době, kdy měl spoustu jiných problémů. Ať to byly finance, nevyplacené závazky a tak dále. S příchodem trenéra Koubka byl rok A-mužstva úspěšný, ale zase se změnila strategie a z juniorky se stalo typické béčko se všemi negativy.

V té době se hodně mluvilo o tom, že Baník neplatil. Byl to i váš případ?
Odcházel jsem s tím, že mi dlužil v uvozovkách hodně peněz. V současné době to máme vyřešené.

Nebojíte se, že stejné pracovní potíže nastanou i ve Zlíně?
Ne, protože nejsem na post trenéra juniorky. Vrátil jsem se na místo, kde vím, jak to v českém fotbale funguje. Pro nikoho nehrozí žádné překvapení. Zlín navíc patří u nás ke stabilizovaným klubům. Dělá sice ve skromných podmínkách, ale co se řekne, to platí. To byl pro mě jeden z hlavních argumentů. Trenérská práce mě baví a tady jsem našel na ni klid.

Jste trenérem sedmnáctky. Není to pro vás málo?
Tak to nevnímám, protože mě fotbal musí živit. A kdybych dnes dostal nabídku do Slavie Praha, do Bohemky, která nevím, jestli bude existovat, nebo do Sigmy Olomouc, které hrozí soudy, tak bych nešel. Do Ostravy jsem bral celou rodinu, a abych ji zase tahal za pár měsíců zpátky, je nepřípustné. V takovém prostředí se strašně těžko pracuje. Ať už hráčům, trenérům, nebo funkcionářům. Řeší se existenční věci, je to obrovský problém.

Jak se s tím dá bojovat?
Nijak. Chodíte se ptát a odpověď nedostanete prakticky žádnou. Nemyslím si, že by nechtěli, ale sami nevědí. Je to existenční nejistota, do níž zavlečete celou rodinu. Řešíte ji půjčkami všude možně. Do nějaké meze to jde, pak už to ale hoří. Po roce v Ostravě jsem to musel ukončit, hrozilo, že mě budou honit exekutoři.

Neobával jste se, že své peníze už neuvidíte?
Strach jsem měl. Byla to ale částka, o kterou kdybych přišel, tak nás nezničí. Obrovsky by mě to mrzelo, doplácel bych na to třeba pět let, ale jako rodina bychom přežili.

O Zlínu se říká, že nikomu nic nedluží a platí včas.
Je to pravda. Znovu opakuji, pro mě to byl jeden z nejdůležitějších argumentů se vrátit. Měl jsem nabídky z prvoligových klubů i k áčku do role asistenta. Mohl jsem jít na post šéftrenéra mládeže. Jenže tam nebyla stabilita jako ve Zlíně. Navíc jsem tady doma, bydlíme ve vlastním bytě, manželka tu má práci, kterou si musela znovu najít. Pokud by náhodou problémy přišly i sem, tak jsme schopni je řešit mnohem bezbolestnějším způsobem,, než když jsme v pronajatém bytě v cizím městě a oba bez práce.

V Tescomě jste dostal na starosti prvoligový tým sedmnáctky. Po podzimu byl bez vítězství beznadějně poslední s pěti body. Na jaře jste získali v sedmi kolech dvanáct bodů. Jak jste dokázal mužstva postavit na nohy?
Přišel jsem k mančaftu a snažím se pro něj v rámci svých možností a zkušeností dělat maximum. Jsem rád, že je tam odezva.

Co konkrétně se změnilo?
V šatně nebyla dobrá atmosféra. Kluci byli dole. To by položilo i chlapy, když půl roku nevyhrajete. I s mým předchůdcem Milanem Hankem jsme se shodli, že kluci tak špatní nejsou, aby byli poslední. Jim se ale nepovedl úvod podzimu. Hráli vyrovnané zápasy, jenže nebodovali. Pak se propadli psychicky dolů a bylo důležité jim dodat sebevědomí a vrátit jim zpátky víru ve vítězství. Dnes můžu být jenom rád, že se to povedlo. Mančaft je teď jinde.

