Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Do Itálie cestoval ve spolupráci s agenturou Sport Invest International, která jej již v tomto věku zastupuje, do Anglie jej prostřednictvím zlínského klubu pozvali zástupci slavného londýnského klubu.

„Největší zážitky v celé mé dosavadní kariéře. To se nestane jenom tak někomu. Především to však pro mě znamená spoustu zkušeností z evropských velkoklubů. I když šlo pouze o zkoušku, mohl jsem se podívat, na jaké úrovni se pracuje s mládeží a v čem ještě musím přidat," uvedl český reprezentant v kategorii U16.

Kde vznikl samotný impulz ke zkouškám v obou klubech?

Juventus si mě vybral na základě reprezentačního utkání proti Slovensku a z Anglie nám bylo řečeno, že si mě vytipovali na reprezentačním utkání proti Dánsku.

Kolik času jste měl na vstřebání informace, že vás čekají zkoušky v takových akademiích?

Poměrně málo. Vše se seběhlo hodně rychle. Menší nepříjemností byla skutečnost, že obě zkoušky se termínově překrývaly. Naštěstí zafungovala dohoda mezi Zlínem a zahraničím a nejprve jsem se vydal do Itálie a krátce nato následovala Anglie.

Začněme Itálií. Jaké dojmy jste si z Apeninského poloostrova přivezl?

Jen ty nejlepší. Výborní lidé, výborné jídlo, ale především mě oslovilo, v jakém klidu se tam pracuje. Vstoupil jsem tam a všichni se k sobě chovali, jako by byli jedna velká rodina. V areálu mají školu, která je propojená i s fotbalem, což považuji za velmi důležité. Mladí hráči stráví v podstatě celý den v tomto centru a pak už jenom odpočívají. Mají to zařízené opravdu výborně.

Jaký byl váš nejsilnější zážitek?

Jednoznačně zápas italské série A mezi Juventusem a Neapolí. To, co předváděli tamní diváci, bylo něco úžasného. Po celý zápas fandili, tleskali, i když se nedařilo, a něco takového jsem viděl vůbec poprvé.

Co vás překvapilo?

Ono to zase až takové překvapení nebylo, ale zjistil jsem, že v Juventusu bych byl jenom jedním z mnoha. Pracuje se tam na velmi vysoké úrovni, všichni dřou na sto procent a na tréninku nepromarní jedinou minutu.

Na starost vás měl i držitel Zlatého míče a bývalý kapitán české reprezentace Pavel Nedvěd. Jak se o vás staral?

Výborně. Působil na mě velmi příjemným dojmem. První den jsem jej sice viděl jenom z dálky, protože se bavil spíš s taťkou, ale druhý den po tréninku už přišel přímo za mnou a ptal se mě, jestli mi něco nechybí nebo něco nepotřebuji. Probrali jsme i další věci a celkově jsem měl z našeho setkání velmi dobrý pocit. Navíc bylo příjemné vidět, že místní mladí kluci jej pořád berou jako velkou ikonu.

Po příjezdu jste začal s týmem vaší věkové kategorie, pak jste ale trénoval s o rok staršími. Byl to veliký rozdíl?

Obrovský. O rok starší kluci byli somaticky o dost vyspělejší, vyšší, tvrdší a potřeboval jsem nějaký čas, než všemu přivyknu. Ve skupině s ročníky 1997 to probíhalo úplně v pohodě, i když v porovnání s českým fotbalem bylo vše mnohem rychlejší a náročnější na techniku. Přechod ke starším chlapcům mi dal ale trochu zabrat. Brzy jsem se však srovnal a závěr už byl v pohodě.

Místní se na vás tedy nedívali jako na vetřelce?

Vůbec. Kluci mě přijali výborně, nikdy mě nenechali stát stranou a všude mě brali mezi sebe. To bych zdůraznil ze všeho nejvíc. Pořád se snažili komunikovat a šatna v Itálii byla jedním slovem úžasná.

Co v Arsenalu?

