„Prakticky ani v dětství v Rusku jsme vánoční svátky nějak speciálně neslavili. Možná i proto, že můj děda byl předsedou místního zemědělského družstva, komunista. Tehdy nikoho z nás nenapadlo to nějak prožívat,“ přiznává Titkov, který se do Česka přistěhoval v roce 1992, kdy v Zubří získal své první zahraniční angažmá. A zůstal tu dodnes. „Tady se už cítím doma!“

Uvolněnou atmosféru a sváteční dny tak měl v mládí spojené spíše se Silvestrem. „Ten se tam slavil a slaví mohutně. My mladí jsme dostávali sladkosti a dospělí hlavně pili šampaňské, ti zdatnější i v koňských dávkách! Za dob tuhé totality to trvalo chvíli, ale po zlomu, kdy už se nemusí do práce, se slaví i několik dní, klidně týden,“ s úsměvem popisuje Titkov.

Ten ale ztrácí při pohledu na nadcházející sváteční dny v Rusku. „Ti uvědomělí moc dobře ví, jaký průšvih Rusko napadením Ukrajiny způsobilo. Popravdě se v Rusku zrušily jakékoliv velké oslavy, večírky, málokde najdete vánoční osvětlení. Ti rozumní, dobou a politikou neohnutí, to opravdu prožívají, jsou nešťastní, je to pro ně obrovská tragédie. Stále!“

Nejvíce si Rusové začali uvědomovat vážnost situace nedávnou mobilizací. „Protože v naší rodině jsou samé holky, mých nejbližších se to nedotklo. Kdo ví, jak bych dopadl já, kdybych kdysi nenašel cestu do Česka,“ nechce ani domýšlet Titkov.

I proto jsou jeho myšlenky a přání k novému roku naprosto jasné. „Pro sebe bych si přál hlavně zdraví a vitalitu, protože po covidu se stále nemohu dostat do obvyklé formy a zdraví. No a všem ostatním, společnosti přeju z celého srdce hlavně mír!“ zdůraznil Titkov a upřesnil: „Když člověk čte všechny ty informace a zprávy, není mu dobře. Velkomocní by si měli spočítat, kolik je dva krát dva a zamyslet se nad sebou a vším. V rakvi jim peníze k ničemu nebudou,“ dodal Andrej Titkov, aktuálně trenér lídra I. ligy házenkářů ze Vsetína, jehož hlavní náplní je ale práce vlakového průvodčího.