„Ve fotbale jsem nic podobného nezažil, ale Olomouc znám, město není moc na kopci, takže tohle tady občas bývá,“ bral bývalý gólman Sigmy nečekanou situaci s nadhledem.

Když po sedmdesáti minutách rakouští rozhodčí usoudili, že bude lepší pohárový duel přerušit a počkat, až mlha ustoupí, měl Zdeněk Zlámal jasno: „Všem jsem říkal, že počasí určitě lepší nebude. To tady bývá až druhý den v poledne.“

Jenže co teď? Přes šest tisícovek diváků na Andrově stadionu začalo být nervózních, na klidu to nepřidalo ani samotným hráčům. Zlínský brankář však orodoval za pokračování. „Brankovému rozhodčímu jsem říkal, ať udělají vše pro to, aby se zápas dohrál. Nevím, co by následovalo, jestli by se někdy muselo dohrávat těch dvacet minut nebo jak by to bylo…“ přemýšlel Zlámal nad náročnou logistikou.

Přání se mu splnilo, po dvacetiminutové přestávce se ještě stejná porce utkání dohrávala. A zejména pro muže stojících mezi třemi tyčemi nešlo o nic jednoduchého, vždyť na druhou stranu hřiště nešlo vidět! „Bylo to náročné. Nic moc jsem neviděl, natož na druhou stranu, jen podle reakcí diváků jsem usoudil, že jsme tam měli nějaké závary. Ale když oni kopali standardku z půlky, tak jsem si radši trochu couvnul, protože balon jsem viděl až u mě. Celá dráha letu nebyla vidět,“ vysvětloval jednatřicetiletý fotbalista, pro kterého to byla těžká premiéra v dresu Fastavu.

Šanci dostal po nepřesvědčivém výkonu Stanislava Dostála v posledním ligovém utkání proti Jihlavě. „Dozvěděl jsem se to s předstihem, to je vždycky pro gólmana lepší. Připravil jsem se na to. Do Olomouce jsem se těšil, je to můj domov, mám tady byt a jednou se sem vrátím,“ konstatoval Zlámal.

Jenže úvod zápasu rozhodně podle jeho představ nebyl. Ševci se sice díky Diopovi dostali do vedení, jenže pak dánský velkoklub dobře zakombinoval ve středu hřiště, roztáhl hru na pravou stranu, kde byl úplně volný Peter Ankersen, jenž Zlámala prostřelil. První střela na „domácí“ bránu a bylo vyrovnáno. „Nepříjemné, ale myslím, že jsem dost zkušený na to, abych to ustál a poradil si s tím. Musel jsem být připravený na to, že budu muset chytit ještě něco v dalším průběhu. Ale nebylo třeba, obránci hráli fantasticky,“ nedělal si z toho hlavu borec, který prošel Itálií, Španělskem či naposledy Tureckem.

Právě v tamním Alanyasporu Zlámal v létě skončil, přestože ještě o pár týdnů dříve Deníku vyprávěl, jak rád by zůstal. Narychlo tak přijal nabídku Zlína, odkud se před deseti lety odrazil do světa velkého fotbalu. „Konec v Turecku byl z minuty na minutu, člověk se tam moc nevyzná, je to tam trošku divočina… Ale ve Zlíně jsem si zvykl, dojmy jsou zatím výborné.“

Otázkou je, zda Zlámal zůstane coby nová jednička v brance i v neděli proti Mladé Boleslavi, či zda kouč Bohumil Páník po vzoru pražské Slavie bude brankáře napříč všemi soutěžemi různě točit. „Nevím, je to na trenérovi. Myslím, že jak Standa (Dostál), tak Milan Švenger jsou dobří gólmani,“ uzavřel Zdeněk Zlámal.