„Gól jsem později viděl ze záznamu, když se na to syn díval na internetu. Vybavuji si, že jsem se trefil hlavou po centru, ale už nevím, kdo mi přihrával. Jenom si pamatuji, že mi tenkrát blesklo hlavou, zda mám jít do míče nohou nebo hlavou, nakonec jsem zvolil druhou variantu a dopadlo to dobře,“ usmívá se bývalý forvard Fastavu, Drnovic nebo Kunovic, který v současnosti trénuje fotbalisty v rodných Ratíškovicích.

Na působení v Baťově městě dnes šestačtyřicetiletý Zemánek moc rád vzpomíná.

I po letech se vám derby na Širůchu vybavuje?
Samozřejmě na ten zápas si dobře vzpomínám. Hlavně proto, že jsem vstřelil v derby gól a já těch ligových branek moc nedal. V paměti mi utkvěl nejen hattrick Kowalíka, ale i skvělá atmosféra. Tehdy se hrála liga na Širůch a pokaždé tam byl plný dům. Diváci však i dnes chodí na stadion v Uherském Hradišti, kde je rovněž výborná kulisa. V tu dobu byl navíc Synot druhý rok v lize, takže zájem o fotbal v regionu byl velký. Jsem rád, že jsem se v závěru trefil a dal jednu ze svých osmi ligových branek.

Proti Synotu se vám ale celkem dařilo, že?
To je pravda. Synotu jsem dal celkem tři ligové góly. Dvakrát jsem se proti němu trefil za Drnovice, jednou právě v dresu Zlína. Na Širůchu jsem skóroval i při mém prvním startu za Drnovice. Doma jsem zase vyrovnával na 1:1. Se Synotem tak mám v lize vyrovnanou bilanci. (úsměv)

Bral jste duely proti Synotu prestižně?
Určitě. Spoustu hráčů jsem potkával ještě ve třetí a pak i ve druhé lize, kdy jsme proti němu hráli s Ratíškovicemi. Od té doby mám v regionu spoustu známých a kamarádů, se kterými se potkáváme dodnes.

Vraťme se ke Zlínu. Vy jste na Letné působil v kariéře hned dvakrát, že?
Ano. Poprvé jsem tam přišel na půlroční hostování jako mladý klub z třetiligových Ratíškovic na jaře 1995. Nastoupil jsem v sedmi ligových zápasech a vstřelil jeden gól. V zimě jsem se ale vrátil domů.

Proč?
Pro mě byla nabídka z první ligy trochu šok. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl hrát fotbal na nejvyšší úrovni. V Ratíškovicích v tu dobu začínal poloprofesionální fotbal. Pro mě bya velká čest, že se ozval Zlín. Šel jsem to zkusit, ale z mé strany půlroční hostování nebylo úplně vydařené. Tehdy jsem navíc čekal rodinu, tak jsem se vrátil do Ratíškovic a dál hrát MSFL.

Do Baťova města jsem se ale ještě jednou vrátil.
To blo za trochu zvláštních a specifických okolností. Tenkrát jsem byl okolnostmi donucen podepsat přestup z Drnovic, které měly velké ekonomické problémy, do Příbrami. Oslovil mě můj bývalý spoluhráč Pavel Hoftych a Vlasta Mareček, kteří byli asistenty trenéra Komňackého. Byl jsem tam jednu sezonu. Začal jsem i další, ale moc jsem nehrál, nedařilo se mi, takže jsem nakonec zamířil do Kunovic, kde jsem strávil pěkné tři roky.

Jak na působení ve Zlíně po letech vzpomínáte?
Zlín byl vždycky pro mě takový srdečný. Poprvé jsem tam šel jako mladý kluk. Už tehdy mi ale přirostl k srdci. Od té doby jsem ho sledoval. Pak jsme se proti němu utkávali ve druhé lize s Ratíškovicemi. Podruhé už jsem šel do známého prostředí. I když to taky byla jen druhá liga. Klub měl ambice, chtěl postoupit, což se mu nakonec povedlo. I mně se celkem dařilo. V lize už to ale bylo o něco horší. Nastupoval jsem poměrně pravidelně, ale výkony nebyly podle představ. Až tolik mi to nešlo. Nakonec jsem byl spíše náhradník. Jinak jsem ale Zlínu samozřejmě vděčný, že mi dal šanci a že jsem tam mohl strávit část své kariéry. Mám na něj jenom hezké vzpomínky.

Jste v kontaktu s některými bývalými spoluhráči?
Abych byl upřímný, tak ani ne. Jinak ale Zlín pořád sleduji. V lize mám k němu nejblíž. Párkrát jsem se byl na Letné podívat, ale spíš se dívám v televizi. Pořád ho mám v srdci. Tým je však hodně odměněný. Znám jenom asistenty Davida Hubáčka a Otu Nováka. Dříve tam působil i Broňa Červenka.

Rok a půl jste prožil v Drnovicích, kde se vám dařilo víc než ve Zlíně, že?
Drnovice byly takové specifické. Bylo to hodně podobné jako doma v Ratíškovicích. Oba kluby vyly takové rodinné, vesnické. V Drnovicích jsem ale pod trenéry Večeřou i Jarůškem hrával celkem pravidelně. Bohužel klub se pak dostal do finančních problémů a nakonec zkrachoval. Musel hráče prodávat, většina odešla nestandardním způsobem do Příbrami. Poslední přestupní den jsem přes Příbram odešel do Zlína. Jinak ale i na Drnovice mám krásné vzpomínky. Tehdy tam byla výborná parta, nádherný stadion, super zázemí.

V lize jste vstřelil osm gólů. Kterého si nejvíce ceníte?
Jelikož jich není tolik vážím si každého z nich, ale nejdůležitější byl asi ten, který jsem vstřelil Synotu za Drnovice. Byl to můj první start. O poločase, který jsem proseděl na lavičce, jsme prohrávali 0:1. Já jsem pak šel na hřiště a my zápas otočili, když jsem osm minut před koncem dával rozhodující branku. Ta mi strašně pomohla v dalším drnovickém působení. Na tento gól proto vzpomínám ze všeho nejvíc.