Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Samozřejmě doufám, že vyhraje Chorvatsko. Zápas skončí 3:1. Naši reprezentaci tipuji i jako letošního evropského šampiona. Avšak pokud na trofej nedosáhne, tak bych chtěl, aby zlato získalo Česko," usmál se čtyřiadvacetiletý rodák z Rijeky.

Má Chorvatsko momentálně lepší národní mužstvo?

Papírově ano, skoro všichni hráči působí ve velkých evropských klubech. Jenže v reprezentaci nehrávají v zájmu týmu. Snad se to teď změní. Česko naopak nemá zvučná jména, zato fotbalisté dýchají jeden za druhého. To je nejdůležitější na takovém turnaji, jako je EURO. Česko se ukázalo velmi dobře již proti Španělsku.

Hecujete se před utkáním s kamarády z České republiky, respektive ze Zlína?

Ne, s těmi vůbec. Spíš volám Vukadinovičovi (srbský fotbalista ve službách Zlína – pozn. red.), ať se pořádně dívá na Chorvatsko. Aby alespoň věděl, jaké to je hrát na EURO, protože ze své země tento zážitek nemá. (smích)

Když se zaměříme ještě na Chorvatsko, má nejsilnější výběr za poslední roky? V roce 1998 senzačně získalo bronz na MS ve Francii, ale pak dopadlo nejlépe na EURO 2008, kde dokráčelo do čtvrtfinále.

Šampionát z devadesátého osmého si moc nepamatuji, bylo mi šest let. Kvalitní mužstvo jsme měli na každém velkém turnaji, jenže také v minulosti hráči vždy hráli pro sebe a tým nefungoval jako tým. Proč se tak dělo, to nikdo neví. U nás se říkalo, že je to tím, že si hráči vydělávají obrovské peníze v klubech a reprezentaci pojímají jako dovolenou. Všichni doufáme, že teď nám fotbalisté náš pohled vyvrátí. Je pravda, že těžko budeme mít v budoucnu ještě silnější mančaft, než je nyní. Musíme využít všech předností, abychom se na turnaji dostali co nejdále. Hlavně je nutné, aby byla v mužstvu výborná atmosféra a aby mělo hodně štěstí.

Mají experti, média a fanoušci v Chorvatsku velká očekávání od reprezentace?

Ano, obrovská. Celá země sní o vítězství na EURO. Proti Turecku jsme udělali první krok, duel jsme zvládli.

Jak země prožívá šampionát?

Strašně moc, fotbal je u nás o parník sport číslo jedna. Všichni nyní zapomínají na problémy ve státě, v politice a společně fandí. Jsme velmi hrdý národ. Na náměstích se zápasy našeho týmu vysílají na velkých plátnech, mezi lidmi se dělá sranda a hodně se pije. (smích) A když Chorvatsko vyhraje, bouchají se petardy a zkrátka probíhají pořádné oslavy. (úsměv)

Nyní ovšem příznivci i smutní, kvůli úmrtí otce Darija Srny. Vyjadřují kapitánovi týmu podporu?

Ano, všichni. A doufají, že proti Česku bude hrát. Sám Darijo říkal, že bude chtít nastoupit a bojovat na počest taťky.

Modrič je skromný a poctivý kluk

„Záložník Luka Modrič je jeden z mála našich reprezentantů, který od narození žil v Chorvatsku a strávil zde celou mládežnickou kariéru. Do zahraničí přestoupil až jako profesionální hráč a dotáhl to až do Realu Madrid. Uspěl ve světovém fotbale díky svému talentu, tvrdé práci a cílevědomosti. U nás jej máme všichni rádi, protože je to skromný a poctivý kluk. Jen lidé často říkají, že v reprezentaci nepodává takové výkony jako v klubu, že do hry nedává tolik srdce. Máme i další borce, třeba útočníka Maria Mandžukiče nebo záložníka Ivana Rakitiče, kteří jsou ale právě těmi příklady, co v dětství nevyrůstali v Chorvatsku. Rakitič dokonce začal hrát za naši reprezentaci až v mužích. Předtím jej vychovávalo Švýcarsko, kde se narodil chorvatským rodičům."

Diego Živulič, fotbalista