Pravidelně se navštěvovali, debatovali o fotbale. Možná proto pětatřicetiletého Dušana Žmolíka nepřekvapilo, když se mu starší kolega ozval, aby spolu probrali situaci ve Zlíně. „Po pár dnech mě kontaktoval, ať jsem připravený, že se mi ozve. Byl jsem jako na špičkách, pak mi v pondělí zavolal a já přijel v úterý do Zlína seznámit se s pány Grygerou a Gojšem. A večer přišla nabídka,“ popisuje svůj příchod do Zlína bývalý fotbalista Opavy a Uničova, který naposledy vedl třetiligovou Mohelnici.
Dříve rodák z Rýmařova působil i jako kondiční kouč u české dvacítky. Nyní bude společně s kolegy Petrželou a Kameníkem tahat z bryndy Zlín.

Rozmýšlel jste se nad nabídkou Zlína dlouho?
Je pravda, že předchozí klub se mi opouští velmi těžce. V Mohelnici jsme i přes všechny obrovské problémy odvedli kus práce. Neodcházel jsem odtud s lehkým srdcem, ale taková nabídka nejde odmítnout.

Co vás na práci v nejvyšší soutěži nejvíce přitahuje?
Hlavně je to liga, zajímavý klub. Nějaké nabídky jsem měl i od jiného trenéra, ale tu jsem okamžitě odmítl, protože klub, ve kterém působí, mi byl nesympatický. Nechtěl jsem pod těmi lidmi pracovat. Zlín sice až tolik neznám, městem jsem několikrát pouze projížděl a kromě zoo jsem byl jenom na golfu, ale co vím, tak je tady rodinný klub založený na vzájemných vztazích. Spousta lidí si tyká, panuje tady přátelská atmosféra.

Jaké budete mít vůbec pravomoce?
Oproti Ostravě se moje pozice rapidně změnila. V Baníku jsem byl až druhým asistentem, teď bych měl být pravou rukou. Samozřejmě všechno budeme probírat s Honzou Kameníkem. Nebudu brát nikomu práci. A pokud bude potřeba, pokusím se panu Petrželovi poradit. On mě umí vyslechnout, vždycky má ale poslední slovo. Nenechá se ovlivnit názory druhých, i když o nich dokáže přemýšlet.

Co říkáte na situaci, ve které se Zlín momentálně nachází?
Zatím jsem neměl moc času něco vypozorovat. Všechno bylo tak rychlé. Jenom jsem se ráno nasnídal a teď až večeřím. Hlady ani nevidím (smích). Co jsem měl ale možnost pozorovat na prvním tréninku, hráči pracovali se zájmem. Atmosféra opravdu není špatná.

Znal jste někoho v klubu?
S trenérem brankářů Otou Novákem jsme spolu působili v Opavě. Na hřišti jsem se potkal i s Pepou Hnaníčkem. Já jsem byl ještě v Uničově, on začínal ve Slavičíně. Znám se i s Lukášem Železníkem. Kdysi jsme si psali, chtěl po mě rady. Byli jsme v kontaktu. V Baníku jsem zase potkal Dana Holzera.

Co bude potřeba nejdříve změnit, aby Zlín zase začal bodovat?
Jak znám trenéra Petrželu, tak spoustu věcí už započal. Bude chtít zlepšit atmosféru v kabině i na hřišti, což je základ. Zlín má slušný kádr plný dobrých fotbalistů, kteří to však musí přenést na trávník. Bez disciplíny a bojovného výkonu to ale nepůjde.

Už víte, kdo místo vás povede třetiligovou Mohelnici?
Hlavně bych chtěl říct, že jsem tam byl na podání ruky. Jsem rád, že mi umožnili odejít, nikdo mi nic nevyčítal. I proto jsem cítil ke klubu závazek. Moji pozici by měl převzít asistent Jaroslav Rolínek, což je výborný člověk. Pomáhat mu bude hrající asistent a lídr kabiny Roman Kuba, který je s Mohelnicí spjatý, trénuje tam i dorostence.

Jaká teď v klubu panuje vůbec situace?
Musím se přiznat, že po tom, co se začalo objevovat v novinách, jsme měli obrovské problémy hráče udržet. Nakonec většina z nich pokračuje. Za tu dobu, co jsem tam byl, jsme v týmu vybudovali dobrou atmosféru a kluci dál chtějí být její součástí a dál se bavit fotbalem. Co je horší, nepovedlo se přivést jiné hráče. To je ale logické. Kdo by šel do klubu, o kterém se píše, že prodává zápasy. Kdybych v Mohelnici předtím nebyl, tak po tom všem, co se napsalo, angažmá tam taky nevezmu.

U českých reprezentačních týmů jako kondiční trenér zůstáváte?
U reprezentační dvacítky jsem byl dva roky s Martinem Svědíkem, který pak kývl na nabídku Mladé Boleslavi. Sezonu jsem dokončil s Karlem Krejčím, pak spolupráce skončila.

Vy jste na brněnské Masarykově univerzitě vystudoval dva obory. Bakalářský - Regenerace a výživa ve sportu a magisterský - Tělesná výchova a sport. Jak se vám daří své studijní úspěchy realizovat v praxi?
Někdo si to hlídá, sleduje to, jiný zase hledá nové možnosti. Někteří hráči to prostě neřeší. Jsou takový ledabylý, přijdou na to až v pozdějším věku. Osobně to nikomu nenutím. Snažím se klukům pouze ukázat cestu, aby si vyzkoušeli, co se jim líbí a co jim pasuje. Ne u každého to funguje stejně. Pravý profesionalismus striktně nenařizuje, ale spíše pomáhá hledat ideální stravu a skladbu jídla.