Jaká změna fotbal posunula dopředu?
Změnila se hlavně hřiště, dneska se už nehraje na škvárovém. Jsou tady travnaté a umělé plochy, můžete trénovat celoročně. Lepší je také vybavení, dresy, ale i balony. Kopačky byly kotníkové boty, na spodek se tloukly špunty. Když jsme přijeli na dědinu, neměli jsme se kde umýt.

Jaká změna je naopak tou negativní?
Zatímco jsme hrávali na ulici, měli jsme k dispozici plácky a školní hřiště, tak kluci v nižších třídách nemají kde být. Když nyní chcete trénovat, musíte za to zaplatit. Jedná se o náklady, na které oddíly z I.A. třídy nemají peníze, stejně aby platily tělocvičny, to by se mělo zlepšit. Když si to spočítáte – tak máte 400 Kč na hodinu, jste tam dvě hodiny a hned je to 800 Kč za trénink.
Pro děti by se mělo dělat více. Bydlím u školy, vidím tělocvik. A je to hrozné. Nedá se ani říct, že je to tělocvik, každý se vymlouvá.

Jsou pohodlnější…
Všechno mají. Když chtějí do kina, jdou, když někam jinam, tak taky. Neberu jim to, ať si užívají, vždyť jsou mladí. (s úsměvem)
Podívejte se, jak to máte nyní s koronavirem – prakticky půl roku jsme nebyli na hřišti. Bavili jsme se s kluky, kteří trénují, zda to vůbec dáme dohromady. Nejsme ligové oddíly, bude trvat delší dobu, než znovu začneme. Letošní ročník je odepsaný, možná stihneme přátelák. Navíc budou jiné zájmy, ne všem se bude chtít.

Obrovskou konkurencí jsou moderní technologie…
Záleží právě na rodičích, pro které je to určitá oběť – šestileté dítě musí dovést, vyzvednout. Když nechtějí, tak dítě radši dají na počítač. Malý kluk nepůjde sám, to bych ani nechtěl. I když je doba odlišná, nemusí být celou dobu ta počítačem. Když jsme byli ještě ogaři, otec došel, šli jsme si kopat a do balónu mlátili celý den.

Mluví se o prosazování dětí do zápasů jejich rodiči. Je to jen pověra, nebo pravda?
Domnívám se, že v nižších třídách se to neděje. Jsme rádi, že kluci dojdou a dáme mančaft dohromady. Řekl bych ale, že něco pravdy na tom bude. Osobně jsem nikdy nic takového nezažil a doufám, že ani nezažiju.
Pokud máte třináct let, pomalu ani nenahrajete a jste v základní sestavě…kluci sami poznají, jestli je to z protekce, nebo není. Nejsou hloupí. Šanci musíte dát všem. Nejde, abyste hráče prosazoval. Sport děti vychovává. Jeden musí bojovat za druhého.

Velkým tématem je výchova talentů dnes a v minulosti. Jak byste to porovnal?
Dříve v nižších oddílech trénovali bývalí hráči, dělali to bez trenérských kurzů. Dneska je to organizované, trenéři jsou kvalitnější, ví, jak trénovat, kluky připravit. Také je to o kvalitě tréninků. Talentovaní hráči budou pořád, ale musí být vedení.

Jak je vůbec složité shánět lidi do fotbalu?
Je to hodně těžké. Každý řekne, že má práci a nestíhá. Mizí mládežnicí, tím pádem hráči. V okrese Zlín ubylo žákovských i dorosteneckých mužstev. Není odkud brát. Když nemáte mládež, nemáte nic – ať je to fotbal, ale i házená či hokej. Z kvantity zároveň roste kvalita. Je lepší, když máte dvacet dorostenců a můžete vybrat jedenáct hráčů, než když jich máte třináct. Není poté taková soutěživost.
V Malenovicích dříve byly školní a třídní turnaje, chodili sem přespolní kluci. Dneska o to není zájem. Pokud to neuděláte ráno v rámci školy, tak odpoledne nikdo nedojde. Když od 12letého kluka slyšíte, že fotbalu se už nahrál, tak se musíte zasmát. S mladými jsou potíže ve všech sportech, je to ústup ze slávy.

České prostředí je zasaženo korupčními skandály. Jak to bylo v minulosti, řešilo se také hodně?
Věděli jste, že si vás rozhodčí podávali venku a poté vám pomohli doma. Dříve to v těchto třídách bylo takové strýcovské. Rozhodčí byli dobří, špatní. Ale tolik se to neřešilo. V tomhle ohledu se to rozmohlo.

Je to tedy častější?
Když to vidíte nahoře v první a druhé lize, jak se mají chovat ve čtvrté třídě? V oddílech dříve nebylo tolik peněz, abyste někomu dali 500 Kč, což dneska nic není, za to vám nikdo nezapíská. Rozhodčí jsou kapitola sama o sobě, nikdy to nezměníte. Každou chybu jim nemůžete dávat za vinu – i když jim nezaplatíte, tak ji udělají. A poté zase budou pískat dobře. V dnešní době je tolik penalt, polovina národa ani neví, jestli byla, či nebyla. Je to ale světový trend. Děje se jak u nás, tak i v Anglii.

Máme tu také simulování…
Hráči dříve nebyli tolik měkcí – udělal jste si výron, šel k doktorovi, ten se vám podíval na nohu a v neděli jste už hrál. Dneska máme zranění, nachlazení. Kluci ani neuměli tak spadnout. Nepamatuji si, že bychom ve čtverci tak simulovali. Když vás někdo kopl do kotníku, tak jste to cítil, pochopitelně to bolelo. Nebo se kope roh, protihráč ho pomálu vysleče a nic se z toho neděje. Někdy se naopak píská zbytečně, úzkostlivě.

Na co ve fotbale vy osobně nejradši vzpomínáte?
Že jsem hrál fotbal s kluky, se kterým jsem byl. Chtěli jsme vyhrávat, měli jsme dobrou partii. A to ve více oddílech. Za dědinu jsme bojovali. Když jsme prohráli 0:3, tak jsme se pohádali. Dneska za stejného stavu je každý vysmátý, jakoby se nic nestalo. Záleží na kolektivu, jaká je parta – u mladých to dělá trenér.
Možná se dožijete toho, že sporty se budou rušit, nebudou na ně peníze, vše se začne zdražovat, oddíl to už nebude schopný utáhnout. Peníze nejsou. Musíte zaplatit vodu, plyn, elektriku, jinak to nejde, jsou to těžké položky. Údržba stojí hodně.

František Záležák (71 let)
- v Malenovicích působil do vojny, na kterou odešel do Dukly Brno, poté se vrátil zpátky.
- hráčskou kariéru i vinou zlomené zánártní kůstky ukončil ve 28 letech.
- udělal si trenérský kurz, působil u dorostenců. Ve 32 letech trénoval Louky, kde strávil pět let.
- trénoval také mladší žáky, nyní se v Malenovicích věnuje předpřípravce
- Lhotu u Malenovic vytáhl ze čtvrté třídy až do Okresního přeboru
- v Malenovicích trénoval krajskou soutěž