Kruhový objezd, na němž ke srážce došlo, má totiž z domu jako na dlani. Devětatřicetiletý velitel Fišnar bydlí přímo nad hasičskou zbrojnicí.

Neváhal a utíkal hned do garáže oblékat uniformu. „Už když jsem letěl po schodech, přišla mi potvrzovací sms, že můžeme vyjet. Oblékl jsem se do pracovního, nečekal ani na ostatní a vyrazil autem sám. Šel jsem sice trochu proti předpisům, ale čas je život,“ poznamenal Fišnar.

Když přišel velitel na místo, uviděl promáčklý favorit, z něj vytékající provozní kapaliny a drobný požár na přední straně auta. Náhle spatřil ve vozidle zraněného muže.

„Začal jsem na něj mluvit a zjišťovat, co jej bolí. V tom jsem v autě zahlédl rozházené nože a jeden z nich měl řidič položený v rozkroku špičkou směrem do nohy. V ten moment jsem si říkal, co je to za člověka,“ přiznal velitel.

Až při sepisování protokolu prý zjistil, že zraněného kluka staršího dvaceti let, který je ze Slušovic a pracuje jako kuchař, dobře zná.

Předtím mu ale dalo zabrat, než jej vyprostil z vozidla ven.

„Složil jsem sedadlo, ale protože měl přimáčklé nohy, křičel. Muselo to být pro něj hodně bolestivé. Nasadil jsem mu krční límec kvůli případnému zranění páteře a vytáhl jej opatrně zadními dveřmi ven. Potom jsem jej položil do trávy do stabilizované polohy. Ošetření se ale bránil a mluvil z cesty. To z šoku,“ objasnil dobrovolný hasič.

Mezitím přišli ostatní dobrovolní hasiči ze Slušovic a dorazili už také záchranáři, hasiči i policisté ze Zlína. Jak přiblížil velitel Fišnar, u kruhového objezdu stálo ještě před jejich příjezdem kolem čtyřiceti lidí, ale pomoc prý nenabídl ani jediný.

„To mě trochu zarazilo. Ale obecně to byl pro mě jeden z nejsilnějších zážitků za pětadvacet let, co jsem u hasičů. Co mě potěšilo nejvíc, že mi přišel pár dní po nehodě mladík s kočárkem na hasičárnu poděkovat. A za další čtyři dny mě poprosil, jestli by mohl být také ve sboru. Jeho žádanku projednáme na nejbližší schůzi,“ sdělil potěšeně Fišnar.