Bylo to velmi obdobné. Jinak to asi ani nešlo. Už jen když jsem uslyšel Arsenal, pocítil jsem velký vnitřní respekt. Zároveň jsem byl ale překvapený, že některé věci byly úplně stejné jako v Itálii.

Bylo tedy vůbec něco jiného?

Samozřejmě ano. V Arsenalu šlo vidět, jak moc velká tam panuje konkurence. Tamní akademie funguje mnohem déle než v Juventusu a mají i více hráčů, které si pomocí skautingu vyhlédnou.

Co vás v Londýně zaujalo?

Hned první den mě upozornili, že v Arsenalu kladou velký důraz na to, aby dle filozofie pana Wengera trávili mladí hráči hodně času s fotbalisty A-týmu. Během oběda si tak klidně vedle vás mohli sednout třeba Walcott nebo Giroud. Po pravdě řečeno jsem z toho byl po prvním tréninku trochu zděšený. Pro mladé hráče by to však měla být velká výzva, protože i ve společném areálu pak mohou jednotlivé skupiny trénovat kousek od A-týmu a vidět tyto hráče naživo v akci je opravdu velký zážitek.

To jste se určitě potkal i s Tomášem Rosickým. Jaké to bylo?

Hned druhý den po mém příjezdu jsme se spolu bavili asi tři čtvrtě hodiny. Ze začátku jsem se na něj díval s otevřenou pusou, protože způsob, jakým se se mnou bavil, byl naprosto úžasný. Pro mě je to vůbec největší fotbalový vzor a hodně mě potěšilo, jak se o mě zajímal. Dával mi různé rady a upozornil mě i na to, že Arsenal není typický anglický klub a zejména v mládežnických kategoriích se momentálně hodně zaměřil na techniku a její zdokonalování. Nejvíc mě pak potěšilo, když mi prozradil, že od svého příchodu jsem vůbec první český hráč, kterého v Arsenalu potkal. To pro mě bylo velké vyznamenání.

Byl jste tedy i při návratu Tomáše Rosického do kolotoče mistrovských zápasů po jeho předchozím vážném zranění?

Přesně tak. Bylo mi ctí, že jsem mohl navštívit právě sobotní domácí zápas Arsenalu, v němž Tomáš Rosický coby střídající hráč poprvé po půlroce zasáhl do hry. Diváci mu vytvořili velké ovace a jedinou vadou na kráse zůstala skutečnost, že Arsenal momentálně nehraje až v takové formě a utkání prohrál. I proto se lidé nedostali do takového varu jako třeba v Itálii. My jsme však měli perfektní místa asi tři řady za domácí střídačkou a zápas jsme si užili se vším všudy.

Jaké jsou výstupy z obou testů?

Hodnocení z Juventusu už mi přišlo, na to z Arsenalu si ještě musím počkat. Zatím nechci nic předjímat, ale osobně bych byl velmi rád, kdybych se na tato místa mohl ještě na jaře znovu vrátit.

Chybělo vám na těchto štacích vůbec něco ke spokojenosti?

Miluji moře a ani na jednom místě jsem na něj nenarazil. To bylo asi jediné minus, protože v blízkosti moře bych chtěl někdy působit.

Je tedy reálné, že aniž byste se mihl v dresu zlínské juniorky či druholigového áčka, přestoupil byste přímo do některého z evropských velkoklubů?

To je asi sen každého fotbalisty. Zatím je to ovšem předčasné, protože je mi pouze 15 let a teprve za rok mohu dle platných směrnic UEFA o něčem takovém uvažovat. Rád bych ale zdůraznil, že vše, čeho jsem zatím dosáhl, je zásluhou Zlína a jeho mládežnického centra, které šlo v poslední době díky příchodu nových trenérů opravdu hodně nahoru. Bez nich bych se jen sotva dostal do hledáčku takových klubů.

Na které trenéry vůbec vzpomínáte nejraději?

Každý mi něco dal. Předtím to byl v žácích Jakub Chwaszcz, který nás naučil hrát srdíčkem a snažil se nám dostat pod kůži týmové pojetí. Strávil jsem pod ním dva roky a vzpomínám na ně strašně rád. Teď jsou to trenéři Marek Hábl a Ondřej Kačer. Oni nás zase naopak učí hrát hlavou a kladou velký důraz na techniku a technickou vyspělost.

