Impozantní byl už příjezd domácích na stadion Santiago Bernabeú. Na autobus Realu čekalo kolem dvaceti tisíc fanoušků, kteří si příchod hráčů do útrob stadionu užili. Už tam byla skvělá atmosféra, všude fanschopy, restaurace, vše žilo fotbalem.
Výjimečná byla atmosféra i během zápasu. My, co jsme fandili Juventusu, jsme si jí užili o to více, že italský klub postoupil.
Sám jsem si během kariéry na stadionu Santiago Bernabeú nikdy nezahrál. Jen jsem tam trénoval, ale protože jsem byl po zranění, do zápasu jsem nakonec nezasáhl. Sledovat dění na stadionu z lavičky bylo zajímavé, ale z tribuny jsem si ho jako divák užil ještě mnohem více.
Byli jsme také na hotelu, kde bydlel Juventus, měli jsme tam schůzku s Pavlem Nedvědem. Hezky jsme si několik hodin popovídali. Hráčů jsem moc nepotkal, jen tři, měli totiž svůj program.
Juventus teď čeká velmi těžké finále proti Barceloně. Je pro něj určitě výhodou, že se rozhodne v jediném utkání. Všichni víme, jak dopadali hosté na hřišti Katalánců. Co se týká přípravy Juventusu na finále, troufám si tvrdit – jak znám italskou povahu a tento klub – že nepodcení ani tu nejmenší drobnost.
Na finále Ligy mistrů do Berlína nepojedu, zůstanu doma u televize. Mám ten den jiný program. Ale nelituji toho. Je skoro pravidlem, že semifinále nabídne lepší fotbal než finále a já si souboj s Realem v Madridu moc užil.
Se Zlínem nás čeká finiš, poslední tři kola rozhodnou o tom, zda postoupíme do nejvyšší soutěže. Už v sobotu nás čeká Táborsko na jeho hřišti. Je to ze soupeřů, na které ještě narazíme, určitě ten nejsilnější. Mají dobré výsledky, i když poslední dva zápasy jim moc nevyšly. Na to ale nesmíme hledět.
Potom přijde doma Vlašim a končíme v Třinci. Nepochybuji o tom, že do všech zápasů nastoupíme skvěle připravení. A věřím ve šťastný konec.
Držme si palce!
Váš Zdeněk Grygera
