I když spousta žen si zřejmě vztah s profesionálním sportovcem dost idealizuje, podle Džafić to má i své nevýhody. „Život s fotbalistou je jako kolotoč,“ tvrdí sympatická blondýnka. „Hodně stěhování, pořád si člověk musí zvykat na nová místa. Celkově nejde nic moc naplánovat dopředu,“ posteskne si. Zase se ale nenudí. „Je pravda, že spolu poznáme spoustu nových míst i lidí,“ uvědomuje si.

Díky kariéře manžela už vystřídala několik měst a dvě země. V Česku žila nejen doma v Táboře, ale i ve Zlíně a krátce v Mladé Boleslavi. A nyní poznává Balkán, odkud fotbalista pochází. Džafićovi ale nebydlí ve městě Visoko, kde se bývalý záložník Fastavu narodil, ale v Tuzle.

Malá zeměpisná odbočka: po Sarajevu a Banja Luce je to třetí největší město Bosny. Leží na soutoku řek Jala a Solina v severovýchodní části země kousek od hranic se Srbskem. V roce 2013 v něm žilo osmdesát tisíc obyvatel, dnes je toto číslo podobné. Je průmyslovým centrem regionu, které se specializuje na výrobu soli, chemický průmysl a výrobu energie. „Město je hezké,“ tvrdí. „Už jsme si tu zvykli a žije se nám tady dobře. Našli jsme si pár přátel a celkově je to tu moc příjemné,“ přidává.

Na jihu Evropy jí nejvíce schází rodina, přátelé a české jídlo. „A v mém případě ještě více dětských koutků,“ usmívá se.

I když žije v cizí zemi, moc rozdílů nenachází. „Akorát jsem si všimla, že v Bosně to více žije večer. Lidé jsou tu trošku příjemnější než u nás v Česku,“ dodává.