„Velmi důležité vítězství, které nám dává především psychickou vzpruhu. Také jsme si zisk dvou bodů následně cestou domů náležitě užily,“ hlásila spokojená 18letá házenkářka a členka juniorského národního týmu.

„Nyní se nám bude lépe dýchat, věřím, že ještě další výhry přidáme a nejednoho soupeře pozlobíme, obereme o body. Tým se nyní stmelil, posílil, všichni cítíme, že můžeme jít herně i výsledkově nahoru,“ hlásí hrdě úderná spojka Daniela Šimková, dcera předsedy klubu.

V sobotu jste v Ostravě vyhrály důležitý zápas s přímým konkurentem Porubou. Vyhrály jste zaslouženě? Co rozhodlo?

Byl to pro nás velmi důležitý zápas. Porubě jsme měly z první půlky sezóny co vracet! Na toto utkání jsme se pečlivě připravovaly. Velký důraz byl od našeho trenéra kladen na jejich hru s pivotem, na kterou jsme si dávaly v zápase obzvlášť pozor. I toto byl jeden z důvodů, který rozhodl. Začátek zápasu se nám sice moc nevyvedl - prohrávaly jsme až o pět branek, ale svou bojovností a týmovostí jsme se dokázaly do utkání vrátit a nakonec našeho velkého konkurenta porazit.

Střelecky se vám dařilo, dala jste sedm branek. Cítíte se ve formě? Byl to váš nejlepší výkon sezóny?

Osobně považuji tento zápas za jeden z mých vydařenějších. S holkami jsme se navzájem podporovaly, takže i to mi rozhodně dodalo sebevědomí do utkání. Velkou roli pro mě hrála i atmosféra v hale. I přes to, že fanoušci povzbuzovali domácí Porubu, ve mně samotné to vzbudilo ještě větší touhu po výhře.

Na začátku sezony jste byla zraněná. Už jste zcela fit?

Konec minulé sezóny byl pro mě, co se týče zranění, opravdu smolný. Nejdříve jsem si poranila levé rameno, a když už jsem se vracela zpět do tréninků, zlomila jsem si kotník. Tento úraz mě bohužel vyřadil ze hry téměř na půl roku. Období uzdravování pro mě bylo psychicky náročné, stálo mě hodně sil. Na druhou stranu si myslím, že tato zkušenost mi dodala velkou motivaci na sobě pracovat a rozumět svému tělu. Momentálně můžu s radostí říct, že ani jedno zranění mě v ničem nelimituje.

Cesta z Ostravy domů byla hodně veselá. Jak ve vašich očích probíhala?

Výhru jsme samozřejmě musely oslavit! Celou cestu hrály z repráku české hity pod taktovkou naší DJ a kapitánky Moniky Kříčkové, které byly doplněny našim krásným zpěvem! (smích) Jsem zvědavá, jestli nás pan řidič autobusu bude ochotný ještě někdy někam zavézt! (smích) Potěšilo mě, že slavili všichni, včetně trenéra. Myslím, že nás to opět o něco sblížilo.

Co tato výhra pro tým znamená, jak je důležitá pro tým?

Výhra nám pomohla hlavně po mentální stránce. Přesvědčily jsme se, že zvládneme uhrát i utkání pod velkým tlakem. Pro další zápasy to může být pro nás jen prospěšné. Po bodové stránce nám vítězství přineslo dva body, díky kterým v tabulce MOL ligy šlapeme na paty Plzně.

S týmem již trénují a o víkendu by měly nastoupit dvě posily – mladé portorické reprezentantky. Jak se ve vašich očích jeví?

Před necelým měsícem jsme mezi sebe přijali Ashanti a Nastashu. Obě holky jsou mi velice sympatické a do týmu vnesly novou energii. Do dalších zápasů by mohly být překvapením pro soupeře díky jinému stylu hry a živelnosti. Doufám, že nám předají trochu své „portorické krve“ a pozitivní energie, které mají na rozdávání.

Dá se Slavia doma porazit? Co by na ni mělo platit?

Tak jak se říká: Nic není nemožné! (smích) Určitou výhodu je, že v tomto souboji nejsme favoriti, tím pádem nemáme co ztratit! Rozhodně nepodceníme poctivou přípravu. Věřím, že nás na domácí půdě pořádně podpoří i publikum. Do zápasu musíme vstoupit s hlavou nahoře a hrát naplno až do konce.

Aktuálně jste desáté. Pomýšlíte ještě na play-off?

Hlavním cílem je udržet se v nejvyšší soutěži. Účast v play-off se Zlínu nepodařila už několik sezon, proto jsou medailové boje pro nás všechny taková dlouholetá meta. Nehledě na umístění se snažíme do všech utkání dát maximum!

Studujete třetím rokem gymnázium. Jaké jsou vaše další studijní plány?

Dostudovat střední školu chci ve Zlíně. Co se týká vysoké školy, zatím sice nemám úplně jasno, ale vzdělání je jedna z mých priorit. Láká mě pedagogika. Myslím si, že tento obor by mě bavil a bylo by možné ho také skloubit s házenou. Koketuji i s myšlenkou studia v zahraničí, což by pro mě bylo určitě velkou zkušeností. Jsem ráda, že mám ještě rok na rozmyšlenou. (úsměv)

Jaký je váš házenkářský vzor a proč?

Nemůžu jmenovat pouze jednu osobu, která by byla mým vzorem. Sleduji mnoho hráček a hráčů - jak z českých, tak ze zahraničních týmů, každý z nich mě inspiruje v něčem jiném. Není to jen o jejich výkonu na hřišti. Ukazují mi, že roli hraje také úsilí a práce mimo zápasy a tréninky – to je právě to, co mě motivuje nejvíce.

Patříte do juniorského národního výběru. Jak složité bude se dostat do seniorského nároďáku? Je to váš cíl?

Jsem moc ráda, že můžu reprezentovat Českou republiku v juniorské kategorii. Dostat se do ženské reprezentace by byl každopádně splněný sen! Samozřejmě to není jen tak. V českém národním týmu hrají teď na spojkách spolehlivé stálice, které později nahradí některé ze starších a zkušenějších hráček. Teprve pak by možná byla šance poprat se o takové místo.

Jaký máte házenkářský sen? Chtěla byste se házenou živit?

Házená je velkou součástí mého života a naplňuje mě. Takže bych se jí chtěla věnovat i nadále. Mým snem je zahrát si v zahraničí, což by pro mě byla určitě nová a užitečná zkušenost. Zahraniční házená je rozhodně jiná než ta česká a moc by mě lákalo si toto zažít. Pokud by to znamenalo také zdroj mých příjmů, bylo by to samozřejmě velké plus.

Pokud byste měla hrát v zahraničí, která soutěž vás nejvíce láká a proč?

Neznám házenkářku, která by si nechtěla zahrát Champions League! A já nejsem výjimkou. Zahrát si například proti hráčce typu Stine Oftedal, by byl opravdu můj splněný sen. Je pro mě až nepředstavitelné, že bych se mohla utkat s takovými házenkářskými osobnostmi. Ale to ještě hodně předbíhám – čeká mě spoustu práce!