Rodák ze Zadaru na Letné dohromady strávil rok a půl. V české nejvyšší soutěži zasáhl do 26 zápasů, v nich dohromady odehrál jen 619 minut. V základní sestavě se objevil jen pětkrát, přesto vstřelil pět branek a gólem přispěl také k pohárovému vyřazení Sparty. „Do Zlína jsem přicházel dvakrát, na angažmá vzpomínám moc rád,“ líčí po letech. „Ten klub i město mám pořád hodně rád. Zlín vždy bude v mém srdci,“ přidává.

Sympatický Chorvat přišel na Moravu na začátku roku 2014. I když od října konce soutěžního ročníku hostoval v týmu NK Istra, do Zlína se pak vrátil, ale místo v základní sestavě si nevybojoval. Většinou střídal, dvakrát nastoupil i za béčko v MSFL.

I když se svým vytížením tehdy spokojený nebyl, na klub nezanevřel, vzpomínky má jenom příjemné.

„Ve Zlíně my opravdu bylo super. Pro mě to byla jedna z největších zkušeností v kariéře,“ tvrdí.

„Mužstvo bylo fantastické. Fungovalo jak na hřišti, tak i mimo něj. Spoluhráči, fanoušci i lidé z vedení byli hrozně fajn,“ pokračuje.

Jelikož ale chtěl hrát, z Baťova města podruhé prchl. Poprvé to bylo za poměrně divokých okolností, po třech letech se s klubem rozešel ve větším klidu.

„Byl jsem z toho smutný, že zase odcházím. Dostal jsem ale nabídku z Itálie, kterou jsem nemohl odmítnout. Bohužel v Latině jsem hrál opravdu málo, takže přestupu zpětně lituji, ale stalo se. Takový je fotbalový život,“ připomíná.

I půl roku bez výplaty

Už předtím střední útočník prošel řadou chorvatských klubů, hrál i za bosenskou Gabelu. V zimě 2017 odešel do nižší italské soutěže. Přes Arménii, Řecko a Slovinsko se fotbalový cestovatel dostal až na sever Evropy. Od září nastupuje ve třetí švédské lize.

„Je pravda, že v kariéře jsem vystřídal hodně klubů, ale pokaždé to nebylo tím, že bych chtěl změnit dres nebo odejít jinam,“ tvrdí.

„Ve spoustě týmů sjem zažil skvělé období a cítil se tam skvěle, pak ale byly kluby, kde to nefungovalo a třeba šest měsíců nedostal výplatu nebo vůbec nehrál, takže jsem šel jinam,“ pokračuje.

V dresu Linköping City odehrál devět zápasů, ve který zaznamenal dva góly. „Nyní jsem spokojený. Každý zápas nastupuji v základní sestavě, trenér mi věří. I když jde o třetí ligu, není to jednoduchá soutěž,“ uvedl.

Je tu zima, ale přizpůsobím se

Rodák ze Zadaru si zvyknout nemusel pouze na jiný styl fotbalu, ale i odlišnou mentalitu a také horší počasí. Zatímco v Chorvatsku po většinu roku panuje příjemné počasí, na severu Evropy je to jinak.

„Švédsko je chladná země, na což nejsem moc zvyklý. Je to opravdu dost zima, ale zase jsem typ člověka, co se dokáže přizpůsobit, takže s tím nemám až takový problém a užívám si to tu,“ říká.

Ani ve Skandinávii ale neunikl pandemii koronaviru. „Je to špatné, katastrofa. Celý svět se zastavil,“ všímá si.

I když Švédové nemají tak přísná vládní nařízení jako jiné evropské země, také v tamním království s nákazou bojují.

„V zemi je stejná situace jako všude jinde. Taky jsou tady nakažení lidé, ale nic zavřené tu není, takže se žije stejně jako před tou pandemií,“ hlásí Jordan.

Také fotbalisté se musí pravidelně nechat testovat, zápasy se hrají ve speciálním režimu. Na stadion smí fanoušci pouze v omezeném počtu.

To ale třicetiletému fotbalistovi nevadí. Hlavně je rád, že může kopat do míče a hrát. Fanoušek španělské La Ligy a Realu Madrid s milovaným sportem začínal v rodném Zadaru a vždy snil, že bude nastupovat s těmi nejlepšími.

Hráč č. 1? Luka Modrić

I když nedošel až na vrchol, v kariéře toho zažil více než dost. Největší radost mu ale před dvěma lety udělali chorvatští fotbalisté, kteří na mistrovství světa v Rusku získali senzační stříbrné medaile.

„Byl to obrovský úspěch. Něco neuvěřitelného, co jsme dokázali. Jsem na nás Chorvaty pyšný. Celému fotbalu to moc pomohlo. I když jsme velké talenty a super hráče měli už dřív, nyní už celý svět ví, že v Chorvatsku jsou výborní fotbalisté,“ prohlásil.

Z týmu vicemistrů světa nejvíce obdivuje Luku Modriče.

„Už osmou sezonu stabilně nastupuje za největší klub na světe, což je neuvěřitelné. Je to pro mě hráč číslo jedna,“ dodává Jordan.