Jaký je váš recept?
Považuji se za trenéra, který je směrem k fotbalu i hráčům veskrze pozitivní. Atmosféra v šatně u všech mančaftů, u nichž jsem dělal, byla vždy přátelská. U mládeže to vnímám jako samozřejmost. Ale jenom to nestačí. Hodně také dám na sebevědomí hráčů. Těžko se někdo přesvědčuje, když půl roku nevyhrál. Tihle kluci ale na tohle slyšeli a přípravné zápasy nám ukázaly, že by to mohlo jít. Je to hodně o hlavách. Aby kluci věřili sami sobě, tomu, co dělají. Aby si dovolili těžké věci. Měli možnost chybovat a vědět, jak na to reagovat. Mohli jsme ale odehrát dobré zápasy a pořád čekat na zlom a okamžik procitnutí. Naštěstí jsme už za ním.

V diskusi na klubových stránkách se občas objevilo, že tohle je ztracená generace. S tím asi nesouhlasíte, že?
Jednoznačně. Vidím pět šest hráčů, kteří mohou dorůst do zlínského áčka nebo profi fotbalu. Rozhodně to není nepodařený ročník. Dominantní hráč v týmu asi není, ale tři čtyři kluci jsou na tom na svůj věk velmi dobře. Nadstandardní výkony podává Pavel Novák v bráně, Dulík v obraně, Očadlík v záloze, šestnáctiletý Višněvský hraje pravidelně. A mohl bych jmenovat další čtyři hráče.

Od příští sezony se mění struktura soutěží mládeže. Liga starších dorostenců se uzavře, mladší se rozdělí na českou a moravskou část. Co na to říkáte?
Nebude to ku prospěchu věci. Přijdeme o kvalitní zápasy. Ubudou duely se Spartou, Slavií. V Čechách moravské soupeře nahradí, u nás to bude těžší.

Štve vás to hodně?
Neřeším to. Doteď jsem na všech předchozích štacích za něco bojoval a pokaždé jsem za to byl po zásluze potrestán. Proto přijímám věci, jak jsou, a v rámci podmínek, které neovlivním, se budu snažit udělat pro kluky maximum.

Autor: Petr Fojtík

7.5.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zlínští hokejisté (v modrém) v 16. kole extraligy doma hostili Liberec. Na snímku brankář Kašík

Kašík v euforii: Neskutečné. Straší nás minulé roky

AKTUALIZOVÁNO

Hokejisté Zlína předvedli další famózní finiš a zdolali Liberec

Další obrat dokonán! Hokejisté Aukro Berani Zlín dokázali dotáhnout další obrat. Tentokrát po dvou slepených gólech během 42 vteřin Liberec vedl 2:0. Jenže beranům stačily poslední dvě a půl minuty, aby vyrovnali na 2:2 Lotyši Robertsem Bukartsem a Ralfsem Freibergsem.

NEPŘEHLÉDNĚTE: Výsledky voleb ze všech obcí v našem okrese

Emocemi a překvapeními nabitý volební víkend přinesl spoustu zajímavých změn, výsledků a reakcí. Tištěný pondělní Deník jich bude plný.  

Alena Gajdůšková: Radost mi kazí neúspěch, chci bojovat za pacienty

S rozporuplnými pocity se vrací do vrcholové politiky Alena Gajdůšková z ČSSD. „Z výsledků sociální demokracie jsem smutná a nešťastná. V kraji máme jediný mandát a získala jsem ho já. To je pro mě velice rozporuplné. I vůči Antonínu Seďovi, kterého takto ve sněmovně střídám a který byl vždycky slušným politikem,“ říká Gajdůšková.

Po patnáctileté práci poslance půjdu normálně pracovat

„Ani v těch nejčernějších snech,“ komentuje sociální demokrat Antonín Seďa volební výsledek jeho strany. Stejně jako řada jeho spolustraníků ve sněmovně končí. Po 15 letech.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení