„Návrat byl složitý, ale i perfektní! Doufám, že jsem týmu pomohla, minimálně zkušenostmi,“ pousmála se Pavla Poznarová, dvojnásobná maminka. „Má fyzička není ideální, ještě nejsme v kondici, ale budu na všem pracovat,“ slíbila 36letá ostrá spojka, která se v neděli střídala na postu pivota s Monikou Kříčkovou.

Interligové házenkářky Zlína (v modrém) v nedělním 14. kole doma díky zlepšené druhé půli porazily Kynžvart 23:20 a slaví druhé vítězství v řadě.
Podívejte se: Házenkářky Zlína zaskočily dalšího favorita. I s posilou!

„Velký dík patří mému partnerovi, jenž mě podpořil a během tréninků a zápasů se stará o děti. Skloubit vše a ještě se vydat, je složité. Překvapen byl i bratr Tomáš, fotbalista, který mou obnovenou premiéru sledoval na internetu. Popravdě ani moji rodiče v tento návrat moc nevěřili, ale i oni mi maximálně pomáhají,“ s úsměvem poděkovala Poznarová, jenž nastoupila s číslem 88 na drese. „V mistrovské sezoně jsem měla trojku, ale osmičky mě začaly provázet od reprezentace,“ dodal na vysvětlenou Pavla Poznarová.

Kdy a proč jste se rozhodla opět trénovat, připravit se na návrat na interligovou palubovku?

Hodně dlouhý příběh. Několik let jsem slibovala, že bych si občas přišla zatrénovat s mladými hráčkami, které se do žen dostaly a já je jako malé trénovala. Nikdy na to nedošlo. Až na konci roku 2022, kdy se blížil zlínský Turnaj generací. Vytyčila jsem si cíl, že vytvořím družstvo z bývalých spoluhráček Zlína, které bude do budoucna reprezentovat naši éru proti starším hráčkám právě na tomto turnaji. V ten moment jsem se dozvěděla, že zlínské družstvo žen trénuje partner mé bývalé spoluhráčky Monči Pažourkové. Nutno podotknout, že do té doby jsem zlínskou házenou nesledovala. Moňa navrhla, abychom si s družstvem zkusily zatrénovat. Dařilo se nám takto odreagovat jedenkrát týdně.

Koncem roku jsem neustále slýchávala věty typu: „Pojď to s námi zkusit.“ Odolávala jsem, převažoval respekt. Po Novém roce se ale věci daly rychle do pohybu. Sešli jsme se s představiteli klubu. Na jednu stranu mě jejich zájem velice potěšil, na druhou stranu převažoval velký respekt a možná i strach, jestli v mých letech lze vůbec ještě pomoct. (smích)

Svolila jsem i díky přesvědčení mnoha lidí, kterých jsem se ptala na jejich názor, zda do toho jít či ne. Hodně mě překvapily jejich reakce, dodali mi odvahu. Doufám, že jejich mínění nezklamu a hlavně nezklamu sebe či svoje děti.

Jak často vám rodina a povinnosti dovolí připravovat se?

Tým absolvuje čtyři společné tréninky týdně, z toho já s nimi dva a jeden individuální.

Ani dvouletá pauza způsobená epidemiologickými restrikcemi nezastavila tradiční dostaveníčko zlínských házenkářů a házenkářek. Již po 34. patřila v sobotu zlínská sportovní hala Turnaji generací.
Turnaj generací po dvouleté pauze. Jaký byl? Podívejte se!

Co vám s odstupem času „házenkářky“ jde a co naopak ještě budete pilovat?

Makat musí sportovec pořád a na všem, pokud chce být lepší. Moje kapitola má trošku jiný příběh. Navíc po tak dlouhé odmlce. Myslím si, že většinu nedostatků vyvažuji zkušenostmi. Mezi mé přednosti dřív vždy patřila střelba z vetší vzdálenosti, spolupráce s pivotem a hlavně status obranného pilíře. Na ty bych chtěla navázat.

V jaké kondici, herní pohodě je nyní Pavla Poznarová ve srovnání s tou, co ve 26letech skončila kariéru?

Doufám, že nikdo ode mě neočekává zázraky v podobě deseti gólů za zápas a jiné. Je třeba brát věci tak, jak jsou. Je to devět let, co jsem nehrála žádné interligové utkání, když pominu pár „sranda“ zápasů v první a druhé lize. Tomu bohužel odpovídá moje kondice. Těší mě ale, že na tréninku běhají na tribunách moje děti a mohu jim v této oblasti něco ukázat. Motivovat je ke sportu, pohybu.

Házená je dřina, silový sport, který na nejvyšší úrovni neskutečně zrychlil. Dynamika nikdy nebyla moje silná stránka a proto se to ani nedá srovnávat.

Dá se ještě dostat zpět do formy „před rodinou“?

Těžká otázka. Asi to ale není na pořadu dne. Prvoplánově v mém případě nejde o to, dostat se do životní formy. Pokusit se předat zkušenosti, o to jde.

Podzimními půlmistry I. ligy házenkářů se s přehledem stali hráči Vsetína, kteří zatím okusili jen dvě porážky. V čem se chce lídr zlepšit? Co změnil Zlín a kdo táhl Bystřici pod Hostýnem? Čtěte v článku, kde hodnotí půlsezonu všichni trenéři.
I. liga házenkářů v půlce: Co překvapilo trenéry Vsetína, Zlína a Bystřice?

Dokáže dosáhnout podobných úspěch maminek, jako třeba bývalé reprezentantky Korešová a spol. ?

Příběh každého z nás je diametrálně odlišný. Kam se já na ně hrabu. (smích) Ve většině případů se holky vracely téměř po porodu. Asi to nejde takto škatulkovat. Velkou roli také hraje věk.

Všem hráčkám, které se dokázaly vrátit, patří můj hluboký obdiv. Musím se přiznat, že již před dvaceti lety na palubovkách dominovaly Majda Kočí a Lenka Fleková, ke kterým se poté přidala Lenka Černá. Právě tyto hráčky se ve Veselí nad Moravou vrátily po mateřství a byly největšími tahounky svého týmu.

A když je zmínka o Lulu (Ivet Korešové), tak to je pro mě házenkářský polobůh s neskutečným čtením hry.

Co na tvůj návrat do interligy říká brácha, rodina?

Partner mě podpořil, což je pro mě nejdůležitější. Mé dvě děti jsou nadšené, že chodí na halu. Ostatní ví jenom nějaké úlomky a asi tomu úplně nevěří. No a brácha? Ten si hledí svůj fotbal a hlavně zdravotní stav. V nedávných dnech podstoupil operaci, tak má jiné starosti. Každopádně ho to překvapilo. Kdyby byl ve Zlíně, tak by mě přišel podpořit.

Co říkáte na poslední sezony a výsledky Zlína?

Sledovala jsem jenom výsledky. Práce a děti víc nedovolily.

Se Zlínem jsi jako poslední v roce 2005 získala titul. Jak na něj vzpomínáte?

To bylo něco neskutečného. Fantastická jízda a fenomenální sezona. Z úplně obyčejného družstva se tenkrát vybudoval kolektiv, který dokázal porazit mnohem silnější družstva. Za chvilku to bude dvacet let. Neuvěřitelné. Musíme vymyslet nějaký vzpomínkový sedánek.

Dokáže Zlín ještě jednou tento úspěch zopakovat?

Kdokoliv to může dokázat, proč by ne…Nám tenkrát taky nikdo nevěřil a během sezóny jsme si vydobyly pozici favorita.

Co se musí stát, změnit?

To ví nejlépe představitelé klubu, kde je tlačí bota. Můžu jenom zkusit říct svůj názor z mého pohledu hráčky. V první řadě vidím, že by šel zlepšit přístup. Nějaké rezervy jsou. Ale řekněme si, kde není co zlepšovat? Všude.

Fotbalový útočník Tomáš Poznar při florbalové benefici v Otrokovicích.
Poznar příchod Vrby kvituje: Velké jméno, dobrý motivátor. Impulz i pro fanoušky

Družstvu by mohly pomoct dvě adekvátní posily, které by tento tým vedený zkušenou Míšou Kolářovou či Mončou Kříčkovou doplnily a z fleku bychom hrály o pozice play-off. Věřím, že se na tom intenzivně pracuje. Nejlépe pak najít vítězné a soutěživé typy, které chtějí něco dokázat – kolektivně! Pomoct Zlínu. Z kolektivních výsledků pak vždy někdo vyčnívá, ale důležitý je každý článek. Každá jedna hráčka, která má v týmu určitou roli. I ta, co se nevešla do sestavy, sedí doma a sleduje zápas u televize. Když tyto role přijmeme, výsledek se dostaví.

Máme na co navazovat. Mládež jsme vždy měli kvalitní, ale musí se chtít i něco obětovat. Chtít makat.

Jak nyní dokážete pomoci mladému týmu?

Dobrá otázka. (Smích) Nyní asi zkusit pokračovat v kvalitní práci, která je nastolená. Líbí se mi. Připadá mi, že to má zlepšující se tendenci. Důležité je, že se to začíná projevovat na výsledcích.

Co říkáte na poslední výkony a výsledky zlínských házenkářek?

Nádhera. Pokoukáníčko. V zápase na Slavii jsem seděla u televize úplně v transu a fandila o sto šest. Víc takových televizních utkání. V týmu je pohoda a věřím, že bodové zisky tuto náladu ještě umocní. Naopak je nutné stát nohama na zemi. První vlaštovka jaro nedělá.

Na jaké umístění má Zlín?

Prioritou je záchrana.