Co spoluhráči z Vršavy po vašem návratu?

Měli vtípky a poznámky, ty mi ale byly příjemné. Můj odlet do Itálie se podařilo celkem utajit, nijak jsem to neventiloval, takže si mě vychutnali až po návratu. To jsem měl třeba v kabině na svém místě tejpy se jmény různých hráčů Juventusu a podobně.

Co hlava, ještě je zamotaná?

Pořád si připadám jako ve snu. Zároveň ale stojím nohama pevně na zemi, protože jsem hodně mladý a vím, že všechno mám ještě před sebou.

Vás otec, někdejší výtečný volejbalista a dlouholetý trenér Zlína, vás asi dokáže udržet v rozumných intencích. Pomáhá vám to?

Nedá se říct, že bych s ním měl vyloženě vojnu, ale přísný je, to ano. A to je jenom dobře. I díky němu tedy nehrozí, že by mi cokoliv stouplo do hlavy. V tomto mi pomohly i předchozí týdny v Itálii a Anglii. Mohl jsem na vlastní oči vidět další výborně kluky, kteří mají spoustu předností. Konkurence je obrovská a znovu jsem si ověřil, že v tréninkovém procesu musím ještě přidat, abych je překonal nebo alespoň dorovnal.

Roman Macek

Narozen: 18. 4. 1997

Místo: Zlín

Post: střední záložník a krajní útočník

Fotbal: od pěti let

Reprezentace: kategorie U16

Zajímavost: oba rodiče i sestra se prosadili ve vrcholovém volejbale

Studium: 1. ročník Gymnázia T. G. M. ve Zlíně

Rychlé peníze, krátké peníze

Jakýkoliv úprk do zahraničí by byl v tuto chvíli předčasný. Svou kvalitu by měl Roman Macek nejprve potvrzovat na domácích trávnících. Alespoň to si myslí Marek Hábl, šéftrenér zlínské mládeže, pod nímž talentovaný fotbalista trénuje.

„V dnešní době jsou peníze, bohužel, až na prvním místě, ale i přesto se domnívám, že rychlé peníze jsou krátké peníze. Proto by i vzhledem ke svému věku měl nějakou dobu dokazovat svoji kvalitu a až mu bude Zlín malý, určitě by mohl odejít za mnohem kvalitnějších podmínek, aby jeho výkonnost nestagnovala," potvrzuje Hábl s odkazem na některé případy z minulosti.

„Rozhodně by neměl jít ve šlépějích mladých nevyzrálých hvězdiček typu Fenina či Kaloudy, ale formou zahraničních stáží si svoji výkonnost neustále mapovat tak, aby byl po všech směrech připravený na odchod. Ten by jej ještě měl více posunout a klubu přinést kýžené ovoce nejen po finanční stránce, ale i reklamy kvalitní práce s mládeží," upozorňuje šéftrenér zlínské mládeže.

Samotný hráč má přitom podle něj stále na čem pracovat. „Přestože je po technické stránce na české poměry velmi kvalitní, sám uznal, že venku je to naprosto samozřejmé a nijak nevyčníval. V dalším tréninkovém procesu by se proto měl soustředit na kvalitní práci s míčem v rychlosti. Největším naším společným úkolem pak bude zodpovědnost a ochota tvrdě pracovat i v obranné hře a především v mentální oblasti," plánuje Hábl.

Prospět by mu měla i skutečnost, že již delší dobu hraje a trénuje se spoluhráči o rok a více staršími. „Nemám rád ročníkově izolovaná mužstva a tvrdím, že pokud je hráč fotbalově, somaticky i mentálně na úrovni starších kluků, nevidím vůbec žádný problém, aby s nimi hrál. Je však potřeba neustále tyto tři prvky hlídat. U Romana i ostatních to děláme a dbáme na to, aby nepřemýšleli špatným směrem," uvedl zlínský kouč.